Barbora Osvaldová Knihy

"Kdybychom dnes sestavovali žebříček nejčastěji užívaných slov za posledních deset let, spolehlivě bychom termín "internet" nalezli v první desítce. A pokud bychom uvažovali o proměnách medií od 90. let minulého století, internet a vzestup digitální žurnalistiky bude na prvním místě." (z recenzního posudku A. Halady). Soubor obsahuje 13 textů různých autorů, které se kvalitativní proměnou produkce i vnímání žurnalistiky zabývají z teoretického i ryze praktického hlediska. Práce přináší praktický přehled o základních tématech nových médií pro studenty žurnalistiky, praktikující novináře i námět k úvahám o budoucím společenském vývoji, jenž dnešní média dokumentují i spoluvytvářejí.

Encyklopedii praktické žurnalistiky sestavil pod vedením Barbory Osvaldové a Jana Halady početný kolektiv zkušených pedagogů, kteří působí na katedře žurnalistiky Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Kniha obsahuje především abecedně řazený slovník, který přináší stručný a srozumitelný výklad 450 hesel, téměř 300 přímých odkazů a přes 150 ilustrací. Obsahují jak úplný text Listiny základních práv a svobod a Etického kodexu novináře, tak užitečný mediální adresář (organizace, periodika, rozhlasové a televizní staice, tiskové agentury), dále přehled korektorských značek a portrétní minigalérii osobností klasiků naší žurnalistiky a tisku. Knížka, první svého druhu na našem knižním trhu, má všechny předpoklady, aby se stala užitečnou příručkou nejen pro všechny, kteří pracují v oblasti masových médií či pomýšlejí na studium žurnalistiky, ale aby oslovila i nejširší zainteresovanou veřejnost.

Slovník žurnalistiky vysvětluje pojmy z oblasti tisku, rozhlasu a televize, včetně digitalizace a internetizace médií. Obsahuje rovněž podrobnější hesla z kulturní žurnalistiky a publicistiky a postihuje širokou nakladatelskou problematiku. U mnoha hesel je věcná, slovníková část doplněna o část popularizační, která nabízí pohled do historie pojmu nebo rozvíjí či jinak doplňuje vesměs strohé encyklopedické podání.

Slovník žurnalistiky je výsledkem práce sedmnácti autorů, kteří působí na katedrách Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Čtenář v něm najde pojmy z oblasti tisku, rozhlasu a televize, obohacené o zajímavé příklady z praxe, citáty, ale také obrazový doprovod, který dává textu další rozměr. Slovník obsahuje rovněž podrobnější hesla z kulturní žurnalistiky a publicistiky, je tu sledován i vývoj některých pojmů, hesla související s digitalizací a internetizací médií, ale také z široké vydavatelské sféry, postihující například časopiseckou a nakladatelskou problematiku. U mnoha hesel je věcná, slovníková část doplněna o část popularizační, která nabízí pohled do historie pojmu nebo rozvíjí či jinak doplňuje vesměs strohé encyklopedické podání.

Podstatně rozšířené vydání úspěšného titulu Praktická encyklopedie žurnalistiky bylo obohaceno jak o další hesla z dosud zařazených oborů (tisk, elektronická média, informační technologie atd.), tak o celý nový obor, který se týká marketingu, jeho strategie i každodenní praxe v médiích. Autorský kolektiv pracovníků Fakulty sociálních věd UK tak připravil užitečnou příručku nejen pro studenty těchto oborů, ale i pro pracovníky všech médií a zájemce o stále se rozvíjející a měnící se mediální a marketingovou sféru. Obsahuje též Listinu základních práv a svobod a Etický kodex novináře Dotisk r. 2004

Kolektivní monografie Co je bulvár, co je bulvarizace navazuje na publikace již Nakladatelstvím Karolinum vydané, jako byly texty O fejetonu, s fejetonem nebo O reportáži, o reportérech, Pokusy a dobrodružství – poznámky k eseji, Rozhovory o interview, O komentáři, o komentátorech, Žurnalistika v informační společnosti a podobně. Vždy se jedná o obecný úvod a poté jsou zařazeny relevantní příspěvky odborníků a publicistů, kteří téma rozvíjejí a také popisují, jak využívají materiály ve své činnosti. Monografie o bulváru je více zaměřena na obtížné definování tohoto fenoménu, na jeho historii i současnost. Několik autorů a autorek popisuje svoji zkušenost s bulvárem a bulvárními médii. Bulvarizace je slovo, které se v poslední době objevuje poměrně často. Jedním z cílů této publikace je přinést čtenářům orientaci v tématu a také jim umožnit o fenoménu nezaujatě přemýšlet, protože jak vyplývá z některých příspěvků, takzvaná bulvární žurnalistika nemá jen záporné stránky.

Knížka O fejetonu, s fejetonem přináší různé pohledy na tento žánr. Zaznamenává jak jeho dějinný vývoj, tak současnou podobu v tištěných médiích, v rozhlase i na internetu. Nejde jen o popis fejetonu jako druhu, většina tvůrců se svěřuje i s tím, co pro ně osobně ""podčárník"" znamená, proč a jak ho píší. Editoři Barbora Osvaldová a Radim Kopáč požádali o zamyšlení na čtyřicet autorů a autorek, zhruba polovina do sborníku přispěla. Jsou mezi nimi literární kritici, publicisté, spisovatelé, vědci i historici. Každý z nich pojal svůj text osobitě a originálně. Publikace tak může sloužit jako učebnice pro všechny, kteří chtějí nebo musejí tento žánr psát. Navíc jména autorů zaručují i potěšení z četby.

Třetí, aktualizované a podstatně rozšířené vydání úspěšného titulu Praktická encyklopedie žurnalistiky bylo obohaceno jak o další hesla z dosud zařazených oborů (tisk, elektronická média, informační technologie atd.), tak o celý nový obor, který se týká marketingu, jeho strategie i každodenní praxe v médiích. Autorský kolektiv pracovníků Fakulty sociálních věd UK tak připravil užitečnou příručku nejen pro studenty těchto oborů, ale i pro pracovníky všech médií a zájemce o stále se rozvíjející a měnící se mediální a marketingovou sféru.

Publikace obsahuje články různých autorů věnovaných fenoménu zpravodajství. Kniha mapuje různé oblasti zpravodajství - počínaje nejstarší žurnalistikou psanou, přes agenturní, audiovizuální, fotožurnalistiku, až po produkci tzv. nových médií. Samostatná kapitola je věnována jazyku zpráv a zpravodajství a pro úplnost je zařazena i prakticky zaměřená kapitola o žurnalistice v extrémních situacích. Zpracoval kolektiv autorů pod vedením Barbory Osvaldové.

Kniha mapuje prostředí české mediální scény s myšlenkou, že sebeodbornější teorie bez uvedení konkrétních příkladů a zážitků z tvorby adeptům žurnalistiky nebo mediálních studií nemůže poskytnout dostatečný vhled do problému. Tento text je zaměřen na žánr komentáře. Po předmluvě a stručném obecném úvodu obsahuje příspěvky různých osobností, ať už teoretiků sdělování, nebo novinářů, kteří mají s psaním komentáře zkušenost. Čtenář si tak může udělat přehled o tom, jak komentář vzniká a jaká jsou úskalí jeho tvorby. Pro komentátora je důležitá příprava, znalost tématu, nápaditá kompozice a také jiný pohled na věci, které bývají známé, ale právě komentátor je dokáže vidět nečekaně a zajímavě. Také jazyk komentáře nemá být nudný, důležitý je titulek i první odstavec. Autoři upozorňují na to, že první odstavec často předělávají, hledají nejvhodnější slova, která by měla posluchače nebo čtenáře upoutat. V řadě příspěvků kladou autoři důraz na vlastní pozorování, zážitek, práci tzv. v terénu. Boří tak mýtus, že komentář lze napsat od stolu, aniž by novinář mluvil s lidmi nebo byl osobně přítomen různým jednáním, jako to dělá zpravodaj. Zpravodaj by ale události měl popisovat, kdežto komentátor hledá souvislosti.

Knížka Rozhovory o interview navazuje na tituly O fejetonu, s fejetonem (Karolinum, 2007) a Pokusy a dobrodružství: poznámky k eseji (Karolinum, 2008). Cílem publikace je poskytnout různé osobní pohledy na žánr rozhovoru, od vymezování jeho pozice přes nástin dějinného vývoje k jeho současnému místu v médiích včetně internetu. Editoři Barbora Osvaldová a Radim Kopáč vyzvali ke spolupráci zajímavé autory, mezi jinými Marka Ebena, Ivo Fencla, Karla Hvížďalu, Naďu Klevisovou, Janu Klusákovou, Rudolfa Křesťana, Václava Moravce, Ondřeje Neffa, Olgu Sommerovou, Jindřicha Šídla, Martu Švagrovou, Petra Volfa a další. Ti všichni přispěli svými zkušenostmi s rozhovorem, ať už jako tázající se, nebo dotazovaní. Texty zahrnují jak informace z denní žurnalistické práce, tak praktické rady k přípravě knižních interview.

Soubor fejetonů jedenácti autorů, které s velkým čtenářským úspěchem vycházely v Nedělních Lidových novinách. Vy máte nyní možnost přečíst si ty nejzdařilejší z nich. Jejich autoři se snažili zachytit věci a jevy, které patřily do našeho každodenního života a najednou z něho zmizely: jako třeba kavalíři a lampáři, výjezdní doložky a mávátka, ideály a tuzexy, kalamáře, telemarky, valchy a nostalgie po šusťáku. Ke každému fejetonu připojil kreslený vtip Miroslav Barták. Tato kniha může nejen připomenout čtenářům, co všechno už jim odnesl čas, ale také posloužit novinářům k rozšíření tradiční slovní zásoby, případně naznačit, jak psát fejeton - v české novinářské tradici tak osvědčený, i když obtížný žánr. Autoři: A. Brousek, M. Boehm, R. Grégr, J. Jirák, L. Koubská, A. Plavcová, I. Reifová, J. Šmídová, P. Šrut, B. Osvaldová, P. Trkal

Odborná studie k tématu feminismu v českých médiích. Autorka publikace zpracovává problematiku feminismu a jeho podoby na české mediální scéně, přesněji v organizační, obsahové a historické oblasti působení českých tiskových médií. Odborný výklad doprovázejí statistická data, grafy a tabulky. Nechybí jmenný a věcný rejstřík.

Česká publicistika mezi dvěma světovými válkami procházela obdobím nebývalého rozkvětu. Kniha se zaměřuje na významné publicistické žánry tohoto období (např. komentář, úvodník, fejeton, sloupek, reportáž, recenze) a sleduje i literární časopisy té doby. Představuje celou řadu výrazných kulturních osobností (např. bratry Čapkovy, E. Basse, K. Poláčka, F. Peroutku či B. Fučíka), které formovaly kulturní a mnohdy i politické dění za první republiky. Text je doplněn bohatým obrazovým materiálem, přibližujícím nejen tyto osobnosti, ale i titulní strany nejfrekventovanějších novin a časopisů.

Knížka Vytrženo z kontextu současné vedoucí katedry žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK Barbory Osvaldové přináší blogy, které autorka publikovala na lidovky.cz. V první části si všímá změn v médiích po roce 1989, druhá část je věnována bulvarizaci českých médií a třetí, která má stejný název jako celá knížka, zahrnuje informace o etice a problémech profese, včetně její internetové podoby. Na závěr autorka dodává Deset přání médiím. Knížka může pomoci jak adeptům žurnalistiky, tak současným novinářům. Vychází z toho, že – na rozdíl od medicíny nebo práva – novináři se nemusejí registrovat v profesní komoře. A stejně jako fotbalu nebo výchově dětí rozumí každý, zdá se, že každý rozumí i médiím. Otázka je, zda tohle, bez zvláštní průpravy, stačí na celý život.