Ladislav Zikmund-Lender Pořadí knih

Publikace vychází z předpokladu, že existují a v minulosti ještě více existovaly strukturální nerovnosti a diskriminace neheterosexuálních lidí ve společnosti. Jejich životní zkušenost, kdy se museli vyrovnávat s odmítnutím svého přirozeného sociálního prostředí, systému, politiky, státu a jeho institucí, je nezanedbatelným, a dokonce nenahraditelným zdrojem kulturní produkce. Kapitoly knihy rozdělené do čtyř oddílů ukazují interpretaci předmětů, textů, obrazů a designu, které je možné číst jako queer. Do popředí vystupuje časovost takového čtení a nutnost přehodnotit kanonická kvalitativní měřítka vysoké kultury. Dále se autoři zabývají otázkou, nakolik je možné spojovat životní soukromí (sociální a sexuální) s uměleckou i literární tvorbou, nakolik je queer životní zkušenost výhodou a nakolik handicapem profesního úspěchu. Proč je na jedné straně nedílnou součástí čtení a interpretace tvorby neheterosexuálních lidí, ale současně není mezi tvorbou a životními okolnostmi kauzální vztah.

Kniha, vydaná ke 150. výročí narození architekta, designéra, výtvarníka, pedagoga, organizátora a urbanisty Jana Kotěry, obsahuje deset kapitol od historiček a historiků architektury obsahujících nové interpretace Kotěrova díla a jeho témata, jimž dosud nebyla věnována pozornost. Ve dvou kapitolách se Jana Sklenářová Teichmanová a Ladislav Zikmund-Lender věnují Kotěrovu pedagogickému působení na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění. Tři kapitoly od Heleny Čapkové, Miroslava Pavla a Ladislava Zikmunda- Lendera jsou zaměřeny na Kotěrovy kontakty se zahraničím a mezinárodní transfer idejí: Japonsko a „orientalismus“, Nizozemí a Spojené státy. Dvě kapitoly Venduly Hnídkové a Markéty Žáčkové představují Kotěru jako urbanistu. Jan Galeta soustřeďuje svou pozornost na využívání tradic minulosti v Kotěrově díle a ukazuje tak, že jeho obraz revolucionáře, který odmítl všechno historické, je jen tradovaným mýtem. Ladislav Zikmund-Lender ukazuje v další kapitole Kotěrovy ambice stvořit syntetický styl pro nový Československý stát po roce 1918, které nebyly příliš naplněny. Filip Šenk aktualizuje principy Kotěrovy architektury na několika příkladech současné architektury. Součástí knihy je i rozsáhlý výběr z Kotěrovy publicistické činnosti z let 1900—1921 a z textů o Janu Kotěrovi z let 1922—1972, obě části jsou uvedeny historiografickými studiemi. Kniha obsahuje přes dvě stě reprodukcí, většinou dosud nepublikovaných historických návrhů a fotografií, soubor současných fotografií detailů Kotěrovy architektury od Jiřího Zikmunda a dvanáct ilustrací Jana Šrámka.

Vilová architektura novověku a moderní doby je učebnicí vývoje a rozmanitosti architektury, zaměřující se na Hradec Králové na přelomu 19. a 20. století. Po zboření josefínské pevnosti vznikla nová volná prostranství, kde se během prvních dvou desetiletí formovaly dvě vilové čtvrti: na Orlickém nábřeží a na rozhraní Hradce Králové a Pražského Předměstí. První novorenesanční vily postavil místní stavitel Václav Rejchl st., následovaný dalšími stavebníky, jako byli lékaři, úředníci a továrníci. Mezi architekty, kteří pro ně projektovali, figurovali významní čeští architekti jako Josef Fanta, Josef Gočár a další, spolu s místními architekty a staviteli. Stavby se vyznačují různorodými dispozicemi a formami, od historizujících po avantgardní, s vlivy secese, kubismu a funkcionalismu. Kniha se také zaměřuje na chudinské čtvrti a dělnické kolonie. Obsahuje padesát hesel s 103 objekty, 120 současnými snímky, historickými plány a fotografiemi, anglickým resumé, seznamem literatury a pramenů, a přehlednou mapu pro turistické využití, to vše v moderní grafické úpravě Jakuba Horského.

Výjimečná stavba s pohnutou historií a tragickým koncem, legendární dejvický hotel Praha, ožívá v monografii sochaře a publicisty Pavla Karouse a jeho spoluautorů. Kniha na 250 stránkách mapuje vznik, provoz a ostudný zánik této unikátní stavby, kterou navrhli architekti Paroubek, Navrátil, Černý a Sedláček na konci 70. let. Původně určený pro komunistickou elitu, hotel se stal výstavní skříní architektonického a designového umění té doby, paradoxně bez ideologického zabarvení. Osvětlení navrhoval Stanislav Libenský a Pavel Hlava, sochařskou výzdobu Břetislav Benda a Miloš Krátký, nábytek Zbyněk Hřivnáč. Luxusní pokoje s výhledem na Pražský hrad si užívali přátelé socialismu jako Jásir Arafat a Muammar Kaddáfí. Po pádu režimu sloužil hotel nejen VIP hostům, ale i široké veřejnosti. Na počátku nového tisíciletí byl bohužel zprivatizován a ministerstvo kultury odmítlo přidělit status památky, což vedlo k jeho zániku na příkaz miliardáře Kellnera. Hotel Praha tak představuje nejen příběh unikátní architektury, ale i transformaci české společnosti od reálného socialismu k reálnému kapitalismu. Provokativní obálku navrhl Vladimir 518, grafickou podobu Tereza Hejmová a Terezie Štindlová. Kniha vznikla ve spolupráci s historiky a dokumentaristou Martinem Kohoutem.

Kniha ukazuje, že unikátní moderní urbanismus a architektura města Hradce Králové spočívá ve vrstvení odkazů jednotlivých epoch, v systematickém včlenění struktury veřejné zeleně do přestavby v metropoli a v organickém propojení progresivních i tradičních architektonických řešení. Přináší analýzu a interpretaci hradeckých děl Jana Kotěry, Václava Weinzettla, Františka Thomayera, Jindřicha Freiwalda, Theodora Petříka, Oldřicha Lisky, Jana Rejchla, Josefa Gočára, Vladimíra Zákrejse, Josefa Fňouka či Heinricha Kulky a dalších slavných tvůrců.

Katalog díla architekta Milana Rejchla. Milan Rejchl (*1936) vystudoval pražskou techniku u architektů Jindřicha Kriseho, Karla Honzíka a Antonína Ausobského. Po krátkém angažmá v Hradci Králové nastoupil do jednoho z nejprogresivnějších atelierů – Pražského projektového ústavu, který měl v 60. letech také významnou výzkumnou roli a formoval spolupráci architektů s výtvarnými umělci. Zde spolupracoval především na experimentálním sídlišti Invalidovna. V PPÚ se účastnil také soutěží na typové smuteční síně či atriové terasové bydlení. Z první poloviny 70. Let pocházejí jeho nejpřednější díla – vila tenisty Jana Kodeše a přístavba motelu Stop s keramickým obkladem od Vladimíra Kýna. Od roku 1977 působil jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT. Projektoval zde soubor hotelů v Harrachově a podílel se i na unikátním hotelu Praha, kam navrhl reprezentační apartmány. V 70. a 80. Letech navrhl budovu konsolidační agentury v Praze, jejíž finání podoba se od původního návrhu značně vzdálila kvůli politickým změnám. Od 90. let vede soukromý architektonický atelier Arching R-R, navrhoval hlavně nízkoenergetické rodinné domy, hotel Pyramida ve Františkových Lázních, úpravu sídla Prazdroje v Plzni, ale navrhl také adaptaci budovy konsolidační agentury na sídlo evropského družicového systému Galileo. Účastnil se soutěže na budovu Fakulty architektury ČVUT, úpravu Magistrátu v Hradci Králové či lávku přes Labe tamtéž. Spolupracoval s Janem Koblasou nebo Vladimírem Kýnem. Je činný také jako výtvarník.

Nová kniha historika umění Ladislava Zikmunda-Lendera se zabývá interpretací realizovaných i nerealizovaných projektů Jana Kotěry pro Hradec Králové. Kotěrova prácepro město sahá od architektových začátků těsně po roce 1900 až do jeho předčasné smrti v roce 1923, může tedy zároveň sloužit jako průřez jeho dílem, kde se uplatnily různé vrstvy…

Katalog výstavy v Galerii Jaroslava Fragnera, 5. srpna - 25. září 2016