Guy de Maupassant Knihy

Souborné vydání tří povídkových sbírek: Ďábel a jiné povídky, Milostná schůzka a jiné povídky a V rodině a jiné povídky obsahující desítky Maupassantových povídek.

Dvě novely (Yvetta, Dědictví) a povídky francouzského klasika, zahrnující dvojí tematiku, a to jednak příběhy ze života nevěstek a jednak příběhy z patologie lidského nitra.

Jeden život je prvním z Maupassantových šesti románů a po Miláčkovi nejznámější. Hrdinkou díla z roku 1883 je Jeanne de Lamare, sympatická, možná trochu naivní dívka, dobrosrdečná a plná ideálů, které ovšem během svého života postupně ztrácí… Z manžela se vyklube skrblík a notorický proutník. Zjistí, že její matka měla milence a že komorná má dítě s jejím manželem. I syn ji zklame. Z Jeanne se tak postupně stává zatrpklá, ponížená žena, která však přese všechno hledá pozdní smysl života. 3. vydání

Kniha obsahuje třicet šest kratších povídek z pera významného - ač kontroverzního - francouzského spisovatele Guy de Maupassanta (1850-1893). Už samotné jejich názvy dávají tušit tajemnou atmosféru, která většinu příběhů spojuje. Obliba autorových textů ale pramení i z mistrovství, se kterým ličí psychologii svých psotav, a z jeho schopnosti zachytiti a kriticky popsat často šokující jevy společnosti své doby.

18 povídek, v nichž je vylíčen život městský (Skříň, Rogerův prostředek) i venkovský (Miss Harriet, Toník). Kromě milostných příběhů se objevuje také psychologická studie lidského tiku (povídka Tic) nebo černohumorná válečná próza (Zajatci).

Shrnuje povídky s tematikou rodinných vztahů, především vztahů rodičů a dětí. Popsal vztahy láskyplné i drsné, až kruté, plné vypočítavosti a cynismu, soucitné i bezcitné a mistrovsky zachytil lesklou bídu měšťáků, tvrdý úděl venkovanů, ale i historky poněkud pikantní.

Tato kniha je druhým ze tří svazků průřezu Maupassantovou povídkovou tvorbou a tématicky je věnovaná milostné problematice, vztahům mezi mužem a ženou, tedy tématu pro autora nejcharakterističtějšímu. Svazek obsahuje 39 povídek zabývajících se všemi možnými formami lásky.

Jeden z prvních francouzkých realistických románů, který vypráví nejen o velké lásce dvou mladých lidí, ale líčí také poměry ve Francii za vlády Ludvíka XV. Hrdinka románu se stala nesmrtelnou literární postavou, jež inspirovala četné další umělce, básníky, hudebníky i malíře. Byla předlohou ke stejnojmené rozsáhlé básni národního umělce V. Nezvala.

Soubor 54 erotických povídek francouzského klasika, jejichž hrdiny jsou měšťáci, úředníci a drobní lidé.

"Kulička", mistrná novela, která rázem Maupassanta proslavila, je prvou povídkou tohoto výběru. Jí je umělecky i dějově blízká "Slečna Fifi". V obou je hrdinkou prostitutka, jejíž statečné chování vůči okupantům konfrontoval autor s frázovitým vlastenčením a zbabělou amorálností společnosti měšťáků, šlechty a zástupců kleru, a tím zároveň ostře vykreslil nabobskou tupost prušáckých oficírů. V této linii pokračují i ostatní povídky vesměs čerpající z prusko-francouzské války r. 1870-71.

Výbor z bohaté povídkové tvorby slavného francouzského prozaika Guy de Maupassanta. Dvojjazyčná, francouzsko-česká verze, nezkrácený text. Stejně jako ve své románové tvorbě i v povídkách akcentuje autor, který usiloval o to, aby jeho díla působila jako "kurzy lidské existence vyrvané ze skutečnosti", erotické vztahy, pojímané v duchu naturalismu.

Georges Duroy je bývalý důstojník, který žije, jak se říká z ruky do huby. Vše se ale začne obracet k lepšímu, když potká svého starého přítele Forestiera, který mu zařídí místo novináře v La vie Francaise. S Georgesovým vzestupem přichází i úspěch u žen, které mu říkají Miláček...

Výbor třinácti krátkých realistických, přitom však poetických milostných příběhů (např. Baronka, Martinova dcera, Večerní zábava, Vzteklá, Zpověď či Odyssea kurtizány). Každý z nich je okořeněn odvážnými poznámkami, někdy až jakoby neslušnými žerty nebo lechtivými a dvojsmyslnými narážkami. Povídky: Král růží paní Hussonové Pohroma Vzteklá Model Baronka Prodej Martinova dcera Večerní zábava Zpověď Rozvod Odysea kurtizány Okno Dědictví

Román patří k mistrovským dílům G. de Maupassanta, především pro kouzelné krajinářské scenérie a jemné vykreslení duševních stavů zprvu sentimentálně blouznivé, později opuštěné a stárnoucí hraběnky de Leonare. Líčí, jak z mladého nesamostatného děvčátka přerůstá v ženutěžce zklamanou a trpící. Jedinou útěchou je jí nakonec syn Pavel, na něhož soustřeďuje veškerou svou lásku, péči, aniž se jí však podařilo vychovat z něj čestného člověka.

Guy de Maupassant, protégé Gustava Flauberta, napsal za svůj život pouhých šest románů, mezi nimiž se největšímu úspěchu dodnes těší věhlasný Miláček. S mnohem větším zanícením se Maupassant jako autor věnoval tvorbě povídkové. Krátký literární útvar, do té doby nepříliš obvyklý, jako jeden z prvních spisovatelů přivedl k dokonalosti zkratkovitého, ostře pointovaného vyprávění s hlubokým obsahem. Výbor Maupassantových povídek v tomto uspořádání a překladu vychází v češtině poprvé.

Povídky: Horla, Láska, Tůň, Zachráněna, Clochette, Marquis De Fumerol, Znamení, Čert, Večer tříkrálový, V lese, Rodina, Josef, Hospoda, Tulák.

Ústředním tématem Maupassantových Povídek o ženách je "žena - ženství - ženskost". Jednou je to potlačovaná, plachá ženskost staré panny, jindy živočišná ženskost mladé Neapolitánky nebo teprve se probouzející ženskost děvčátka, jež však vyprovokuje "počestného" muže ke spáchání krutého zločinu. Maupassant umí mistrně zachytit jak ženskou, tak mužskou psychiku a rozehrává vzrušující partie jejich vzájemného - někdy láskyplného, někdy tragického - střetávání a míjení.

V románu „Silná jako smrt" prožívá hrdina v pozdním věku ještě jednou vášnivou lásku, tentokrát k mladé dívce, dceři své milenky a nejlepší přítelkyně.

Pozadí Dědictví tvoří jednak kanceláře ministerstva námořnictví, jednak domov ministerských úředníků Cachelina a jeho zetě Lesabla. Hlavním cílem manželství Lesablových je mít dítě, na jehož zrození je vázáno miliónové dědictví. Postup v úřadě, majetek, peníze a zase peníze určují smysl života těchto počestných pařížských měšťaků, ochotných připustit i nevěru, jen když dopomůže potomku a tím i k dědictví.

Z Rouenu obsazeného pruským vojskem odjíždí dostavník se zajímavou společností. Cestují v něm měšťanský, kupecký a šlechtický pár, dvě jeptišky, mladý radikální republikán a baculatá nevěstka Kulička. Ta se dobrodušně se spolucestujícími rozdělí o své hojné zásoby jídla a cesta jim všem pak rychle utíká až do večera, kdy musí zastavit v zájezdním hostinci. A tam začnou problémy... Kulička je skvělou Maupassantovou povídkou nemilosrdně odhalující maloměšťáckou ubohost a pokrytectví, které se během půl druhého století vlastně vůbec nezměnily. Kniha obsahuje i další výtečné mistrovy příběhy, například Věno, Zločin otce Bonifáce, Štěstí a Mstitel. Celkem soubor 19 povídek, přetisk vydání z roku 1933.

Román je pronikavým záběrem do hloubky lidské duše přes věčnou temu lásky.

Čtyři desítky povídek čerpají jednak z vojenského prostředí, jednak z prostředí normandského venkova. Válečné povídky, oslavující vlastenectví prostého lidu, se právě pro svůj naturalismus řadí k nejlepším dílům, odsuzujícím nesmyslnost válek. Povídky o venkovanech jsou výraznými sociologickými studiemi - strohými baladami o životě, vášních a smrti v drsném boji u moře. zdroj: mlp.cz

Kniha rozdělená do dvou částí shrnuje příběhy naivity mladé Kristiny, která se svým manželem, kterého si vzala z rozumu a z přání rodičů, přijíždí do Auvergneského kraje. Její manžel zde založí lázně Mont-Oriol a zatímco vášnivě podniká, Kristina se zamiluje do rodinného přítele Brétigna. Její naivní láska je ale zrazena, všechny city musí ustoupit chladné vypočítavosti.

Nestydaté čtení od mistra erotické literatury.

Próza s titulem Příběhy pařížské kokoty napsaná nejspíše v první polovině 80. let předminulého století, bývá automatiocky připisována Guy de Maupassantovi, spisovateli francouzského (kritického) realismu, potažmo naturalismu. (z předmluvy) Ale zpět k domnělému Maupassantovu autorství: Co pro ně svědčí dále? Třebas zasvěcené vhledy do prostředí novin, šantánu, případně burzy, s nimiž měl spisovatel a svého času aktivní novinář svoji bohatou zkušenost; třebas postava vykutáleného žurnalisty Alberta Tisina, adepta polosvěta, ochotně manipulujícího veřejným míněním podle přízně, které se mu dostává od vybraných objektů, šplhajícího - podobně jako Georges Duroy v Miláčkovi (1885) - přes srdce i klíny žen po společenském žebříčku vstříc kariéře a všem jejím skvělým atributům. A paralely najdeme taky v Kuličce (1880): Léna je možná vypočítavá a snad i neslitovná kurva, ale některé obrazy, v nichž účinkuje se svým manželem Stanislavem, ji ukazují málem jako ideální manželku, jako ženu respektující a milující svého muže. Možná by Léna posloužila jako příklad dnešním feministkám: odečteme-li hodnocení, je vlastně nezávislou a svobodnou bytostí. Podobně jako jí byla Maupassantova matka. Na ni by rovněž pasovala píseň, v níž jedna z postav příběhu, Elvíra, tančíc nahá budoárem, opěvuje titulní "kokotu" a s ní ženu jako takovou: "Tobě, ženo, patří celý svět!"

Deset povídek. Dvanácti dřevoryty vyzdobil Jaroslav Lukavský. Vyšlo jako XI. svazek "Příběhů" v Pourově edici. Náklad 600 výtisků, z nichž 240 je na ručním velínu Maršov číslováno a opatřeno suchou pečetí vydavatele.

Obsahuje 3 romány: Miláček (Bel-Ami), Mont-Oriol, Petr a Jan. Miláček je sociál. satirický obraz života franc. buržoasie za III. republiky se zdůrazněním jejího nejpodstatnějšího rysu, totiž honby za majetkem. Mont-Oriol zachycuje ještě širší úsek společnosti: měšťanstvo i aristokracii,venkovany v bídě i zbohatlé statkáře. Petr a Jan zpodobuje měšťan. rodinu, narušenou neobvyklým dědictvím.

Malá sbírka povídek známého francouzského spisovatele. Povídky - Sám a sám, Košíkářka, Dítě, Na hrobě, Opilec, Vdova, Koko, Vojáček, Křtiny, Ještě džbánek, Záhrobní tajemství, Náruživost, Paní Babtistová, Slepec, Korsický bandita, Yvelina Samorysova.

První svazek výboru obsahuje 30 povídek a román Historie jednoho života. Vydáno jak připomínka stého výročí narození Guy de Maupassanta.

Sbírka povídek, jejichž námětem je především láska a erotika v nejrůznějších podobách.

Soubor čtyř Maupassantových povídek. První povídka, Provázek, vypráví, jak na trhu v Brodevillu narazí Hoškorn na zapomenutý provázek a strčí si jej do kapsy. Přitom jej ale zahlédne jeho sok, sedlářský mistr Malandén – a později Hoškorna udá, že sebral ztracenou tobolku s penězi.

Soubor povídek věnovaných milostné tematice (Vášeň, Vyplétačka, Lůžko 29, Miss Harrietová, Alexandr, Noc u mrtvé, Modelka, Naše dopisy, Závěť, Pan Iokaste, Poustevník, Paní Parisová, Kulhanka, Lítost, Hrobničky, Znamení, Baronka, Pokoj 11, Mrtvá, Neužitečná krása, Otec a syn, Vdova, Měsíční svit, Boitelle, Pan Parent, Misti, Dítě, Šálí, Z cest, Slečna Perla, Babiččiny rady, Rez, Maska, Berta, Muška). Mistrovsky napsané příběhy o lásce vynikají poutavým dějem, přinášejí jemnou psychologickou analýzu postav a vypovídají s humorem a vtipem o dobové morálce. 2. vydání v tomto uspořádání. Na obálce uvedeno „Vášeň /srdce/“, na titulní straně „Vášeň a jiné povídky“.

Obsahuje: Miláček (román) -- Povídky -- Literární studie -- Črty -- Poznámky z cest -- Korespondence.

Práce porovnává stylizaci dialogu francouzského originálu Maupassantovy povídky L’ Ivrogne (Opilec) z roku 1884 s pěti českými překlady vydanými v období od r. 1902 do r. 1997. Předmětem srovnávací analýzy jsou prostředky mluveného jazyka včetně dialektu, které se výrazně uplatňují v dialozích této povídky a jsou podstatné pro interpretaci Maupassantova textu. Analýze excerpovaného materiálu předchází popis a usouvztažnění mluvenostních variet češtiny a francouzštiny. To je důležitým předpokladem posouzení adekvátnosti překladu mluvenostních prostředků použitých v jednotlivých českých verzích povídky. Práce zohledňuje také vývoj estetických překladatelských norem v českém prostředí a jejich vztah k normě domácí beletrie, přičemž přináší nástin výrazných tendencí českého uměleckého překladu uplatňovaných při převodu prostředků mluvenosti ve sledovaném období. Analýza českých verzí povídky L’ Ivrogne opírající se o dobové jazykové příručky i diachronně zaměřené studie zaznamenává proměny pohledu na mluvenost v kontextu českého literárního překladu. Přináší také zjištění, že stylové charakteristiky textu tohoto klasika francouzské literatury reflektují především překlady z druhé poloviny 20. století.

Jedná se o výbor z Maupassantových nejlepších povídek. Maupassant zde zpodobňuje služky, paničky, nevěstky i šlechtičny a jejich všední radosti i starosti. Staví na pranýř jejich morálku. Najdeme zde celkem 46 povídek, jejichž výběr provedl český spisovatel Jan Drda.

Výbor shrnuje psychologické povídky (Horská chata, Na vodě, Šílenec, Kdo ví?, Magnetismus, Skála alkounů, Čert, Zpověď, Paní Hermetová, Zbabělec, Vlk, Sebevraždy, Procházka, Vyznání, Slečna Koketa, Uspavačka, Utopenec, StarýJidáš, Pastýřův skok, Křest, Ožrala, Na moři, Po půlnoční, Ruka, Děcko, Moiron, Lest, On ?, Samota, Noc, Strach), v nichž je zachycen stav lidského nitra, podmíněný buď bezvýchodnými či mezními životními situacemi, a vyúsťujícími v pocity strachu, hrůzy a děsu.

Téměř čtyři desítky povídek (mezi nimi i slavná „Kulička“) čerpají jednak z vojenského prostředí, jednak z prostředí normandského venkova. Válečné povídky, oslavující vlastenectví prostého lidu, se právě pro svůj naturalismus řadí k nejlepším dílům, odsuzujícím nesmyslnost válek. Povídky o venkovanech jsou výraznými sociologickými studiemi – strohými baladami o životě, vášních a smrti v drsném boji u moře.

Soubor povídek zachycujících na lidech devatenáctého století temné stránky lidské duše. Hrdinové povídek jsou vrazi, sebevrazi, zbabělci, lidé vnitřně rozvrácení, nespokojení sami se sebou, trpící křivdou, životním osudem nebo odporem k životu. Je zde např. dívka vraždící nápadníkasvé sestry, kterého sama milovala, syn mstící se svým rodičům za neradostné mládí, rodiče vraždící děti, které se narodily nevítaně, otrlá matka, odmítající umírajícímu dítěti pohlazení ze strachu, aby se nenakazila, apod.

Mládeži určený soubor povídek z francouzského venkova, z Paříže minulého století, z války francouzsko-pruské, z prostředí normandských rybářů i odjinud seznamuje s dílem spisovatele, které pro svou životní pravdivost auměleckou hodnotu zůstává trvalou součástí světové literatury.

Soubor nejlepších povídek z díla oblíbeného francouzského spisovatele, který v pestrém kolotoči rozehrává příběhy ustaraných úředníčků, nevěstek, vychytralých venkovanů a všude vidí hluboko pod povrch věcí. Inspiračním zdrojem pro Maupassanta byla francouzsko-pruská válka, jejímiž hrdiny jsou jak venkované, tak měšťáci, kteří ani pod uniformou nezapřou svoji poživačnou povahu. Bohatý kolotoč příběhů přináší i velkoměsto – pařížské prostředí. Autor dovede najít vtipnou zápletku, která odkryje nějaký originální exemplář člověka.

Kniha je rozdělena na dva oddíly, první obsahuje "Povídky dne i noci", druhý nese název "Salon paní Tellierové" a obsahuje tyto povídky: "Salon paní Tellierové", "Hrobařky", "Na vodě", "Příběh děvečky ze statku", "Výlet".

Komorní psychologický příběh dvou bratrů, který analyzuje rodinné vztahy nečekaně narušené objevem matčiny nevěry. Děj se odehrává ve druhé polovině 19. století.

Román o životě,lásce a smrti. Jeden z prvních francouzkých realistických románů, který vypráví nejen o velké lásce dvou mladých lidí, ale líčí také poměry ve Francii za vlády Ludvíka XV. Hrdinka románu se stala nesmrtelnou literární postavou, jež inspirovala četné další umělce, básníky, hudebníky i malíře. Byla předlohou kestejnojmené rozsáhlé básni národního umělce V. Nezvala. ( Příběhy Manony Lescautovy a rytíře des Grieux. ) Napsal abbé PRÉVOST. Úvodní studii napsal Guy de Maupassant. Z frančiny přeložil ANTONÍN VÁŇA. PRAHA. Tiskem a nákladem J.Otty.