Jiří Houska
Otec byl zástupcem pojišťovny, bratr Vítězslav H. je spisovatelem. – Po maturitě na reálce v r. 1941 byl od října 1942 do února 1945 pracovně nasazen v Berlíně. V l. 1946–49 studoval na VŠPS v Praze, kde získal v r. 1952 titul RSDr. Několik let přednášel na PF UK a jiných vysokých školách v Praze. V lednu 1954 přešel do ČSAV, kde až do odchodu do důchodu v r. 1990 působil jako vědecký pracovník ve FÚ a SÚ a nakonec jako pověřený vedoucí Výzkumného střediska pro otázky míru a odzbrojení. V druhé polovině 60. let strávil dva roky na studijním pobytu v Centre National de la Recherche Scientifique v Paříži a v l. 1981–82 půldruhého roku v Institutu filosofii AN SSSR v Moskvě. Kandidátem filozofických věd se stal v r. 1960 (Základní otázky teorie sociální revoluce), docentem sociologie v r. 1965 (habilitační spis Demokratické a socialistické přeměny) a doktorem filozofických věd v r. 1988 (Sociální revoluce a soudobá epocha). V l. 1958–62 byl členem redakční rady FČ.
Dlouhodobě se zabýval filozofickými a sociálně politickými aspekty výzkumu sociální revoluce. V 50. a počátkem 60. let se zaměřoval na otázky tzv. lidové demokracie, tehdy široce diskutované, a na vypracování nástinu teorie sociální revoluce. Souhrnně tuto problematiku zpracoval spolu s Karlem Károu ve dvou monografiích. V průběhu 60. a 70. let se soustřeďoval na obecně sociologický výzkum, na vazby sociologické teorie se společenskou praxí. Zabýval se zejména sociální strukturou a rozdíly mezi teorií společenských tříd a tzv. stratifikačními teoriemi; vzájemnými vztahy společnosti, státu a jednotlivce a v tomto rámci ideou pokroku a humanismu, teoriemi průmyslové společnosti, systémem a funkcemi politické moci a postavením člověka v síti společenských vztahů; komparací marxistické teorie sociální revoluce s nemarxistickými teoriemi, kritickým rozborem koncepcí jejich vybraných představitelů. V 80. letech přechází k výzkumu obecných teoreticko-metodologických aspektů tvorby společenského vědomí, a to na podkladě studia konkrétních jevů, které tento proces ovlivňují. Zvláštní pozornost věnuje společenské psychologii, běžnému vědomí a formám, druhům a subjektům společenského vědomí.
Bibliografie: Otázky lidové demokracie (s K. Károu), 1955; Charakter narodno-demokratičeskoj revoljucii (s K. Károu), Moskva 1958; Úvaha o demokracii a socializme, 1969 (prodej cenzura zakázala); Společenská struktura a revoluce, 1974; Sociální revoluce v ideologické konfrontaci, 1977; Společnost, stát a jednotlivec (s V. Tlustým), 1977; Tvorba společenského vědomí, 1989. Sborníky: Charakter a význam demokratických přístupů k socialistické revoluci v soudobé epoše, Základní teoretické otázky výstavby socialismu a komunismu, 1962. Čas. přísp.: L'homme et la Société (příspěvek do diskuse: Table ronde: La Tchécoslovaquie et les nouvelles perspectives du socialisme), Paříž 1968, č. 10; K marxistické koncepci společenských tříd, SČ 1973; K teoretickému pojetí dělnické třídy, SČ 1974; K dialektice rozporů reálného socialismu, FČ 1984; Revoluce jako protiklad evoluce a reformy, FČ 1987.