Izrael Joshua Singer byl prozaik píšící jidiš. Jeho dílo se často zabývalo složitostí židovského života a tradic, proplétáním duchovních otázek s každodenní realitou. Singerova próza vyniká hloubkou psychologického vhledu a poutavým vyprávěním, které čtenáře vtahuje do světa svých postav. Jeho spisy představují cenný příspěvek k literatuře jidiš, odrážející intelektuální a společenské proudy své doby.
Román Rodina Karnovských vypráví příběh tří generací židovské rodiny. Na konci 19. století odchází stoupenec židovského osvícenství David Karnovski s manželkou z chasidské komunity v Polsku do svobodomyslného Berlína. Jeho syn Georg se stane těsně před první světovou válkou lékařem a slouží v polní nemocnici. Georgův syn Jegor dospívá v době nastupujícího nacismu, zakusí ponižování kvůli rasovému původu a začne nenávidět sám sebe i Židy obecně. Celé rodině se nakonec podaří uprchnout do Spojených států, kde si však Jegor nemůže a nechce zvyknout. Stává se tam stoupencem nacismu, a dokonce se uchyluje k zoufalému činu v naději, že ho Němci pustí zpátky domů a přijmou mezi sebe.
Autor velice sugestivně líčí exodus židovských tkalců ze Saska a Slezska do polské Lodže po napoleonských válkách, jejich usídlení a podíl na rozvoji města, zejména jeho textilního průmyslu. Otevírá čtenářům dveře do tradičních židovských rodin a seznamuje je s vnitřní hierarchií rodiny, danou ortodoxním náboženstvím. Prostřednictvím svých psychologicky skvěle prokreslených postav, které jsou skutečně živé, dovede autor čtenáře vtáhnout do bohatého, mnohovrstevnatého děje a zprostředkovat mu tím nevšední estetický zážitek. suderove.
Sága rodu Aškenaziů vypráví o životě Židů v Polsku v průběhu 18. a 19. století a jejich vlivu na rozkvět a zprůmyslnění města Lodže
Nejznámější román bratra slavného I. B. Singera byl rovněž zdramatizován a patří k nesporným vrcholům jidiš prózy 20. století. Příběh zbožného mladíka, jenž se na dvoře tyranského cadika proti vlastní vůli zaplete s cadikovou ženou, vyústí v drama lidské identity. Žena umírá a její milenec odchází z rodného kraje, aby se po letech vrátil jako někdo docela jiný, o jehož totožnosti se v náboženské obci vede spor. Ke světovému úspěchu románu přispěla autorova znalost dobových reálií, mistrné líčení atmosféry cadikova dvora, skvěle vykreslené postavy a v neposlední řadě strhující příběh.
Based on a popular folk legend. Yoshe Kalb is a brilliant and haunting novel set in nineteenth-century Galicia. Nahum, a naive and sensitive young man, is thrust into the decadent world of corrupt and competing hasidic dynasties when he marries the daughter of a powerful Rabbi. I. J. Singer explores the darker side of hasidic life and the forces of sin and saintliness that vie for Nahum's soul.
Decisamente, il piccolo Yehoshua non è portato per la santità: le preghiere infinite del padre, i libri di morale della madre, l'onnipresenza della Torah che pesa «come un macigno» sulla sua famiglia, quel mondo in cui è attribuita più verità alle fiamme dell'inferno che alla natura circostante e agli uomini concreti che la abitano – tutto ciò suscita in lui solo una sensazione di soffocamento e accende un grande desiderio di fuga. Yehoshua anela ai pascoli, ai cavalli, ai giochi nei campi con i coetanei; alle letture della Bibbia preferisce le storie di ladri, briganti, soldati, vagabondi; ama usare sega e pialla nella bottega del falegname piuttosto che stare rinchiuso ore e ore a scuola, sottoposto alla dura disciplina dei maestri, e mal sopporta la tirannia del senso del peccato: «Qualsiasi cosa uno facesse era peccato. E ovviamente essere sfaccendati era peccato». Eppure, da questi irriverenti ricordi d'infanzia, che Singer ripercorre con la precisione e la brillantezza di una scrittura come sempre magistrale, traspare la nostalgia immedicabile per un mondo, quello dello shtetl , che ancor prima che il nazismo ne sancisse la definitiva cancellazione era già avviato al dissolvimento; di questo mondo, popolato da studenti di Talmud, macellai rituali, rabbini, artigiani, mendicanti, scaccini zoppi, maestri folli e scolari riottosi, Singer ci consegna un ritratto così vivido che ci pare di udirne le voci, di percepirne gli odori – e quasi saremmo tentati di scrollarcene di dosso la polvere.
