Jan Trnka Knihy

Autor seznamuje v knize, která se čte téměř jako detektivka, s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice "ledovcového muže", o případu "muže z Cheddaru", identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.

Učební text pro posluchače 3. lékařské fakulty UK. V prvním díle autoři popisují základní biochemické dráhy se zaměřením na energetický metabolismus. Důraz je kladen na pochopení regulace a vzájemné integrace metabolických drah, které jsou probírány na celulární úrovni i v celotělových souvislostech.

Kniha mapuje dějiny filmové scenáristiky v českém prostředí od němé éry až do poloviny 20. století. Přibližuje, jak se proměňovaly role i scenáristické postupy samotných autorů a autorek, a představuje psaní pro film jako tvůrčí proces s vlastními pravidly, osvědčenými postupy i neformálními hierarchiemi. Zároveň ukazuje na jeho kulturní a mezioborové přesahy a zdůrazňuje, že bez pochopení fenoménu scenáristiky nebude obraz dějin kinematografie nikdy úplný.

Český Filmový archiv, dnešní Národní filmový archiv, patří mezi nejstarší paměťové instituce svého druhu a rozsahem sbírek se řadí k největším na světě. Založen byl za zcela mimořádných okolností během druhé světové války a po další desetiletí existoval ve strukturách zestátněného filmového průmyslu, kontrolovaného komunistickým režimem. Předkládaná kniha mapuje kulturně specifický proces vzniku a velmi spletitého institucionálního vývoje archivu, a zároveň přibližuje způsoby, jimiž generace filmových archivářů naplňovaly poslání shromažďovat, vědecky zpracovávat, uchovávat a znovu zpřístupňovat filmy a další dokumenty svědčící o minulosti kinematografie a dějinách vůbec. V jednotlivých kapitolách objasněné problémy – ať už se týkají proměn akviziční politiky, podob informačního systému, metod ochrany archiválií nebo forem jejich dalšího využívání, obecně každodenní praxe spojené s péčí o kulturní dědictví – jsou nahlíženy v souvislostech s politickými, ekonomickými a technologickými změnami, které v průběhu 20. století ovlivňovaly českou společnost a zároveň formovaly její vztah k historii, nejen té filmové.