Wittgenstein byl rakousko-britský filozof, jehož práce se soustředila na logiku, filozofii matematiky, mysli a jazyka. Byl považován za génia, jehož myšlenky inspirovaly dva hlavní filozofické proudy 20. století. Jeho díla jsou považována za klíčová pro filozofii 20. století a oslovují široké spektrum čtenářů napříč různými obory. Wittgensteinův vliv zasáhl téměř všechny humanitní a sociální vědy, ačkoli jeho myšlenky jsou předmětem rozmanitých interpretací.
Filosofické poznámky, vydané poprvé z pozůstalosti roku 1964 péčí Wittgensteinova žáka a blízkého přítele Rushe Rheese, soustřeďují autorovy úvahy z doby krátce po jeho návratu k filosofii, tj. z let 1929 a 1930. Wittgensteinovo myšlení se v té době dynamicky proměňovalo a Filosofické poznámky jsou v pravém slova smyslu slova momentkou, zachycující jeho přechodný tvar: mají tu podobu, v níž autor přerušil svou práci na strojopise, neboť potřeboval odevzdat kvalifikační práci na univerzitě v Cambridgi.
Filosofická zkoumání (1953) byla vydána žáky Ludwiga Wittgensteina jako rekonstrukce jeho dlouho připravované knihy, která měla nahradit Tractatus logico-philosophicus. Edice vychází především z textu z konce třicátých a začátku čtyřicátých let, s nímž byl Wittgenstein spokojen. I přes některé výhrady k edičnímu zpracování se kniha stala jednou z nejvlivnějších filosofických publikací 20. století. Wittgenstein zde proslul svou metodou, která místo odpovídání na filosofické otázky navrhuje jejich diskvalifikaci analýzou jazyka. Úvodní části odhalují předsudky spojené s jazykem, zejména na příkladech vlastních jmen a jejich aplikací na jazyk obecně. Dále se objevují úvahy o pravdivosti a povaze filosofie, zavedení pojmu jazykové hry, a analýza pravidel a jednání. Následují otázky myšlení a duševních procesů, včetně úvah o soukromém jazyce. Zbytek knihy se zaměřuje na psychologická témata jako intencionalita, vůle a vnímání druhých. Wittgensteinovo bádání také upozornilo na význam textů, které vyšly po jeho smrti, a zpochybnilo správnost zařazení některých částí v edici.
Soubor Modrá a Hnědá kniha otevírá všechna velká témata pozdního Wittgensteina: vztah užití a významu, problém rozumění a zvládnutí určité techniky, otázku pravidel, jazykových her a „forem života“, zpochybnění možnosti soukromého jazyka. Tzv. Modrá kniha je záznamem Wittgensteinových přednášek v Cambridge z let 1933–34. V letech 1934–5 Wittgenstein nadiktoval i tzv. Hnědou knihu, určenou zprvu pouze pro několik přátel a žáků. Texty původně nebyly určeny k publikování, postupně se však šířily mezi jeho žáky. Hnědou knihu se Wittgenstein pokusil připravit k vydání, nakonec ale práci ukončil a začal se věnovat Filosofickým zkoumáním.
O jistotě je Wittgensteinova posmrtně vydaná kniha, která vznikla z nedokončených zápisků, jejichž poslední řádky autor napsal dva dny před svým skonem. Vede v ní diskurs o důkazu existence vnějšího světa – o tom, že o některých věcech není možno pochybovat, aby člověk vůbec mohl žít – inspirovaný esejemi anglického filosofa G. E. Moora.
„Zde je ruka“ – to je jeho výchozí argument, od kterého zkoumá situaci našeho vědění. Jiným důležitým momentem je předpoklad, že všechny pochybnosti jsou vloženy do základních přesvědčení, a že tedy ty nejradikálnější formy pochybností musejí být odmítnuty, neboť vytvářejí systémový rozpor.
Wittgenstein si je vědom, že vždycky budeme pochybovat. Jeho koncept jistoty nemíří k tomu, aby ukázal, kudy můžeme přistoupit k pravdě, nýbrž k tomu nakolik mohou být pochybnosti bezdůvodné nebo nepochopitelné díky jejich zakořenění v jazykové hře. Takto dovozuje, že struktura našeho jazyka může vést k tomu, že tvoří pochybnosti tam, kde není třeba pochybovat, a analyzuje gramatické struktury přirozeného jazyka i pravidla jeho používání. Tato zkoumání představují další rozvinutí jeho známé koncepce „jazykových her“ jako základního kritéria sémantického smyslu a významu jazykových výrazů.
Poznámky o barvách, jeden z posledních Wittgensteinových textů, jsou ojedinělou ukázkou „případové studie“, v níž se pojednává o konkrétním předmětu. Wittgenstein se zaměřuje na „jazykové hry“, které s barvami hrajeme. Z této perspektivy řeší tradiční otázku počtu základních barev, probírá různé kontexty (různý smysl), v nichž o „barvách“ hovoříme, nebo zvažuje možnou kulturní relativitu slovníků barev. Velkou pozornost věnuje také s barvami úzce spjatému fenoménu barvosleposti. Poznámky o barvách předvádějí šíři a rozmanitost významů, kterých v našem každodenním jazyce výrazy pro barvy nabývají, a v tomto ohledu jsou přímou antitezí jednotné koncepce barvy jako obecné formy předmětů, kterou Wittgenstein předložil ve svém prvním velkém díle, Logicko-filosofickém traktátu.
Ludwig Wittgenstein (1889–1951) je jednou z klíčových osobností filosofie 20. století a jeho dílo jedním z hlavních pramenů moderní analytické filosofie. Svým myšlením naplnil univerzální nárok filosofie a svou teorií významu inspiroval mj. i etnology či lingvisty. Tento přesah za hranice filosofie dává tušit i předkládaný výbor z poznámek psaných na okraj jeho filosofických prací a věnovaných jak podstatě filosofické práce, tak otázkám umění či náboženství. Ediční podoba Rozličných poznámek, které podobně jako většina Wittgensteinova díla vyšly až posthumně, je výsledkem práce jeho vydavatelů. Ti poznámky seřadili chronologicky, což umožňuje sledovat vývoj Wittgensteinových filosofických i obecných názorů, tematickou orientaci v nich ale usnadnili věcným rejstříkem. Určení pramenů Rozličných poznámek, jejichž překlad byl pro toto vydání doplněn a revidován, je umožňuje číst spolu s originály ve Wittgensteinově elektronicky dostupné pozůstalosti.
