Je konec léta roku 2032. Pět procent plochy EU je zdivočeno se zákazem jakékoliv lidské činnosti. Ekologové se radují nad narůstajícím počtem přísně chráněných šelem. Lesníkům se naopak podařilo snížit stavy škodlivých kopytníků na minimum. Klimatologové varují před návratem malé doby ledové. Zdivočelí chtějí nechat přírodu, ať si o sobě rozhoduje sama. O tom všem se dočteme v napínavém ekologicko-katastrofickém sci-fi románu Aleše Dostála.
Povahou neodpvídá předpisům tvoří šestnáct sond do života obyčejných lidí kdesi v horách, na vesnici nebo v maloměstě. Hodně reálií si autor vzal ze svého povolání, je lesním inženýrem, takže v povídkách najdeme řadu loveckých a lesáckých motivů, jimž stejně jako ostatním v povídkách nechybí smysl pro jemnou komiku a zvláštnosti lidské povahy. Dostál portrétuje své hrdiny v situacích často velice banálních, někdy i trapných. A jestliže první povídka knížky má název Tak tu žijem a poslední Tak to v životě chodí, je to jistě charakteristika vyjadřující právě onu banalitu či trapnost, v níž se často odkrývá i náš život. Dostálovy povídky se čtou lehce, jsou snadno srozumitelné, jejich hrdinové mají velice daleko k planému filozofování. Za jejich příběhy je však skryt zájem, nabo dokonce touha přesáhnout sebe sama, vymanit se z životní banality a sáhnout si na hvězdy. (Text z obalu knihy)
Jak bude vypadat krajina po kůrovcové katastrofě? Uvidíme ještě růst nový les a ucítíme jeho vůni? Hrdina románu lesník Kamil už to ví. Zažil začátky kůrovcové kalamity před rokem 2000 a se čtyřmilimetrovým broučkem bojoval část svého produktivního lesnického života. Nejnovější román Aleše Dostála se odehrává v blíže nespecifikovaném moravském podhůří. Hlavní hrdina, čerstvý důchodce, se díky školnímu srazu po dvaceti letech vrací na místo svého prvního působiště. Tady v roce 1992 začala jeho velká kůrovcová válka, odsud musel pro jistá nepochopení a křivdy odejít. Kamil se těší na setkání se spolužáky a kamarády a zároveň si představuje, jak asi vypadá nový les, který tam po kalamitě založil. Zůstal po něm pomník slávy, nebo hanby?
Výbor povídek z pera známého autora shrnuje necelé dvě desítky příběhů z jeho starších souborů s mysliveckou tematikou. V povídkách Velikonoční jelen, Půl kňoura, Přítel ministra, Velká výměna, Čtyři jeleni bez Smetany, Na tý louce zelený, Medvěd v pasti, Silvestr s jeleny a řady dalších tak mají čtenáři možnost se vrátit do časů, kdy autor začínal – do doby, kdy lesníci mohli být také myslivci, na polesí přijížděli lovečtí hosté z kapitalistické ciziny a každoročnímu sněžení se ještě automaticky neříkalo sněhová kalamita –, a zažít i často bouřlivý přechod do doby porevoluční. Všechny texty mají společný smysl pro humor a jemnou ironii. Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je autorem řady knih, první mu vyšla už v 80. letech minulého století, k těm posledním patří Pytlácké povídky (2017), román s mysliveckou tematikou Trofeje a ztráty (2018) nebo autobiografická novela Všichni psi mého života (2019).
Daňky hlava nebolí, zato o majiteli obory se to vždy říct nedá. Soubor povídek se stejně jako předchozí autorova díla točí především kolem přírody a myslivosti. V příbězích, které se zakládají na skutečných osudech, provází autor čtenáře malebnou podhorskou krajinou. Vyhřáté louky, vůně popadaných jablek, akrobatické kousky rorýsů křižujících blankytnou oblohu, třpyt zlatavého slunce na průzračné vodní hladině, nekonečné ticho lesních údolí – to vše tvoří rámec loveckých zážitků a věčného střetu života a smrti, který provází jak svět zvířat, tak lidí a na nějž autor pohlíží s moudrým nadhledem.
Druhé vydání prvotiny dnes již známého autora přírodních próz snad nejlépe uvede úryvek z anotace k prvnímu vydání z roku 1981, kdy vyšla v nakladatelství Profil v Ostravě. Hynek se snadno a z hlediska malých dušiček neobyčejně lehkomyslně rozhoduje, kam nastoupí jako čerstvý absolvent lesařiny. Nezajímá ho za kolik, nýbrž skutečnost, že tam, kam má jít pracovat, pramení řeky. Je to ve vysokých horách a my je snadno identifikujeme jako Jeseníky. Tady se odehrávají příběhy Dostálovy první knížky, tady se setkává jeho Hynek a Helena s realitou, která se hodně liší od růžových snů, tady se v jednotlivých prózách setkáváme s drsným životem dřevorubců, s polesným Jurou, hajným Kasičkou... Hrdinové próz jsou do rámcové novely spojeni několika postavami a především jednotící ideou lesáckého života. Poslední tři povídky tohoto souboru pocházejí z autorovy třetí knihy, která pod názvem Povahou neodpovídá předpisům vyšla v roce 1988.
Osudy ohařů, jagdteriérů, kokršpanělů, jezevčíků drsnosrstých, bíglů, basset houndů, modrých gaskoňských bassetů až po trpasličí hladkosrsté jezevčíky, kteří autorovi, jak říká, při psaní radili jako první čtenáři. Jezevčík se totiž, jenom když trochu chce, číst naučí. Autobiograficky, tragikomicky laděný příběh jednoho lidského života, v němž psi různých ras, povah a věku mají své nezastupitelné místo. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Mohla by to být nádherná a klidná životní štace. Mohla, kdyby se parta mladých dokázala jenom kochat nádhernými lesy v Klenovníku a nevšímat si života a problémů. Jenže to většina z nich neumí, brání jim v tom jejich nátura, jejich představy o světě...
Čtrnáct příběhů loveckých psů a jejich přátel z říše lidí zaujme čtenáře nejen z řad myslivců a milovníků psů, ale i všechny ostatní od dětí po seniory. Čtivý a rychle proudící děj doplňují tematické akvarely Ludvíka Kunce. Se všemi psími hrdiny se autor potkal v téměř čtyřicetiletém období života profesionálního myslivce, od křížence Lumpa až po fenku Modrého gaskoňského baseta. Kniha navíc zaujme krásnými poetickými popisy přírody, kterými Dostál občas nečekaně zastaví příběh jako k nadechnutí. „…krajinu ještě zakrývala nízká mlha, jako závoj nevěsty...“, říká v povídce Král honu. Povídky začínají v době, kdy : „nosili jsme stejnokroje, které měly na klopě stříbrnou snítku jedle a lesníci na ně byli hrdi tak, že si je oblékali na svatbu i do hrobu“ a končí výstižnou e-mailovou korespondencí v povídce Modrá, kdy hrdinka čeká na své štěně “bylo to poprvé, kdy mi někdo řekl, že miluje dosud nenarozené štěně. Byla to láska, která se začínala podobat jakési posedlosti“. Všudypřítomný humor Dostálových próz vás bude provázet po celou dobu poutavého čtení a jediné, čeho se čtenáři bude nedostávat je nuda.
Za všechno mohou jeleni není jen název jedné z patnácti povídek této knížky, ale i tajemné symbolické zaříkávadlo, které se objevuje ve většině textů jako jakási podivná spojka. Nezbytnou součástí vyprávění je, jako ostatně ve všech Dostálových prózách, jemnou ironií kořeněný humor.
