Ondřej Felcman Knihy

Kniha se zaměřuje na dosud opomíjenou oblast české historiografie – činnost zákonodárného sboru v komunistickém Československu, konkrétně v období liberalizace šedesátých let a pokusu o reformu socialismu v roce 1968. Po zavedení „socialistické ústavy“ v roce 1960 získalo Národní shromáždění formálně statut nejvyššího orgánu státní moci. V jeho čtvrtém volebním období, zahájeném v červnu 1964, došlo k posunům, které naznačovaly, že komunistický parlament může usilovat o obnovu svěřených ústavních pravomocí. Autor sleduje vývoj Národního shromáždění od jeho pasivity, která se projevila na začátku roku 1968, k jeho proměně v sebevědomé těleso, které dokonce odvolalo ministra vnitra. Pozornost je věnována klíčovým momentům, jako byla Šejnova aféra, národní úsilí o rezignaci prezidenta Novotného, volba Ludvíka Svobody prezidentem a nástup Josefa Smrkovského do čela parlamentu. Kniha obsahuje dokumentární fotografie, přehledy, tabulky a 17 biografických medailonů vedoucích postav parlamentu do dubna 1968. Autor plánuje další svazek, který se zaměří na osudy Národního shromáždění až do srpnové okupace a jeho přeměnu na Federální shromáždění.

Tato publikace přináší syntetický, ucelený pohled na složité dějiny kladského regionu (v české historiografii poprvé). Kladsko jako kraj a posléze hrabství patřilo až do poloviny 18. století do Čech a českého státu. Po pruské anexi změnilo zemskou i státní příslušnost a stalo se na dvě století součástí nejprve pruského a potom německého Slezska. V roce 1945 bylo Kladsko včleněno do Polského státu. Syntéza je společným dílem početného kolektivu zkušených českých a polských badatelů, aktivně činných na poli kladských dějin. Doprovázejí ji čtyři studie o specifických součástech kladské historie, které umocní výsledný dojem čtenáře o regionu. Publikace je doplněna barevnou přílohou a její součástí je CD-ROM.

Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Kniha seznamuje s osudy a významem nejen předků Jiřího z Poděbrad, ale také jeho potomků, kteří se stali přičiněním „husitského krále“ zámožným knížecím rodem ve vedlejší zemi České koruny Slezsku a ke kacířskému předkovi se už raději moc nehlásili. Jako minsterberští a olešničtí vévodové přežili dokonce Bílou horu a vymřeli až v polovině 17. století. Kolektiv historiků se v knize pokouší nastínit nejen dějiny rodu v období 300 let, kdy představoval důležitý politický, hospodářský a kulturní faktor ve východočeském, slezském a severomoravském prostoru, ale zabývá se i dalšími aspekty jejich působení. Například genealogickými, heraldickými, hospodářskými či kulturními. Vždyť například jeden z mladších synů krále Jiřího Hynek proslul jako výborný a prostopášný renesanční básník. -- zdroj: www.kosmas.cz --

Kniha se zabývá v tematizovaném souboru kapitol různými aspekty prostorových proměn východočeské oblasti. Do území východních Čech autoři zahrnují území několika historických krajů - Hradecka, a to včetně trutnovského manského kraje, Chrudimska a Čáslavska. Jednotlivé kapitoly reflektují přibližně čtyři aspekty územních změn - teritoriální, územně sídelní a územně správní, některé z nich však zahrnují více daných aspektů pospolu. Čtvrtou tematiku předkládá historik umění v podobě analýzy a úvah o pohledech novověkých vlastníků východočeských majetků na území získaných mikroregionů a na jejich dějiny, jak je specifickou mluvou mohla vyjádřit jen architektura. Některá z témat nepracují soustavně s celým územím východních Čech, ale jen s jeho dílčími částmi. Autoři většiny kapitol patří k učitelům a studentům historického pracoviště Filozofické fakulty Univerzity Hradce Králové, členkou kolektivu je však i akademická pracovnice Vratislavské univerzity v polském Slezsku.

Edice Prameny k dějinám československé krize v letech 1967–1970, díl 8/2. Editoři se zaměřují na činnost vlády a prezidenta ČSSR v období od září 1968 do října 1969. Snaží se pomocí dokumentů ukázat jejich podíl na tzv. normalizaci, obnovení všech funkcí politického systému nazvaného reálný socialismus.

Edice Prameny k dějinám československé krize v letech 1967—1970, díl 8/1. Svazek se věnuje činnosti vlády a prezidenta od prosince 1967, kdy lze doložit poslední předlednový pokus o reorganizaci činnosti ústředních orgánů státní správy, charakterem respektující vedoucí úlohu KSČ, do sklonku srpna 1968, kdy s návratem stranické a vládní delegace z Moskvy končila fáze, během které mohla vláda skutečně vládnout a projevovala otevřenost vůči společnosti typickou pro dny invaze.