Jan Kment Knihy

„Plavba skončila, jsme před další plavbou.“ Jeden z největších českých mořeplavců Rudolf Krautschneider popisuje své plavby do severních polárních krajů, západní Afriky a Jižní Ameriky. Jejich mementem se stala v roce 1982 válka na Falklandech, kde plul Ruda na lodi Polka mezi válečnými konvoji znepřátelených armád jako jediný neutrál. Lidé a oceán je kniha hlavně o lidech moře, plná příběhů provoněných mořskou solí. Seznámí nás například s kapverdskými rybáři, lisabonskými lovci červů nebo s nejmladší jachtařkou světa. „Moje samota je bezbřehá jako moře. Mým protivníkem je moje vlastní slabost a stesk. Za osm dní uplouvám vzdálenost dvou tisíc kilometrů.“ „Oceán žije svým vlastním rytmem. Není ani krutý, ani dobrý. Prostě je. Sebejistý člověk dneška jej osedlal bezpočtem lodí poháněných motory. Lodí, střežených navigačními systémy Loran, Decca, kybernety, radary, družicemi a celou řadou moderních technických prostředků. A přece jako před staletími vyplouvají lodě poháněné pouze větrem.“

Próza Čéťové a zloději vypráví o snech a pocitech karlínských dětí ulice, které prožívají první doteky syrového světa na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Na tehdejší svět se díváme očima osmiletého Oldřicha a jeho spolužáků, s nimiž prožívá svá dobrodružství na drsně poetickém pozadí dělnické kolonie. Proti dětem stojí zeď nezáživného světa dospělých, mechanické odpovědi, primitivní sobectví a předsudky. Dětská duše se ale dokáže zachytit nitek snivosti a fantazie, pobývat v krajinách vnitřní svobody.

Románové zpracování málo známého případu sebevraždy důstojníka československé armády, který byl autorovým otcem. Čas není jen abstraktní pojem! Tuto hořce poznanou pravdu napsal otec Kláry a Oldřicha jako slova na rozloučenou předtím, než spáchal sebevraždu – týden po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Vzít si život se mu zdálo jako jediné východisko, nechtěl-li zradit svou vlast ani sám sebe. Na historii jedné rodiny, lámané drtivými silami geopolitických událostí, spisovatel Jan Kment mistrně evokuje atmosféru doby, naděje a cíle generace, která v mládí prožila válku, koncentrační tábory a politické převraty. Dospělosti dosahují v dobách čistek a útlaku, ale mají své ideály a věří ve šťastnou budoucnost svých dětí. Autorův literární styl evokuje tehdejší život hlučného velkoměsta i poetického, klidného venkova a s vnitřní opravdovostí vykresluje lidské povahy, třeba jen jednou větou dialogu, popisem hnutí v obličeji, němou reakci, která probíhá kdesi pod povrchem v lidském nitru.