Peter Bürger Knihy

Teorie avantgardy (1974) Petera Bürgera je klíčovým příspěvkem k analýze rozporuplných tendencí v moderním umění. Bürger charakterizuje avantgardní hnutí první poloviny dvacátého století jako útok na instituci umění, jehož cílem je sloučit umění s životní praxí. Tato avantgardní intence se projevuje v produkci „neorganických“ uměleckých děl. I když Bürger konstatuje, že avantgardy ve svých záměrech ztroskotaly, přisuzuje jim zásadní roli ve vývoji moderního umění. Historický význam avantgardy spočívá v tom, že umožnila rozpoznat vliv normativního rámce instituce umění na společenský účinek uměleckých děl. Tato instituce, fungující na principu autonomie, se sice staví do opozice ke společnosti, ale zároveň se vzdává možnosti na ni působit. Bürger tvrdí, že estetická teorie po avantgardách musí analyzovat funkci uměleckých děl v buržoazní společnosti, namísto aby brala autonomii umění jako samozřejmost. Kniha kritizuje poválečné neoavantgardy, které podle Bürgera institucionalizují avantgardní strategie a ztrácejí jejich původní kritický obsah. Toto vydání doplňuje Bürgerův teoretický spis o překlad výboru Stárnutí moderny (2001), který se zaměřuje na výtvarné umění a ilustruje myšlenkovou konstrukci Teorie avantgardy analýzami konkrétních problémů a příkladů z dějin umění.

In The Decline of Modernism, Peter Burger addresses the relationship between art and society, from the emergence of bourgeois culture in the eighteenth century to the decline of modernism in the twentieth century. In analyzing this relationship, he draws on a wide range of sociological and literary-critical sources---Weber, Benjamin,Foucault, Diderot, Sade, Wyndham Lewis, Peter Weiss, and Joseph Beuys, among others. He argues that in questioning the formal relationship between art and life, which had dominated the eighteenth and nineteenth centuries, the avant-gardist movements of the early twentieth century brought about the crisis of postmodernism. Burger charts the establishment of literary and artistic institutions since the Enlightenment and their apparent autonomy from the prevailing political systems. However, he argues that the discovery of the obverse of Enlightenment--namely, barbarism---revealed the interdependence of art and society and set the scene for the avant-gardist protest against aesthetic formalism.

Peter Bürger war Professor für Literaturwissenschaft und ästhetische Theorie der Universität Bremen. Er starb am 11. August 2017 in Berlin.

Anders als in Frankreich steht hierzulande eine erneute Debatte um die moderne Kunst noch aus, die Polemik ebenso zu vermeiden hätte wie den Absolutismus der Programmatiker der Moderne. Zu einer solchen Diskussion möchten die hier versammelten Arbeiten einen Anstoß geben, indem sie, ausgehend von Adorno, mögliche Konsequenzen aus dem Alten der Moderne ziehen, eine Revision des Modernebegriffs vorgeschlagen und in Einzelanalysen zu Duchamp, Picasso, Beckmann, Tàpies, Beuys, Richter und anderen der Frage nachgehen: Was trägt?

Peter Bürger geht von der Vermutung aus, daß das gern als poststrukturalistisch oder postmodern bezeichnete Denken etwas Epochales enthält und daß sein Widerstand dagegen eher das markieren könnte, was für andere deren Faszination ausmacht. Mit einer Kritik, meint er, liefe er Gefahr, das Epochale dieses Denkens zu verfehlen. Er entwickelt ein Schreiben, das nicht Akt der Fixierung eines vorher Gedachten ist, sondern Prozeß der Auseinandersetzung mit dem Text, nicht Wiedergabe eines Gewußten, sondern eher Protokoll eines Angezogen- und Abgestoßenwerdens durch ein fremdes Denken. Er nimmt die Sprachform eines Textes genauso ernst wie den Gedanken und fragt eher nach der Geste, die dem Text zugrunde liegt, als nach dessen Sinn.