Apoštolská exhortace papeže Františka, při níž vycházel ze závěrečných propozicí loňského synodu o nové evangelizaci. Exhortace se vyznačuje velmi přístupnou a čtivou formou a nese se v téměř důvěrném tónu.
Ve své třetí apoštolské exhortaci reflektuje papež František všeobecné povolání ke svatosti. Zamýšlí se nad tím, jak můžeme na tuto výzvu odpovědět v dnešním moderním světě. Hlavní myšlenkou exhortace je, že svatost znamená následování Ježíše
Posynodní apoštolská exhortace mládeži a celému Božímu lidu. Dopis papeže Františka je určen především mladým lidem. Připomíná jim základní pravdy víry a současně je povzbuzuje k růstu ve svatosti a horlivosti v osobním povolání. František se nechal inspirovat bohatými úvahami a rozhovory na synodě o mládeži v roce 2018. Inspirativně, důkladně a mnohdy překvapivě pojednává o tématech, jako jsou domov, autorita, různé formy zneužívání, osobní růst, partnerské vztahy, stále větší propojenost i samota v digitálním prostředí, migrace, nezaměstnanost a mnohé další.
Promluvy od Svaté Marty. Už jsme si zvykli na to, že papež František se po zvolení odmítl přestěhovat do papežského apartmánu v Apoštolském paláci, ale ubytoval se v malém bytě Domu sv. Marty. V tamní kapli slouží každé ráno mši svatou, při níž pronáší krátkou promluvu. Promluvy od Svaté Marty začalo záhy sledovat mnoho lidí z celého světa, u nás především díky webovým stránkám české sekce rádia Vatikán. Vycházejí z Božího slova a přinášejí nezředěnou zvěst evangelia, ale je v nich přítomen i autentický František: jeho typické důrazy, zemité příměry i jezuitská spiritualita. Karmelitánské nakladatelství předkládá výběr nejsilnějších myšlenek z těchto ranních bohoslužeb, s nadějí, že poslouží mnohým, kdo chtějí denně čerpat z pramenů Boží moudrosti a zamýšlet se nad životem ve světle evangelia.
Terezie z Lisieux je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších světic na světě. Podobně jako svatého Františka z Assisi ji mají rádi i ti, kteří se nepovažují za křesťany, a dokonce i nevěřící. Papež František ji v exhortaci C'est la Confiance věnuje zvláštní pozornost a ukazuje, čím je tato mladá dívka inspirativní pro nás.
Čtvrtá kapitola exhortace Amoris laetitia je skutečnou perlou dokumentu papeže Františka, a jelikož si zaslouží pozornost co nejširšího okruhu čtenářů, vydáváme ji samostatně. Papež v ní interpretuje Velepíseň lásky z prvního listu Korinťanům (1 Kor 13,4–7). Pavlova slova vztahuje velice prakticky na život v manželství. Upozorňuje na řadu pastí a obtíží, které manželům na cestě životem hrozí. Hlavně však poukazuje na krásu manželství a na jeho neprobádané zdroje a možnosti. Radí, jak láskyplný vztah rozvíjet, očišťovat a posilovat. Knížečka bude užitečnou pomůckou pro ty, kdo se na manželství teprve připravují, ale osloví i ty, kdo v něm už léta žijí a nechtějí ustrnout na půli cesty. Může být námětem pro setkávání manželských společenství či duchovních obnov ve farnostech.
Svatý stolec založil účet na Twitteru v prosinci 2012 ještě za papeže Benedikta XVI. Tři měsíce nato zde jeho nástupce František zveřejnil svou první zprávu. Knížka zachycuje první půlrok papežovy komunikace, zvl. s nejmladšími křesťany i s jejich nevěřícími přáteli.
Knižní rozhovor představuje současného papeže Františka v době, kdy byl ještě buenosaireským kardinálem. Je z něj patrné, že názory a postoje, kterými jako papež oslovil celý svět, zastával už mnohem dříve a že neodlučitelně patří k jeho osobnosti. Vedle vzpomínek na dětství a mládí hovoří Jorge Bergoglio velmi otevřeně o svém pohledu na poslání církve v moderním světě, o svém jednání v době vojenské diktatury v Argentině, vyjadřuje se k otázkám utrpení, viny i odpuštění, stejně jako mluví o naději a výzvách budoucnosti. Rozhovor, který s ním vedli novináři Sergio Rubín a Francesca Ambrogetti, překvapí svou laskavostí, spontánností, ale i hloubkou a jednoznačností určitých postojů a ukazuje mravní i hodnotovou integritu současného papeže.
Hlavním tématem encykliky je „sociální přátelství, které nikoho nevylučuje“ a „bratrství otevřené pro všechny“. Papež František reflektuje nezdravé tendence v současné globalizované společnosti, politice, hospodářství a médiích. Identifikuje bezbřehý individualismus, ztrátu smyslu pro společné dobro a vylučování starých, nemocných či nenarozených, vedle bezmezného konzumu a víry v trh jako řešení sociálních a ekonomických problémů, stejně jako sílící nacionalismus a populismus. Papež však nezůstává pouze u kritiky. Povzbuzuje křesťany a všechny lidi dobré vůle k vzájemnému setkávání a rozvíjení vztahů v různých společenstvích. Solidarita, jež se zaměřuje na potřeby chudých a zranitelných, souvisí s chutí lokálního, lidovými hnutími a dobrými sousedskými vztahy. Nově promýšlí také velká témata, jako je digitální propojenost, kulturní a náboženská identita otevřená druhým, nepřípustnost trestu smrti a role OSN v kontextu válek, terorismu a obchodování s lidmi. Na závěr zdůrazňuje základní lidské právo na svobodu náboženského vyznání pro všechny a potřebu dialogu mezi náboženstvími. Tento dialog neznamená kompromisy, ale naopak posílení vlastní identity, která obohacuje druhé.
„Náš svět potřebuje vizi,“ řekl Františkovi jeden diplomat. „Tady je…,“ řekl papež a dal mu svou knížku Nebojme se snít – bratrské povzbuzení k převzetí odpovědnosti za naše sousedy, společnost i život na naší planetě. Papež František zde volá po spravedlivěji spravovaném světě, který je ukotvený v Kristově evangeliu a odolný vůči různým krátkozrakým ideologiím. Co je krize a jak ji zvládat? Papež se nám nejprve svěřuje se svými třemi osobními krizemi. Tvrdí, že máme-li odvahu změnit se, můžeme z krize vyjít lepší než před ní. Poté si bere na mušku jevy, které současnou situaci světa jen zhoršují. Honbu za ziskem, která nebere ohled na důstojné podmínky k životu. Nenasytnost a pohrdání druhými. Politiky, kteří šíří strach, jen aby posílili svou vlastní moc. Jaké je podle papeže Františka poslání křesťanů na tomto světě? Aby v síle víry sloužili lidem, zejména těm na okraji společnosti. Proto nakonec nabízí inspirace, jak směřovat k poměrům, ve kterých by svůj potenciál mohl naplnit každý člověk.
