Paolo Sorrentino Pořadí knih

Tony Pagoda je zpátky: o něco starší, sklíčenější, nostalgičtější, stále však schopný vtipně a bez servítků komentovat lidské pinožení v tom nesmyslném podniku, kterému se říká život. Centrem vyprávění tentokrát není on sám, ale jeho přátelé a známí. S některými z nich jsme už setkali v románu Všichni mají pravdu: s králem bulváru Toninem Pazientem, osamělým „bossem“ Fabiettem, kouzelníkem Silvanem, Tonyho rodiči, zejména s jeho podnikavou matkou. Jiné poznáváme poprvé: mága chytré televizní zábavy Maurizia Costanza, hvězdy italské pop music 60. let, fotbalisty SSC Neapol… Časovou kulisu povídek tvoří, s výjimkou několika návratů do Tonyho dětství a mládí, nultá léta našeho století. Éra Silvia Berlusconiho, finanční krize, devalvace morálky a kulturních hodnot, atmosféra úpadku a carpe diem. Svět už není, co býval: změnil se New York, festival v San Remu, ostrov Capri i sama Neapol… Zůstává jen Věčné město, protože to zemřelo už dávno. Tonyho hlavním tématem je opět hledání autenticity, okamžiků nefalšovaného úžasu, čekání na zázrak, který se může dostavit v podobě bujarého veselí a nekonečného záchvatu smíchu. Rehabilitace kultury smíchu a humoru (nikoli bezduché zábavy) se zdá jedinou záchranou našeho světa. Pokud už není pozdě.

Románový debut jednoho z nejznámějších filmových režisérů současnosti, Oscarem oceněného Paola Sorrentina, zkoumá Neapol v kontextu dětství a současnosti. Hlavní postava, popový zpěvák Tony Pagoda, je inspirována postavou ze Sorrentinova filmového debutu Přebytečný člověk (2001). Tony, nyní ve svých čtyřiceti čtyřech letech, hledá a oplakává starou Neapol, kterou známe z dobových filmů. Děj se soustředí na neapolskou neděli roku 1980, kdy je město prosyceno kokainem a lidé se potýkají s těžkostmi. Tonyho vzpomínky nás vracejí do poválečné bídy a začátku ekonomického zázraku, kdy se potýkal s panictvím a nevěděl, že svědomí je mnohem těžší břemeno. Po stovkách erotických dobrodružství a horách kokainu se Tony, unavený životem, dostává do nezářné budoucnosti nového tisíciletí, charakterizovaného úpadkem a "slovní anorexií". Pro Tonyho, který je lovcem epifanií a nostalgickým hledačem autenticity, je to smrt kultury a degenerace společnosti. I když může být vnímán jako cynik, je to velké dítě, které touží po autenticitě a obrací se na čtenáře s baudelairovským oslovením, vyjadřujícím jeho vnitřní konflikt a touhu po spojení.

Co mají společného životy Elsiny Maroneové, miliardářky s krátkou zkušeností jezdce Formule 1, nenapodobitelně se vlnící v bocích, a Salvatora Varrialeho přezdívaného (nepřáteli) vážka, bosse Camorry ukrytého (přáteli) v jednom casertském sklepě? A život Peppina Valletty, romantického zpěváka z piano baru, který se obětuje pro svého postiženého syna, s životem Lindy Giugiù, téměř neporazitelné u pokerového stolu? A co život Aristida Perrelly, podobajícího se nelítostné a nespoutané přírodní síle, Donny Emmy, proradné příležitostné vrátné v jednom luxusním paláci s panoramatickým výhledem na Neapol, Girolama Santagaty, „římského advokáta a mezinárodního misantropa“, Enzy Condéové, vědkyně celosvětového věhlasu, Marka Valleho, mlčenlivého Boloňana a Settimia Valoriho, „neúnavného obhájce sebe samého a znepokojivě banálního muže“? Společné mají právě to, že to jsou životy. A jako každý život jsou směsicí všeho, co nám připadá rozhodující a přitom takové není, řídkých okamžiků štěstí a přemíry bolesti, zdánlivé jednotvárnosti přerušované záblesky světla, nenadálými vnuknutími a tisíci aspekty, které jsou možná nepodstatné, ale to neznamená, že podružné. Na základě podobizen fotografa Jacopa Benassiho si Paolo Sorrentino představuje životy zvěčněných osob, aniž by znal jejich jména a údaje o nich.

V luxusním lázeňském hotelu ve švýcarských Alpách tráví dovolenou dva osmdesátiletí přátelé, umělci, Fred Ballinger a Mick Boyle, a vzpomínají na své bohaté a úspěšné životy hudebního skladatele a filmového režiséra, obklopeni dalšími zajímavými a excentrickými hosty – jihoamerickou fotbalovou legendou, slavným hercem z Kalifornie nebo současnou Miss Universe. Zatímco Ballinger tráví čas odpočinkem a zprvu odmítá i žádost anglické královny o uvedení své nejúspěšnější skladby při příležitosti oslav narozenin prince Filipa, Boyle pracuje na svém novém a pravděpodobně posledním filmu s pěticí mladých scenáristů, doufaje v mistrovské dílo. Kniha ve formě scénáře je psána duchaplnou a zábavnou formou, jejíž hlavní osu tvoří nahořkle vtipné dialogy úspěšných mužů na sklonku života. To vše v přímé konfrontaci s ostatními osamělými hosty hotelu, kteří se v přepychu pokoušejí pošetile taktéž zastavit „svůj“ čas.