Publikace o historii kostela Svatého Norberta ve Střešovicích v Praze 6, vydaná ke 130. výročí založení kostela a současně k 900. výročí založení řádu premonstrátů, kteří kostel spravují. Obsahuje četné barevné fotografie.
Katalog výstavy Knihovna jezuitské koleje v Telči, připravený v rámci projektu NAKI II Telč a jezuité, shromažďuje poznatky o fungování a obsahu knihovny telčského řádového domu. První část obsahuje úvodní studie, které seznamují čtenáře s předpisy jezuitů pro správu knihoven, historií telčské knihovny a úlohou knihovníků. Dva texty se zaměřují na strukturu knižního fondu, přičemž jeden popisuje systém katalogizačních skupin a jejich obsah, zatímco druhý se věnuje významu četby pro formaci jezuitů během třetí probace a jejím vlivu na výběr knih. Další kapitola zkoumá umístění a zařízení knihovny. Poslední text nastiňuje osudy knihovny po zrušení řádu a možnosti rekonstrukce jejího fondu. Katalogová hesla se zaměřují na vystavené knihy, které dnes nalezneme v knihovně novoříšské kanonie, jež v roce 1776 zakoupila více než 600 knih telčských jezuitů a kolejní knihovní nábytek. Obsah zahrnuje úvod, studie o jezuitských knihovnách, historii telčské knihovny, informace o knihovnících, strukturu knihovního fondu, duchovní četbu, prostory knihovny a osudy po zrušení řádu. Dále jsou součástí katalog, ediční poznámka, seznam zkratek, telčských knihovníků, pramenů a literatury, vyobrazení a jmenný rejstřík.
Společná autorská monografie Jitky Křečkové a Hedviky Kuchařové mapuje dějiny konventu sester alžbětinek od první čtvrtiny 18. století, tedy od jejich příchodu do Prahy, s následným založením kláštera a nemocnice až po současnost. Zároveň sleduje rozvoj tohoto řádu a jeho rozšíření do dalších měst u nás i v zahraničí. Popisuje statuta řeholních sester a jejich proměny v souvislosti s dobou. Zobrazuje správu, řízení konventu a hierarchii jednotlivých funkcí. Rovněž zobrazuje rozvoj areálu kláštera Na Slupi a život sester v průběhu dějinných etap, a to počínaje dobou před josefínskými reformami až k dnešku, zejména pak v souvislosti s dějinnými momenty, jako bylo obsazení Prahy v době válek o rakouské dědictví, Josefínské reformy, napoleonské války, státní bankrot v roce 1811, první a druhá světová válka, doba perzekuce a následná cesta obnovy kláštera až po stav nynější. Střídající se období rozkvětu, ale i stagnace jsou zde zdokumentovány ve formě účetních stavů hospodaření, dokládajících realizace ekonomických změn a popisem investiční a finanční politiky řádu. Ve vtahu k nemocnici jsou zde vyčísleny počty pacientek dle záznamů dochovaných nemocničních knih. V neposlední řadě je v monografii zmíněna rovněž činnost sester v oblasti hudební a literární. Na závěr je uveden seznam představených kláštera od počátku až po dnešek s krátkými medailonky.
Provdat dceru (snad proti její vůli) nekompetentním knězem, tedy proti všem církevním předpisům a absolutně neplatně, a teprve následně (a to úspěšně) usilovat o zplatnění takového manželství, to byl za počínající vlády přísného katolíka Karla VI. doslova „husarský kousek“. Hraběti Šporkovi se podařil. Jak, to je předmětem této publikace.
Pro dějiny raného novověku v Českých zemích je klíčovým pramenem knihovna arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského (1529—1595), místodržícího v Českém království v letech 1547—1563. Knihovna vznikla pravděpodobně na Pražském hradě a po roce 1567, kdy Ferdinand vládl v Tyrolsku, byla přesunuta a rozšiřována na zámku Ambras u Innsbrucku. Po rozptýlení fondu si můžeme o původní knihovně udělat představu pouze na základě pozůstalostního inventáře z roku 1596 a inventáře pěti set rukopisů, které byly převezeny z Ambrasu do Vídně v roce 1665. Kolektivní monografie, výsledkem grantového projektu „Výzkum knihovny Ferdinanda Tyrolského“, se skládá ze dvou svazků. První svazek obsahuje deskriptivně-analytické texty zaměřené na tematické okruhy knihovny, včetně samostatné kapitoly o rukopisech. Dále se zabývá chronologickou, geografickou a jazykovou proveniencí tisků a díly dedikovanými vlastníkovi knihovny. Závěrečná kapitola zasazuje Ferdinandovu knihovnu do kontextu českých a rakouských knihoven 16. století. Druhý svazek je katalogem všech identifikovaných tisků a rukopisů, doplněným obrazovou přílohou, která významně obohacuje dokumentační aspekt publikace.
Sborník předkládá šestnáct příspěvků z odborného kolokvia, přinášející řadu nových poznatků z oboru kresby, grafiky a iluminací. Autoři příspěvků jsou v oboru největšími autoritami v rámci ČR a jejich výstupy mají vysokou vědeckou úroveň a zároveň jsou přínosné i pro širší okruh zájemců. Publikace rozšiřuje povědomí o uměleckých dílech, která nemohou být trvale vystavována pro citlivost na světlo a další klimatické podmínky. Řada Ars linearis, jako ročenka obsahující články o umění na papíře a pergamenu, je ojedinělou svého druhu v celosvětovém měřítku. Vzhledem k tomu, že vychází dvojjazyčně, je akceptována i v zahraničí, kde si již získala velmi dobré jméno.
V únoru roku 1730 podal veřejný žalobce Jan Blovský trestní žalobu na říšského hraběte Františka Antonína Šporka (1662 – 1738) pro kacířství, jeho šíření a pro urážky světských i církevních úřadů. Žaloba zněla hrozivě, když pro Šporka (pokud by neodvolal své bludy) požadovala mimo jiné doživotní tuhý žalář, ztrátu inkolátu a téměř likvidační majetkový trest. Větší zemský soud, který věc rozhodoval, nakonec roku 1733 vynesl rozsudek podstatně mírnější, když hraběte odsoudil jen k přiměřenému peněžitému trestu – nikoli však za kacířství. Hrabě ovšem ani s takovým rozhodnutím srozuměn nebyl a pokutu nezaplatil, takže muselo dojít až k exekuci. Předkládaná publikace na základě objevených prvotních pramenů rekonstruuje tento v Čechách ojedinělý proces – žádný jiný šlechtic u nás z kacířství obžalován nebyl. Současně ho zasazuje do rozsáhlého právně historického a teologického kontextu. Kniha nejen líčí jednu z významných událostí v životě proslulého pána na Kuksu, ale také dává nahlédnout do velmi málo prozkoumaných dějin soudního řízení v době pobělohorského královského absolutismu.
Autorka zkoumá nepříliš známou kapitolu z dějin českého školství a vzdělanosti, a tou je snaha premonstrátského řádu kolem poloviny 17. století o založení vlastního učení - Norbertina, kde by se vzdělával premonstrátský dorost z celé české provincie, čímž se zde de facto vytvářela alternativa k pražské "jezuitské" univerzitě.Čtenář se tak může dovědět, jak tento plán vznikl, proč se ho nepodařil realizovat, ale také obecné informace o vzdělávácích strategií uvnotř tohoto řádu, jeho školách a náplni učiva. Na závěr autorka zařadila cenný soupis a medailony jednotlivých pedagoů tohoto řádu, kteří vyučovali na nově zřízené koleji.
