Rozsáhlý obrazový a textový dokument po historii města Dobříš. Kniha nás provede dobříšským náměstím „od domu k domu a ulicemi o něco dál.“ Popisuje historii různých míst ve městě Dobříš. Na mnoha fotografiích dokumentuje dřívější i současnou dobu a zdokumentovaný vývoj. Zajímavé jsou též dobové reklamy dobříšských živnostníků z let 1920–1948.
Kniha vypráví příběh 150 let dlouhé tradice šití rukavic v Dobříši a okolí. Archivní dokumenty a staré fotografie svědčí o nesnadném životě rukavičkářů, šiček a faktorů. Připomenuta je i historie rukavičkářství v Abertamech a Kadani, takže kniha podává ucelený obraz o tomto výrobním oboru v Čechách.
"Dobříšský hrad v mnohých vyburcuje jejich fantasii, ale mnozí se zeptají v tom smyslu, že ani nevěděli, že zde nějaký hrad byl a nebo je. Hrad byl vždy mým hlavním zájmem a byl to on kdo mě přivedl k psaní. V r. 2008 mi vyšla kniha "Hrad Vargač" která stála na základních kamenech díla Ludvíka Kopáčka. Nepovažoval jsem se tak za autora, ale za toho kdo se pokusil sloužit příběh dobříšského hradu do jediného příběhu. Byla to tak trochu prvotina a tak se mi nepodařil hlavní záměr. Hrad jsem však myšlenkově neopustil a dál jsem hledal nové věci, které by mi řekli víc. Ke knize jsem se vrátil v r. 2011, ale opět ji po pár měsících opustil abych se soustředil na jinou práci. Díky ní jsem dostal jiný náhled na problém historie hradu a mohl ji napsat lépe. Kniha dál stojí na základech díla Ludvíka Kopáčka, protože i když si snad nikdy nedokázal dát dohromady všechny souvislosti mohl jsem dobříšský hrádek zvětšit na Dobříšský velký hrad který dominoval svou mohutností dobříšskému údolí mezi brdskými kopci. V knize je navíc připsána historie vývoje Dobříšského zámku mezi lety 1666 až 1766 a historie Starohuťských železáren od Starohuťského písmáka p. Hejnice, které je doplněné soupisem a historii Huťských hamrů, který se z pěti rozrostl o další, který byl přímo ve Staré Huti. "
Letní sídlo říšských protektorů 1942-1945. Od ustanovení zámku v Dobříši letním sídlem říšského protektora v létě r. 1942 se Dobříš alespoň opět částečně stává místem které si vládce této země vybral za své. Nebyl to však majitel milovaný ani tolerovaný, zámek, jako spousta jiného, byl rodu Colloredo-Mannsfeld vyvlastněn a tedy ukraden. Místním se navíc vždy o něco více stáhla hrdla, když se nad zámkem objevila standarta Říšského protektora. Samotnou přítomnost však vnímali spíše stálým pobytem posádky zámku, kteří byli v Dobříši až do 5.5. 1945 neustále. Kniha není vyčerpávající studií daného tématu a proto ji berte jen jako okno do temné doby Protektorátu.
Útlá brožura přináší šestnáct místních pověstí a příběhů, vážících se k zámku Dobříš a jeho okolí. Kromě povídaček předávaných ústní tradicí zařadil autor do knihy i vlastní povídky, v nichž dodržuje pohádkové ladění a souvztažnost k lokalitě.
Monografie analyzuje interakce mezi hospodářským a sociálním vývojem, státní správou, společností, zástupci hospodářské sféry a tou částí vzdělávacího systému, která měla připravit kvalifikované pracovní síly pro tovární průmysl, řemesla, zemědělství, obchod a částečně i služby. Ve zvoleném časovém úseku odkrýváokolnosti vzniku odborných škol a mimoškolních vzdělávacích alternativ, formování učebních plánů, sleduje proměnu skladby žactva i kvalifikačního profilu absolventů. Zaznamenává reakci vzdělávacího sektoru na dlouhodobé a stále intenzivnější modernizační procesy i na konjunkturální výkyvy hospodářství a změny hospodářské politiky státu. Hlavní přínos knihy spočívá v širokém uplatnění komparace a v propojení témat, která byla doposud zkoumána odděleně. Autor vychází z rozboru postojů k profesnímu vzdělávání na centrální, zemské, regionální a lokální úrovni. Dále studuje angažmá státu, lokální a zemské samosprávy, profesních organizací a společenstev i reprezentativního vzorku konkrétních podniků a jedinců z řad politických a hospodářských elit. Rozvoj profesně vzdělávací infrastruktury je představen v celopředlitavském (rakouském) kontextu se zvláštním zaměřením na region rakouského Slezska. V perspektivě předlitavské části habsburské monarchie přináší kniha užitečné srovnání i s jejími dalšími provinciemi.
Monografie přibližuje život a veřejné aktivity Friedricha (Fritze) Plachkého, Slezana původem z rodiny německojazyčné inteligence, který se od konce 60. let 19. století do počátku 20. století významně zapsal především do života Hranic, střediska Moravské brány. Profesí advokát, veřejně velmi činorodá osoba a komunální a zemský politik strávil závěr života ve Vídni a z kolektivní paměti společenství jeho někdejšího působiště byl takřka zcela vytěsněn. Autor knihy se proto pokouší jednak o znovuobjevení tohoto (polo)zapomenutého rakouského Němce, jednak o demytizaci jeho osobnosti a vyvážení dosud převládajícího negativního obrazu Plachkého, jak jej úspěšně vytvořili jeho někdejší odpůrci.
Od ustanovení zámku v Dobříši letním sídlem říšského protektora v létě r. 1942 se Dobříš alespoň opět částečně stává místem které si vládce této země vybral za své. Nebyl to však majitel milovaný ani tolerovaný, zámek, jako spousta jiného, byl rodu Colloredo-Mannsfeld vyvlastněn a tedy ukraden. Místním se navíc vždy o něco více stáhla hrdla, když se nad zámkem objevila standarta Říšského protektora. Samotnou přítomnost však vnímali spíše stálým pobytem posádky zámku, kteří byli v Dobříši až do 5.5. 1945 neustále. Kniha není vyčerpávající studií daného tématu a proto ji berte jen jako okno do temné doby Protektorátu.
