Lubomír Procházka Pořadí knih

Motol, Stodůlky, Vokovice nebo Ruzyně. To jsou čtvrti, které dnes vnímáme jako přirozenou a samozřejmou součást Prahy. Tam, kde dnes stojí nemocnice, letiště nebo sídliště, byly ale dříve vesnice, hospodářské dvory, návsi, sady a kostelíky. Nevládnul tu městský ruch, ale poklidný vesnický život, jehož průběh určoval cyklus hospodářských prací. Od 20. let minulého století se však zástavba vesnic v blízkosti Prahy rozšiřovala, asfaltovaly se tu silnice, zaváděly se tramvajové tratě, až je nakonec hlavní město pohltilo. Co se z minulosti pražských vesnice ztratilo a jak se proměnily, připomíná další kniha z edice Zmizelá Praha.

Výsledky průzkumu dochovaných objektů lidového stavitelství ve vybraných lokalitách dnešní Prahy.

Středověká Telč byla malou osadou rozkládající se na dně dnešního Staroměstského rybníka. Na malém ostrohu nad Telčským potokem vznikl zeměpanský dvorec s vysokou ománskou strážní věží a ve 14. století poblíž něho gotický hrad. Rybniční soustava měla chránit město před nepřítelem. Největší rozkvět nastal v 16. století, kdy zámek spolu s městem získaly renesanční ráz, sochařská výzdoba je převážně barokní. V dalších stoletích význam města postupně upadal a tím, že bylo mimo hlavní komunikace, nedošlo tu k žádnému významnějšímu ozvoji průmyslu. Ačkoli tvář historické Telče zůstala zachována, některé domy zmizely beze stopy, vzhled některých sídel se zcela změnil a nejvíce se běh času promítl do vesnické zástavby a krajiny v okolí. Změny v těchto lokalitách mapuje téměř 200 historických fotografií další knihy edice Zmizelé Čechy.

Hlavní město Praha – odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy vydal krásně zpracovanou publikaci, která aktualizuje současný stav vybraných vesnických sídel na území hlavního města, nevyjímaje ves lidí Počernových nebo Počerného aneb chcete-li, Dolní Počernice. Po obsahové stránce je publikace rozdělena do několika kapitol zahrnujících základní identifikační údaje, charakteristiku krajiny a osídlení, urbanistický vývoj sídelního útvaru, charakteristiku stavebního fondu, se zaměřením na celkové zhodnocení včetně památkové ochrany a vymezení limitů rozvoje jednotlivých území. Odborné i laické veřejnosti mohou získané poznatky sloužit k poznání specifické lidové architektury na území velkých měst.

Pod pojmem Sedlčansko rozumíme část území středního Povltaví, které bylo vymezeno hranicemi soudního a od roku 1855 také samosprávného okresu Sedlčany. Město Sedlčany sehrávalo ve své tisícileté historii důležitou roli v životě obyvatel středního Povltaví. O historii a proměnách tohoto regionu pojednává další svazek z edice Zmizelé Čechy. Úvodní textovou část doplňuje 134 archivních, ve velké většině nepublikovaných, fotografií.

Nová kniha Lubomíra Procházky (vedoucího Skanzenu Vysoký Chlumec - pobočky Hornického muzea Příbram). Publikace seznamuje odborníky i širokou veřejnost, která se zajímá o problematiku lidového stavitelství, sídel a interiéru lidového obydlí, se základními historickými dokumentačními fondy od konce 19. století do konce 60. let 20. století, které jsou uložené ve sbírkách 14 muzeí zřizovaných Středočeským krajem (včetně jejich poboček) a ve vybraných městských muzeích.

Antologie textů Tradiční lidová architektura navazuje na práci, která ve formě primární, retrospektivní a anotované bibliografie upozornila na rozsáhlý potenciál informací uložený ve fondu knihovny Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Texty zprostředkovávají zajímavé poznatky faktografické povahy např. o objektech, které z větší části již neexistují, ale jsou i pozoruhodnou reflexí dobových metodologicko-metodických postupů ve druhé polovině 20. století při studiu tradiční lidové architektury v českých zemích.