Tato kniha obsahuje situace, úryvky z homilií, svědectví, popisy setkání a přepisy telefonátů papeže Františka. Neklade si za cíl být celistvou publikací s kompletními informacemi, nenabízí systematické vyprávění o prvních měsících Františkova pontifikátu a nenabízí ani analýzy a komentáře. Jejím cílem je předložit čtenářovi malou sbírku útržků, která stránku po stránce může napomoci lépe poznat římského biskupa – toho, který přišel „z konce světa“.
Ve dnech po skonu papeže Wojtyły se v tisku a v televizi množily zprávy o těch, kteří tvrdili, že obdrželi zvláštní milost na přímluvu Svatého otce. Neměli bychom asi hovořit o zázracích, ale spíše o "znameních". Šlo často o obdržené zvláštní dary nebo nečekané odpovědi na starosti lidí. Příběhy a zprávy o těchto znameních jsou svědectvím o pověsti svatosti, která se o Janu Pavlu II. šířila mezi věřícími. Ukazují, že mnoho prostých lidí k němu vzhlíželo jako ke skutečnému světci, a to dokonce ještě za jeho pozemského života. V zachycení těchto svědectví tkví hodnota a snad i užitečnost této knihy.
Ve své první knize vydané za jeho papežství vyzývá František celé lidstvo k intimnímu a osobnímu dialogu na téma Božího milosrdenství, které je již dlouho základem jeho víry a od nástupu na Svatý Stolec jeho hlavním mottem.
Kniha je dialogem mezi ním novinářem Andreou Torniellim. František v něm líčí své vzpomínky z mládí a zkušenosti, který nabyl jako pastor. Hlavním tématem je „Milosrdenství jako nejdůležitější vlastnost Boha“. „Bůh si nepřeje, aby jakákoli duše byla zatracena. Jeho milost je nekonečně větší než naše hříchy," píše. Stejně tak ani církev nemá právo zavírat komukoli dveře. Naopak, její povinností je najít cestu ke všem lidem, k jejich duším a srdcím, aby si byli schopni uvědomit své hříchy, převzít za ně odpovědnost a upustit od konání špatných skutků.
Jako první jihoamerický jezuita byl zvolen římským biskupem. František cestuje po celém světě a šíří poselství Božího milosrdenství k největším shromážděním v papežské historii. Kniha souzní s jeho touhou oslovit všechny, kteří hledají smysl života, přivést je na cestu k míru, usmíření a zhojení tělesných i duchovních ran. Vychází ve více než osmdesáti zemích po celém světě.
„Boží jméno je Milosrdenství. V každé situaci můžeme nalézt řešení, nejsme odsouzeni k propadnutí se do tekutého písku.“ – František
František (nar. 1936) je známý svou skromností, jako kardinál žil v malém bytě, sám si vařil a jezdil městskou dopravou. Aby dostál svému přesvědčení, že každý duchovní musí stejně jako první křesťané chodit mezi ty nejpotřebnější, světil svátky v chudých čtvrtích nebo v nemocnicích. Podle svědectví druhých je srdečný a laskavý člověk, jehož slova o prostším životu církve vyplývají z hlubokého přesvědčení. Začátek jeho pontifikátu dává tušit novou cestu.
„Františku, jdi a obnov můj dům.“ Těmito slovy povolal Kristus svatého Františka z Assisi a na počest právě tohoto světce, který proslul svou pokorou a odříkáním, si nový papež vybral jméno. Když 13. března 2013 zvěstoval bílý kouř jeho zvolení, nastoupila na papežský stolec výjimečná osobnost.
Pope Francis emphasizes the importance of joy in the Christian faith, urging believers to embrace a spirit of evangelization. He critiques consumerism and individualism, advocating for a church that reaches out to the marginalized and fosters community. The letter encourages a deeper understanding of the Gospel's transformative power, highlighting themes of mercy, hope, and social justice. It serves as a call to action for Catholics to live out their faith actively and joyfully in the modern world.
Recounts the circumstances surrounding the election of Jorge Bergoglio as pope, reviews the life of the first Argentine and the first Jesuit to become pontiff, and discusses his views on poverty, the Church, and other issues.
Już od pierwszej chwili gdy pojawił się na najważniejszym balkonie na placu
Świętego Piotra – Jego proste i szczere pozdrowienie „dobry wieczór” trafiło
do serc milionów wiernych. Choć od tamtego czasu minęło wiele miesięcy –
entuzjazm wobec Jego osoby nie słabnie – a wręcz umacnia się, docierając
również do niewierzących. Andrea Tornielli – który poznał kardynała Bergoglio
jeszcze przed Jego elekcją – gromadzi w tej książce anegdoty i wydarzenia,
małe i wielkie historie z codziennego życia Papieża, z których wiele wciąż nie
jest znanych szerokiej publiczności: jak choćby prywatny list do więźniarki,
która przygotowuje dla Niego hostie na poranną mszę, czy telefon do sióstr
zakonnych w Buenos Aires w kilka dni po objęciu funkcji biskupa Rzymu, kiedy
żartował na temat hodowanego przez nie słowika. To opowieść o Papieżu, który
potrafi rozmawiać z głowami państw i wielkimi przywódcami religijnymi, by w
chwilę później zadzwonić do chłopca, który wysłał Mu list i który szuka
pociechy. To opowieść o Papieżu, który odrzuca wszelki zbytek i blichtr,
decydując się na skromne mieszkanie, by nie stracić bezpośredniego kontaktu z
wiernymi i który swoim przykładem dał początek reformie Kościoła. To wielki
Papież – wysłaniec Ewangelii, który wciąż jednak pozostaje skromnym
proboszczem, przyjmując w darze stare renault 4 od pewnego księdza z
prowincjonalnej parafii. To w końcu Papież, który się uśmiecha. Lektura tej
książki to niezwykle ciekawa i przyjemna podróż, przybliżająca nas jeszcze
bardziej do Franciszka i Jego przesłania.Andrea Tornielli – watykanista,
dziennikarz włoskiej gazety „La Stampa” i administrator strony internetowej
Vatican Insider. Od lat współpracuje z prasą włoską i zagraniczną.
Stačilo niekoľko viet, ktoré pápež povedal proti „ekonomike, ktorá zabíja“, aby ho označili za marxistu. Že autormi istých komentárov sú vydavatelia finančných denníkov alebo predstavitelia niektorých pravicových hnutí, pravdepodobne nikoho neprekvapuje. Oveľa prekvapujúcejšie je, že s nimi súhlasí aj časť katolíckeho sveta. O sociálnej nerovnosti a o chudobných je dovolené hovoriť iba pod podmienkou, že sa tak deje zriedka. A predovšetkým že sa nekritizuje systém, ktorý vraj predstavuje najlepší z možných svetov, lebo ako učia „správne“ teórie, čím viac budú bohatnúť bohatí, tým lepšie sa bude žiť chudobným. V skutočnosti tento systém nefunguje a dnes ho spochybňuje pápež, ktorý navrhuje, aby sa uvažovalo o vzťahu medzi ekonomikou a evanjeliom.
