Jindřich Vybíral Knihy

Brněnské vily procházejí renesancí po letech stagnace. Vznikaly jako letohrádky a později jako rodinné vily v blízkosti městského centra a v oblastech jako Černá Pole a Pisárky. Letohrádek Mitrovských, dokončený v roce 1794, měl rozsáhlou zahradu s oranžerií a skleníkem na ananasy. Další významnou vilou je romantický objekt Herminy Ripkové v Pisárkách, postavený téměř o sto let později. Chleboradova vila ve Veveří čerpá inspiraci z antické architektury. Nejznámější éra brněnských vil nastala v meziválečném období, kdy vznikla funkcionalistická osada Nový dům v Žabovřeskách a další vilové soubory v Masarykově čtvrti, Černých Polích a Králově Poli. Nové architektonické počiny v brněnské vilové architektuře jsou součástí rozšířeného vydání, které také reflektuje změny v péči o historické památky jako Jurkovičova vila či vila Tugendhat. Závěrečná kapitola slouží jako miniprůvodce s mapami a seznamem vil podle brněnských čtvrtí, což usnadňuje čtenářům procházky městem a ukazuje na úspěšnost této služby v minulosti.

Kniha zkoumá vilovou architekturu Jihomoravského kraje od poloviny 19. století po současnost, přičemž Brno hraje klíčovou roli v architektonické historii posledních dvou století. V moravské metropoli působila většina zmíněných architektů, mezi nimiž vynikl Leopold Bauer se svou Reissigovou vilou ve stylu geometrické secese. Adolf Loos, brněnský rodák, navrhl vilu cukrovarníka Bauera v Hrušovanech. Brno proslavil také Ludwig Mies van der Rohe vilou Tugendhat. V meziválečném období se město stalo centrem funkcionalistické moderny, kterou formovalo množství avantgardních architektů, jako jsou Bohuslav Fuchs, Ernst Wiesner, Jindřich Kumpošt a další. Jejich vliv přesahoval hranice Brna, což vedlo k realizaci solitérních vil v celém Jihomoravském kraji. Kyjov, město na Slovácku, bylo domovem tří architektů, včetně Poláška, který zde postavil sedm vil. Publikaci vydala umělecká agentura Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Muzeem města Brna. Projekt Slavné vily Čech, Moravy a Slezska má patronát manželky prezidenta republiky, ministra pro místní rozvoj a Ministerstva kultury ČR, zatímco hejtman Jihomoravského kraje převzal záštitu nad knihou a výstavou.

Leopold Bauer (1872–1938) patřil kolem roku 1900 k předním představitelům moderní architektury ve střední Evropě. Byl označován za tvůrce prvního moderního domu v habsburské monarchii a za autora první filozoficko-teoretické reflexe moderní architektury v tomto regionu. Později však popřel svá východiska a přešel na pozice nového historismu. Monografické zpracování jeho architektonického a designérského díla je založeno na studiu Bauerovy obsáhlé písemné pozůstalosti ve vídeňské Albertině a na systematickém terénním výzkumu architektových realizací.

Rozsáhlou bilingvní publikaci, která doprovází výstavu ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze (ve dnech 19. 11. 2015 až 7. 2. 2016), připravil kolektiv pedagogů Katedry teorie a dějin umění VŠUP v Praze spolu se studenty a externími spolupracovníky. Kromě podrobného vědeckého katalogu všech vystavených exponátů obsahuje odborné studie, detailněji přibližující vybraná témata a je bohatě ilustrován. Představuje umělecká díla různých kvalit a nejrůznějších médií, která se v letech 1918-1939 a 1945-1992 podílela na reprezentaci československého státu. Publikace proto přibližuje nikoli obvyklý uměleckohistorický kánon českého umění 20. století, nýbrž průřez dobovou vizuální kulturou, v níž se setkávají slavné malby a sochy nejpřednějších umělců s nenápadnými užitými grafikami na bankovkách. Grafický design Jan Čumlivski.

Autor nepodává vývoj české architektury jako encyklopedický přehled staveb, nýbrž jako dějiny idejí. V ohnisku jeho pozornosti jsou vedle výtvarných forem také za nimi skryté nebo souběžné významy. Různá témata a dílčí aspekty architektury historismu a rané moderny mají být představeny jako dialog mezi umělci, teoretiky a jejich publikem. Mluva architektury je konfrontována s jinými projevy dobového myšlení, především s dostupnými texty, které ozřejmují souvislost výtvarného cítění a dalších sfér života české společnosti. Kniha vychází s předmluvou profesora Wolfa Tegethoffa, ředitele mnichovského Zentralinstitut für Kunstgeschichte. Jindřich Vybíral (1960) Studoval bohemistiku, historii a dějiny umění na univerzitách v Ostravě, Brně a Londýně. Působil v Národní galerii v Praze, naposledy jako vedoucí sbírky architektury, od roku 1997 je prorektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. O architektuře 19. a 20.století vydal řadu studií a také knižní publikace: Zrození velkoměsta (1997, německy 2001), Století dědiců a zakladatelů (1999), Mladí mistři (2003).

Katalog k výstavě konané v Klášteře sv. Anežky české 8. 7. - 19. 10. 1993.

Podtitul: Vybrané texty z let 2004–2021Kniha obsahuje vybrané texty o dějinách architektury a historiografii dějin umění, z nichž jen část byla zveřejněna v českém jazyce. Jejich společným jmenovatelem je ambice překonat nacionalistický model historického vyprávění a v kontrastu vůči němu pěstovat transnacionální dějiny. Jak naznačuje ironicky míněný titul knihy, tento přístup může být obzvláště produktivní ve střední Evropě, která vždy byla doménou multikulturní reality a uměleckých cirkulací. Ústředním tématem je migrace umělců či historiků umění a cirkulace idejí nebo vizuálních forem. Autor se v několika studiích pokouší o komparativní uměleckohistorický přístup, v dalších překračuje tradiční regionální hranice a nastoluje středoevropská témata.

Leopold Bauer (1872 - 1938) je postava toho druhu, jaký historie moderní architektury donedávna příliš nemilovala. Na počátku své dráhy patřil k protagonistům moderní architektury ve střední Evropě, později však popřel svá východiska a přešel na pozice nového historismu. Vila advokáta Karla Reissiga v Brně postavená v letech 1901 - 1902 je jeho první a pravděpodobně také nejvýznamnější architektonickou realizací. Autor s erudicí sobě vlastní a se smyslem pro detail i široké souvislosti předkládá kultivovaným jazykem a zajímavou formou fresku vývoje rodinného domu ve středoevropském kontextu, ale nezapomíná stále poukazovat na provázanost s vývojem světové architektury a na kořeny, jež skrývají principy stavění na počátku nového století. Hlavními prameny k autorově práci jsou jeho detailní znalosti zahraniční literatury a vlastní zevrubný archivní výzkum. Představuje dům, který byl dobovou publicistikou označen za první moderní dům v Rakousku, jeho architekta i stavebníky.

Pojednání o architektuře Moravské Ostravy závěru 19. století a prvních čtyřiceti let 20. století nevzniklo jako tradiční monografie, ale představuje architekturu jako součást rodícího se velkoměsta i pomocí bohatého obrazového vybavení. Známý autor se pokusil postihnout "tělo" a "ducha" ostravské architektury tak, že skloubil vidění jejích výtvarných prostředků s nasloucháním hlasu historických dokumentů, hlavně dobového tisku, který velmi jasně vystihuje záměry stavebníků a očekávání veřejnosti.

Kniha se věnuje architektonické tvorbě "mladých mistrů", žáků vídeňského profesora Otto Wagnera, kteří na přelomu 19. a 20. století uplatnili své modernistické představy o architektuře v moravských a slezských městech. Obdobně jako ve své předešlé knize, ve Století dědiců a zakladatelů, Jindřich Vybíral dokázal propojit dobu, v níž architekti tvořili, s jejich estetickými národy. I když Wagnerovi žáci nikdy nedosáhly věhlasu svého mistra a i když se jim v maloměstském prostředí podařilo realizovat pouze část svých projektů, přesto se jim podařilo prosadit alespoň v malém okruhu zadavatelů nové architektonické představy a alespoň částečně vdechnout Ostravě či Opavě nového uměleckého ducha.

Architekt Friedrich Ohmann (1858–1927) byl prvním profesorem architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole a předním představitelem pozdního historismu i rané moderny v Čechách. V době svého desetiletého působení v Praze výrazně přispěl k probuzení zájmu o český barok. Výstava a publikace představují jeho tvorbu v českých zemích a pojetí moderní architektury, jaké Ohmann na přelomu 19. a 20. století prosazoval: místo redukce forem a sbližování s racionalismem inženýrských staveb upřednostňoval syntézu historických témat tvořivě interpretovaných dle požadavků moderního života. Katalog vychází v rámci projektu programu Aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI Ministerstva kultury ČR. Grafické řešení Tomáš Nedoma.

Cizí Dům? / Ein Fremdes Haus: Během 19. Století V Procesu Rozvoje Občanské A Národní Společnosti Češi A Němci Stanuli Na Opačných Stranách Barikády. Každý Národ Se Snažil O Definování A Obhájení Své Vlastní Identity. Zatímco Češi Získávali Stále Významnější Postavení, Bojovali Němci O Uchování Svých Pozic. Architektura Je Jedním Z Nejmarkantnějších Svědk°u Jejich Snah, A Zvláště Stavby úzce Spojené S Národní Myšlenkou: Spolkové Německé Domy, Německá Divadla, Radnice Německých Měst, Turnerské Tělocvičny, Luteránské Nebo Starokatolické Kostely. Kniha Tedy čtenáře Seznámí Nejen S Tvorbou českoněmeckých Architekt°u, Ale Také Přiblíží Charakter Architektury Měst V Někdejší Německé Jazykové Oblasti. Jejím Hlavním Cílem Je Hledat Odpověď Na Otázku, Jak Se Architektura českých Němc°u Podílela Na Formování Jejich Národního Uvědomění, A Sice V Neklidném Období Od Revoluce Roku 1848 Nazývané Jarem Národ°u Až Do Otevření Jubilejní Zemské Výstavy Roku 1891, Na Které Se Již Prezentoval Pouze Jeden Ze Zemských Národ°u: Češi. Zatímco V Padesátých Letech 19. Století Ještě Nebylo D°uležité, Zda Projekt českého Národního Divadla Vytvoří Architekt Německé Národnosti, Koncem Století Tu Proti Sobě Stojí Dva Znesvářené Tábory. Nakolik Však Byla česká A Německá Architektura Skutečně Vzájemně Cizí? Publikace Vychází V česko-německé Jazykové Mutaci

Rakouský architekt českého původu František Schmoranz mladší byl prvním ředitelem pražské Uměleckoprůmyslové školy a spolu s Janem Machytkou také projektantem její historické budovy. Vedle toho však patřil k průkopníkům archeologicky fundovaného orientalismu. V letech 18681872 působil v Egyptě a po svém návratu do Evropy byl pověřen projektem egyptské skupiny pro světovou výstavu ve Vídni, která se konala roku 1873. Jako exkluzivní znalec islámské architektury pak v tehdejším Rakousku realizoval řadu výstav a architektonických návrhů. Publikace je první Schmoranzovou monografií, která zahrnuje celé jeho architektonické i designérské dílo. Součástí knihy je analytická studie od profesora Jindřicha Vybírala, která interpretuje a kontextualizuje Schmoranzovo dílo, a zkompletovaný přehled umělcových děl (oeuvre catalogue), jehož autorem je Milan Němeček. Kniha vychází česko-anglicky. Grafika Štěpán Malovec.

Sborník seznamuje s projektem, stavbou i rekonstrukcí významné pražské funkcionalistické stavby. Jednotlivé příspěvky pojednávají o založení Pražských vzorkových veletrhů, architektonické soutěži a projektu veletržních paláců, stavbě Veletržního paláce a jeho vztahu k funkcionalismu 20. let, obnově budovy po požáru v srpnu 1974 a úpravám pro využití Národní galerií. Ve třech medailonech jsou připomenuty osobnosti se stavbou paláce spojené - stavebník, ředitel PVV Václav Boháč a architekti Josef Fuchs a Oldřich Tyl, závěrečná stať je věnována Sdružení inženýrů a architektů Liberecka SIAL, které projektovalo rekonstrukci pro Národní galerii. V pěti případech bylo citováno z dobového odborného tisku - Poznámky k soutěži (Josef Štěpánek, 1925); Výstavba měst projevem současného života (Oldřich Tyl, 1930-31); Architekt Jeanneret-Le Corbusier v Praze (Karel Hannauer, 1928); Le Corbusier v Praze (Karel Teige, 1928); Rekonstrukce jako pokus o tichý dialog (Jiří Ševčík, 1985). - Součástí bohatého obrazového doprovodu jsou čb. i barev. fotografie a půdorysy, řezy i reprodukce z architektonických studií.

Idylický venkov jižních Čech je vzácnou rezervací architektury 19. století. Díky své podmanivě krásné krajině a výhodné poloze mezi Vídní a Prahou se tento kraj stal ideálním rámcem venkovského života nejbohatší české šlechty, která zde budovala velkolepá romantická sídla. Mezi nejvýznamnější z nich patřily Hluboká a Rožmberk. Publikace je věnována i stavební činnosti ve větších městech, kde také vyrůstaly nové chrámy, spolkové domy, muzea a výrobní či obytné budovy. Název knihy odráží dvojaký, přelomový charakter století, jež bylo generální rekapitulací dosavadní historie, ale také smělým vykročením k neznámé budoucnosti.

Sborník příspěvků z 5. sjezdu historiků umění, který se konal v září 2015 v Olomouci a jenž se věnoval různým aspektům širokého tématu vztahu umění a vědy. Editoři: Rostislav Švácha, Sabina Soušková a Anna Šubrtová.

Národní styl vstoupil na scénu s koncem první světové války, kdy intenzivní pocit historického vítězství podmínil a stvrdil nový obsah části českého umění, architektury a uměleckého řemesla. Ambice vybudovat českou národní kulturu na státní platformě byla motivována snahou vtisknout Československé republice dominantně slovanský charakter. Hlavní protagonisté národního stylu Pavel Janák, Josef Gočár a František Kysela usilovali o vytvoření specifických výrazových prvků, které by byly inspirovány místním naturelem. Umělci se však nepokoušeli o bezprostřední citaci motivů z rejstříku etnografického materiálu, ale spíše o postižení esence charakteru lidového umění a vyjádření této autentické podstaty vlastními autorskými prostředky. Prvotní nadšení ze vzniku českého uměleckého projevu začalo však již v 1. polovině dvacátých let atakovat kritické hodnocení příslušníků internacionální avantgardy, zejména okruhu Karla Teigeho, kteří odmítali dekorativní výraz národního stylu. Krátkou existenci tohoto uměleckého proudu ukončila mezinárodní výstava v Paříži, po které Janák s Gočárem definitivně opustili ornamentální tvarosloví, a národní styl tak dožíval pouze ve výuce státních odborných škol a v tvorbě některých regionálních architektů. Grafické řešení Matěj Činčera a Jan Kloss.

Knihu Umění a evoluce vydává nakladatelství UMPRUM u příležitosti životního jubilea profesora Jindřicha Vybírala.Je sestavena z textů od předních tuzemských i zahraničních historiků umění a architektury, kteří ve svých příspěvcích publikovaných v češtině, slovenštině, angličtině a němčině v nejširším slova smyslu navazují na práci oslavence:…

Profesorka Milena Bartlová, významná česká historička umění, oslavila v lednu 2018 šedesáté narozeniny. Katedra teorie a dějin umění UMPRUM, na níž Milena Bartlová od roku 2011 působí, proto k tomuto jubileu a k poctě této význačné pedagožky a vědkyně připravila k vydání sborník. Osloveno bylo na třicet osobností z oboru dějin umění a příbuzných disciplín. Jednotlivé příspěvky spojuje téma „umění a revoluce“, což zahrnuje jak problém kontinuity a diskontinuity v umění, tak dopad politických událostí na dění v uměleckém poli. Grafika Jan Brož a Michal Landa (Parallel Practice).

Publikace je věnována přestavbě reprezentačních sálů v severním křídle Pražského hradu, k níž došlo v souvislosti s uvažovanou královskou korunovací Františka Josefa I. Na základě rozsáhlého archivního průzkumu rekonstruuje průběh stavebních prací, zabývá se autorstvím projektu a zodpovídá otázku, do jaké míry jsou oba prostory produktem 19. století a co je naopak zachováno ze starší výzdoby. Analyzuje stylovou fyziognomii obou reprezentativních interiérů, zkoumá jejich funkci jako symbol dynastické tradice a legitimity, rekonstruuje historický a sociální kontext přestavby. Nahlíží oba sály jako politické a ceremoniální prostory a studuje souvislost interiérové architektury a dvorského ceremoniálu Habsburků.

Das Zacherlhaus befindet sich im Herzen Wiens nur 180 Meter vom Wiener Stephansdom entfernt und ist eines der bedeutendsten Bauwerke der Otto-Wagner-Schule. Joesef Plečnik, der später an der Akademie der bildenden Künste in Prag unterrichtete und Laibach ab etwa 1925 städtebaulich umgestaltete, errichtete es für den Bauherren Johann Zacherl in den Jahren 1903–1905. Es wurde als erstes Wohn- und Geschäftsgebäude modernen Stils in der Altstadt errichtet und zählt zu seinen bekanntesten Gebäuden in Wien. Im Buch kommen ausschließlich Experten für mitteleuropäische Architektur des 20. Jahrhunderts zu Wort, wie z. B. Ákos Moravánszky und Kenneth Frampton. Eine gründliche Renovierung die 2015 abgeschlossen sein wird, ist Anlass für diese großzügig bebilderte, repräsentative Dokumentation.