Tomáš Kasper Pořadí knih (chronologicky)

Publikace Nová škola v meziválečném Československu ve Zlíně – ideje, aktéři, místa zpracovává problematiku meziválečné školské reformy (1929–1939) v kontextu tzv. firemního města Zlína, prostoru pokroku, modernity, racionalizace, síly moderní techniky. Myšlenky racionalizace, taylorismu, zásad scientific management neovlivňovaly jen výrobu ve firmě Baťa, každodenní život ve Zlíně, ale i chod pokusných zlínských veřejných škol. Jejich cílem byla škola činná (learning by doing) a společenská (school democracy). Studie v první části analyzuje cestu české pedagogiky k důvěře v racionalizační hnutí a v druhé části rekonstruuje pedagogické zásady v pokusných obecných a měšťanských školách ve Zlíně.

Publikace se zaměřuje na otázku vývoje, vymezení vzdělávacích cílů a obsahů obecných a měšťanských škol jako institucí, v nichž většina meziválečné populace v ČSR plnila povinnou školní docházku. „Národní“ školství je tematizováno jako prostředek řešení takzvané národní i sociální otázky v mnohonárodnostním Československu. Nastíněna je diskuse v oblasti vztahu školy a církve, ale i problematika výchovy občana demokratického státu. Každodenní chod „národních“ škol byl výsledkem odborné pedagogické debaty, ale i diskuse v širší učitelské veřejnosti sdružené v mnoha organizacích, odborných fórech a institucích.

Publikace analyzuje programové zaměření vybraných německých mládežnických organizací v ČSR v letech 1918-1933 v kontextu tzv. německého mládežnického hnutí (deutsche Jugendbewegung). Pozornost se zaměřuje na programovou a ideovou analýzu měšťanského nacionálně zaměřeného spolku Sudetendeutscher Wandervogel, který plnil v značné míře vzorovou funkci i pro činnost ostatních nacionálně konzervativních německých mládežnických spolků v ČSR. Dále rozebírá, že německé konzervativně nacionální mládežnické spolky měly být nejen prostředkem tzv. kulturněkritického hnutí za „reformu života“ (Lebensreform), ale i prostředkem sudetoněmeckého nepolitického sjednocení všech sudetských Němců, a v neposlední řadě se věnuje i vývoji německých židovských mládežnických skupin Blau Weiss v ČSR a jejich oscilaci mezi socialismem a sionismem.

In die Jugend werden seit jeher Zukunftshoffnungen und -ängste projiziert. Schon aus diesem Grund besitzt Jugendpolitik |ber Systemgrenzen hinweg eine grosse Bedeutung. Die Autoren des Bandes bieten einen ersten Überblick |ber die Entwicklung von Jugendbewegungen und Jugendpolitik in der Tschechoslowakei. Sie gehen der Frage nach, wie in verschiedenen Staatsformen - von der parlamentarischen Republik |ber die NS-Besatzungsherrschaft bis hin zum Staatssozialismus - Jugend definiert wurde und welche Erziehungs- und Bildungskonzepte in ihnen vertreten wurden. Zudem untersuchen sie nationale, generationelle und politische Prägungen der Lebenswelten junger Menschen sowie verschiedene jugendliche (Sub-)Kulturen.

Publikace analyzuje počátky vzdělávání učitelů nižších škol v zemích habsburské monarchie na konci 18. století a v první polovině 19. století a v oblastech jihovýchodní Evropy v 19. století. Kolektivní monografie je členěna do šesti kapitol, které se věnují systematicky a historicko-analyticky problematice profesionalizace učitelského vzdělávání ve střední a jihovýchodní Evropě. Mimo jiné tematizuje problematiku počátků učitelského vzdělávání v centru pedagogického filantropismu – v německých zemích – a zabývá se rovněž příklady vlivu myšlenek filantropismu ve vybraných zemích Evropy. Vychází v edici Historie.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v říjnu 2012, konané k 120. výročí Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského, obsahuje texty autorů z celé střední Evropy, včetně České republiky, Polska, Slovenska a Rakouska. Konference se zúčastnili filozofové, historici, pedagogové a pracovníci vzdělávacích institucí, kteří diskutovali o filozofických a pedagogických základech evropské vzdělanosti, zejména v kontextu národní kultury, jazyka a tradice. „Evropa“ byla chápána jako duchovní společenství, které kontrastuje s partikularismem národních kultur. Byly položeny otázky týkající se vztahu mezi tradicí a vzdělaností, rolí jazyka v procesu učení a vlivu politiky na úroveň vzdělanosti. S ohledem na Komenského a jeho snahu o nápravu věcí lidských se zkoumá přínos významných osobností filozofického a pedagogického myšlení, které ovlivnily vzdělanost ve svých zemích a zároveň překročily regionální hranice. Dějinně pedagogická analýza se zaměřuje na instituce, jejichž činnost formuje pedagogický diskurz minulosti i budoucnosti.