Petr Aleksejevič Kropotkin Pořadí knih

Knihu Historická úloha státu napsal Petr Kropotkin na samém konci 19. století, v období intenzivních sociálních a politických změn. V té době Evropa naplno zažívala rozvoj průmyslového kapitalismu, což vedlo k nerovnostem, sociálním konfliktům a vykořisťování pracujících tříd. Důležitou roli v tom všem sehrál moderní národní stát. Kropotkinův pohled na stát a společnost byl ovlivněn těmito událostmi a sám Kropotkin opakovaně zdůrazňoval, že stát a kapitalismus od sebe nemůžeme oddělovat, protože jsou to instituce, které se v průběhu dějin spolu vyvíjely, vzájemně se podporovaly a posilovaly. Podle něj jsou vzájemně propojeny – nikoli jako pouhé náhodné souběhy, ale jsou spolu spojeny vazbami příčin a následků. Jeho kniha tak reflektuje snahu najít alternativní způsoby organizace společnosti, které by podporovaly spravedlnost a rovnost mezi lidmi. Petr Kropotkin analyzuje vývoj státní moci a její dopad na společnost. Argumentuje, že stát vytváří hierarchické struktury a centralizovanou autoritu, která často vede k potlačování individuální svobody a rozvoje. Namísto toho navrhuje, aby lidé spolupracovali na základě dobrovolné solidarity a vzájemné pomoci, což by podle něj vedlo k harmoničtější a spravedlivější společnosti. Kropotkinův pohled je zakořeněn v myšlence anarchismu, který zasazuje do socialistického hnutí, přičemž zdůrazňuje důležitost autonomie jednotlivce a odmítá nadvládu státní moci. Nabízí kritický pohled na státní instituce a představuje alternativní model společenské organizace založené na principu rovnosti, vzájemné pomoci a svobody. Nové vydání je doplněné studií politické filosofky Ruth Kinny, která se věnuje Kropotkinově sociologii státu z hlediska transnacionálního přístupu.

V roce 2021 uplynulo 100 let od smrti Petra Kropotkina, anarchisty a uznávaného geografa, který kritizoval hypotézu o konkurenci jako klíčovém principu vývoje společnosti. Své pozorování během výzkumného pobytu na Sibiři zúročil v knize "Vzájemná pomoc: faktor evoluce", poprvé vydané v roce 1902. Kropotkin v ní dokazuje, že vzájemně prospěšná spolupráce a reciprocita hrají v říši zvířat a lidské společnosti mnohem důležitější roli než individuální soutěž. Jeho teorie, zpopularizovaná v této knize, zdůrazňuje, že v solidaritě je síla. Kniha kritizuje sociálně darwinistický boj o život a zároveň prezentuje argumenty pro anarchistický komunismus. Na příkladech z živočišné říše, domorodých společenstev, raně evropských komunit, středověkých měst a dělnického hnutí ukazuje význam vzájemné pomoci. Kritizuje stát za ničení historických institucí solidarity a za prosazování boje o život prostřednictvím ochrany soukromého vlastnictví. Vydání je doplněno předmluvou antropologů Davida Graebera a Andreje Grubačiče a studií Iana McKay, která Kropotkovu práci zasazuje do současného kontextu.

"Etické principy anarchismu" nachází podstatu veškerého lidského jednání v přirozeném uspokojování potřeb. Skutky podléhají kategoriím dobra a zla: dobro zosobňuje prospěch pro vlastní společenství a zlo mu škodí. Spontánní mezilidská solidarita formuje základní mravní princip svobodného a spravedlivého společenského uspořádání. Svobodná volba morálně nezpochybnitelného jednání... Následující esej ["Spravedlnost a mravnost"] zkoumá podstatu etických pojmů a možnost subjektivní spoluúčasti na jejich dalším vývoji. "Morální volba L.N.Tolstého" interpretuje reakci klasika ruské literatury na stávající společenskou nespravedlnost, jež vyústila v názorovou proměnu. Tolstoj zformuloval touhu po lepším společenském řádu... Závěrečný esej ["O smyslu odplaty"] zkoumá institut vězení a jeho podstatu nachází ve snaze společnosti o odplatu. Pouhá kombinace msty, trestu a zastrašování. Tato represivní instituce tudíž nezlepšuje mravnost obyvatelstva! Jednotlivé eseje spojuje snaha o novou podobu morálky, opírající se o svobodnou volbu vzájemné mezilidské sounáležitosti. (zdroj: Pc, mlp.cz)

Analysujeme-li kteroukoliv sociální teorii, brzo zpozorujeme, že obsahuje nejen nějaký program strany a ideál přestavby společnosti, ale že se všeobecně pojí k nějakému filosofickému systému - k všeobecnému pojetí přírody a lidských společností. Na tomto základě se Kropotkin v jednom zesvých nejzákladnějších děl pokouší dokázat, že jeho (anarchokomunistické) pojetí anarchie představuje nutný důsledek všeobecného velkého probuzení se přírodních věd, které se událo během 19. století. Sepsal tak nejen filosofický, ale i teoretický a praktický základ moderního anarchismu.