Didier van Cauwelaert Knihy

Je to největší záhada současného světa, nebo největší podvod. Krev Ježíše Krista a předměty s ní spojené nepřestaly od počátků hledání svatého Grálu po nejnovější pokusy genetické manipulace s údajnou krví Ježíše vzbuzovat v lidské fantazii ty nejbizarnější teorie. Je na Turínském plátně, rubáši z Ovieda a tunice z Argenteuil opravdu Ježíšova krev? Pokud jsou tyto posvátné předměty autentické, jak je možné, že se na nich uchovaly stopy bílých a červených krvinek. Patří skutečně Ježíši? A je opravdu možné využít je při současných možnostech vědy ke klonování toho, který na nich své stopy krve zanechal? Tyto otázky vyvstávaly před mýma očima, když jsem psal v roce 2004 román Jimmyho evangelium, příběh o honbě za člověkem, který měl být potomkem Ježíše. Nyní jsem se snažil na tyto otázky odpovědět v knize Klonovat Krista.

Jmenoval se Tristan, bylo mu tři sta let a za svůj život poznal mnoho z lidských citů a vášní. Poté, co tento obrovský strom smetla vichřice a vyrvala z kořenů, začíná jeho nový život. Strom, vysazený v době kralování francouzského krále Ludvíka XV., nás vyzývá, abychom spolu s ním sledovali dramata, jež za svého života zažil: náboženské války, Francouzskou revoluci, Dreyffusovu aféru i okupaci Francie. Ani po své biologické smrti strom není jen vězněm své paměti, ale žije dál nový život. Jak žije strom? Z čeho se skládá jeho vědomí? Jak reaguje na své okolí? Jeho posmrtné vyprávění nám předvádí svět, přírodu a lidi v novém světle rostlinného vnímání skutečnosti a světa a nastoluje univerzální otázku: jaký je pro strom nebo člověka nejlepší způsob jak nezemřít?

Tragikomický příběh mladého francouzského sirotka vychovávaného Romy s falešnými doklady marockého občana nejen o hledání vymyšleného rodiště. Román úspěšného francouzského autora získal v roce 1994 prestižní Goncourtovu cenu a stal se nejprodávanějším knižním titulem roku.

„Ein Wunder von einem Buch.“ (Le Figaro) Jacques Lormeau hatte sein Leben nie wirklich im Griff. Jetzt, da er tot ist, scheint es ihm nicht viel besser zu ergehen. Seine Seele ist nicht erlöst, sie sitzt vielmehr auf dem Kühlschrank und beobachtet seine Hinterbliebenen. Erstaunt stellt er fest, wie sehr seine resolute Ehefrau Fabienne, eine ehemalige Schönheitskönigin, um ihn trauert und wie leicht ihn seine Geliebte Naila ziehen lässt. In diesem Zustand weiß Jacques nicht so recht etwas mit sich anzufangen. Unschlüssig tappt er auf Seelenspitzen durch die Gedanken seiner Lieben - und hofft sehnsüchtig auf die Erlösung! Ein Held - liebenswert und tollpatschig wie Roberto Benigni

Cet ouvrage est remis en vente. Didier van Cauwelaert animera une émission sur RTL en juillet et août avec Jacques Pradel.

Nous devions tous mourir, sauf lui. Il avait quatorze ans, il etait surdoue et il detenait un secret. Moi, on me croyait attarde mental. Mais ce matin-la, David a decide que je vivrais a sa place. Si j'ai pu donner le change, passer pour un genie precoce et devenir le bras droit d'Einstein, c'est grace a Ilsa Schaffner. Elle m'a tout appris: l'intelligence, l'insolence, la passion. Cette heroine de l'ombre, c'est un monstre a vos yeux. Je viens enfin de retrouver sa trace, et il me reste quelques heures pour tenter de la rehabiliter. Avec La Femme de nos vies, Didier van Cauwelaert ouvre un chapitre meconnu de l'Histoire a travers un echange d'identites aux consequences irreversibles. Didier van Cauwelaert n'a pas son pareil pour installer des personnages et une intrigue qui prennent par la main le lecteur et ne le lachent pas. Mohammed Aissaoui, Le Figaro.

A trente ans, Alice recouvre la vue. Pour Jules, son chien guide, c'est une catastrophe. Il perd son rôle, son but sur terre. En plus, on les sépare. Alors, il se raccroche à moi. En moins de vingt-quatre heures, ce labrador en déroute me fait perdre mon emploi, mon logement, tous mes repères. II ne me reste plus qu'une obsession — la sienne : retrouver la jeune femme qui nous a brisé le coeur. Entre une miraculée de la chirurgie et un vendeur de macarons, une histoire de renaissance mutuelle et de passion volcanique orchestrée, avec l'énergie du désespoir, par le plus roublard des chiens d'aveugle.