David R. Hawkins

Dr. David R. Hawkins (3.6.1927 – 19.9.2012) byl uznávaným lékařem, autorem, řečníkem a výzkumníkem na poli vědomí. Během 2. světové války sloužil u amerického námořnictva, pak absolvoval v roce 1953 studium na wisconsinské Medical College. Následujících 25 let prožil v New Yorku a jako psychiatr zde svojí průkopnickou prací dosáhl významných klinických objevů, obzvláště v léčbě schizofrenie a alkoholismu. Výsledky jeho výzkumu byly široce publikovány v lékařských, vědeckých a psychoanalytických časopisech. Jako ředitel Centra duševního zdraví v North Nassau (1956–1980) a ředitel výzkumu Nemocnice v Brunswicku (1968–1979) na Long Islandu měl nejrozsáhlejší klientelu v New Yorku. V roce 1973 vytvořil spolu s laureátem Nobelovy ceny chemikem Linusem Paulingem dílo Ortomolekulární psychiatrie, které představilo novou oblast psychiatrie a vedlo k mnoha vystoupením v nejrůznějších televizních pořadech. Přednášel na oxfordském fóru ve Westminster Abbey, stejně jako na Harvardově univerzitě, Argentinské univerzitě, Univerzitě Notre Dame, Kalifornské univerzitě, Fordhamské univerzitě a Institutu noetických věd. Byl také psychiatrickým poradcem v katolických, protestantských a buddhistických klášterech.

Za své vědecké a humanitární přínosy získal nespočet uznání, např. Huxleyho cenu za neocenitelný přínos ke zmírnění lidského utrpení, Lékařskou cenu Americké zdravotnické asociace, Cenu za 50leté význačné členství v Americké psychiatrické asociaci, dostalo se mu členství v síni slávy ortomolekulární medicíny, záznamu v knize Who’s Who in the World a nominace na Templetonovu cenu, která je uznáním pokroku ve vědě a náboženství.

V roce 1983 založil Institut duchovního výzkumu, neziskovou organizaci věnující se výzkumu vědomí. Jeho přednášky na takových událostech, jakými byly první národní konference o závislostech a vědomí (1985) a Veletrh zdravého života (1986), jež se v 80. letech konaly v Kalifornii, představily nový kontext závislostí, neboť v nich objasnil zásadní duchovní potřebu vnitřního klidu a vysvětlil, jak ho lze rozvíjet bez užívání omamných látek. Během 90. let byl personálním šéfem Rezidenčního léčebného centra pro dospívající dívky na Mingus Mountain v Prescott Valley a fungoval jako konzultační psychiatr v několika arizonských zotavovacích zařízeních.

Poslední tři desetiletí svého života strávil v Arizoně a usiloval zde o sladění zdánlivě neslučitelných domén vědy a duchovna. V roce 1995, ve věku 68 let, získal titul Ph.D. v oboru zdravotnických a humanitárních služeb. Ve stejném roce byla vydána jeho kniha Moc versus síla, která byla posléze přeložena do 25 jazyků a jíž se prodalo přes milion výtisků. Vysloužila si uznání od tak význačných osobností, jakými byli Matka Tereza a Sam Walton. V knize Moc versus síla byla představena jeho „mapa vědomí“, chráněná ochrannou známkou, kterou dnes využívají zdravotníci, univerzitní profesoři, vládní činitelé a šéfové firem po celém světě. Následovalo mnoho dalších knih.

V roce 1996 byl za přínos pro lidstvo povýšen na rytíře Nejvyššího řádu milosrdných bratrů sv. Jana Jeruzalemského se souhlasem Převorství krále Valdemara Velikého. V letech 1998 až 2011 přednášel na mnoha akcích po celých Spojených státech a v zahraničí, promlouval k vyprodaným sálům o výzkumu vědomí a o pokročilých duševních stavech. V roce 2000 obdržel titul „Tae Ryoung Sun Kak Tosa“ (učitel osvícení) v jihokorejském Soulu. Jeho poslední přednáška, nazvaná „Láska“, zazněla v září roku 2011 a zúčastnilo se jí 1700 lidí z celého světa. Byl aktivní až do konce svého života. Těsně před svým skonem v září roku 2012 dokončil videonahrávku série dialogů a svoji dvanáctou knihu.

Během celého svého života se účastnil nejrůznějších občanských a profesionálních aktivit, často v roli lídra. Jako lékař byl spoluzakladatelem mnoha organizací nebo v nich sloužil jako zdravotní poradce, včetně Nadace pro schizofrenii v New Yorku a na Long Islandu, Centra subjektivního léčení na Long Islandu, Newyorské asociace center holistického léčení a Akademie ortomolekulární psychiatrie. Byl spoluředitelem Masters Gallery of Fine Arts. Narodil se s výjimečným IQ a v roce 1963 se stal členem Mensa International. Jako mladý lékař se zajímal o buddhismus a stal se členem prvního zenového institutu ve Spojených státech. Na konci svého života měl za sebou mnoho let členství v episkopální církvi sv. Ondřeje. Byl prvním prezidentem Countryového a westernového tanečního klubu v Sedoně, členem organizace Veteráni zahraničních válek, Americké legie a klubu Sedona Elks Lodge. Byl lukostřelcem, truhlářem, kovářem, hudebníkem (dudákem, houslistou a pianistou), byl znalcem francouzsko-normanské architektury 16. století a byl milovníkem zvířat.

V mezinárodním měřítku byl zakladatelem komunity Zbožná nedualita (2003), nabízející duchovní cestu, která uplatňuje základní pravdy velkých světových náboženských tradic: laskavost a soucitnost ke všemu živému (včetně sebe samého), bezpodmínečnou lásku, pokoru, zkoumání podstaty existence, odevzdání a seberealizace. Od roku 2002 se v mnoha městech po celém světě začaly samostatně rodit „Hawkinsovy studijní skupiny“, od Los Angeles až po Soul, od Kapského města až po Melbourne; tyto skupiny studují a uplatňují principy z jeho knih, například: „Nezměníme svět tím, co říkáme nebo děláme, ale je to důsledek toho, kým jsme se stali.“ Jeho život byl toho zářným příkladem.