Retrace la vie de l'écrivain Romain Gary (1914-1980). Tente de démêler la part de fiction et celle de réalité dans les récits autobiographiques de l'auteur qui employa plusieurs pseudonymes tels Fosco Sinibaldi, Shatan Bogat et Emile Ajar. Enquête sur sa famille, ses origines juives russo-polonaises, sa naissance à Vilnius, son arrivée en France dans les années 1930, sa carrière de diplomate, etc
Nedokončený román nalezený v pozůstalosti francouzské autorky židovského původu vzbudil před nedávnem doslova celosvětový ohlas a zejména ve Francii, Velké Británii a USA se stal jednou z nejprodávanějších a nejrecenzovanějších knih. V první jeho části podává Némirovská na obrazu skupiny Pařížanů prchajících z Němci obsazované metropole plastický obraz hroutícího se světa, který byl dosud samozřejmou součástí jejich životů, a širokého rejstříku pocitů a typů chování obnažených existenciálně vypjatou situací. Druhé části, zasazené do prostředí francouzské vesnice, jejíž obyvatelé jsou přinuceni ubytovat v soukromí posádku německých okupantů, dominuje dilema mladé Lucile Angellierové, na kterou se v situaci, kdy se navzdory své vůli postupně sbližuje se svým nájemníkem, důstojníkem wehrmachtu von Falkem, obrátí sousedka s prosbou, aby v domě současně ukryla jejího manžela, který zabil jednoho z Němců. Své dějově i mravně vypjaté příběhy vypráví Némirovská vášnivým, často silně ironickým stylem, jehož zralost je o to obdivuhodnější, že prózy vznikaly prakticky přímo uprostřed dění, které popisují. Její nezapomenutelný portrét lidí ocitnuvších se náhle ve světě zbaveném základních životních jistot představuje jedno z prvních literárních děl s tématem druhé světové války vůbec a navzdory své dlouhé cestě ke čtenářům se do jejich paměti bezpochyby zapíše i jako jedno z nejpůsobivějších.
Le besoin de manger et celui de raconter se situaient sur le même plan de nécessité primordiale. Primo Levi a exprimé sa mission de survivant en affirmant qu'il devait libérer tout ce qu'il avait vu et entendu. Cette biographie, enrichie de rencontres avec ses amis et proches, de textes et d'archives inédites, rend hommage à cet homme et à son œuvre. À vingt-quatre ans, en 1943, Levi est arrêté par la milice fasciste, interné dans un camp de transit, puis déporté à Auschwitz. Sa formation de chimiste le conduit à l'usine I.G. Farben à Monowitz-Auschwitz III. Libéré par les Soviétiques en janvier 1945, il met neuf mois à retrouver sa terre natale. Il écrit "Si c'est un homme" dès son retour à Turin. Après une diffusion confidentielle, il attend onze ans pour qu'une grande maison d'édition italienne le publie, et bien plus longtemps avant d'être reconnu mondialement. Son œuvre est marquée par la nécessité de témoigner de l'humiliation de l'homme et par l'espoir d'exprimer l'indicible. Comment survivre au mal radical ? Comment allier optimisme et histoire ? En 1987, malade et dépressif, Levi se suicide, mais ses interrogations demeurent pertinentes. Son œuvre pourrait être le pont entre l'avant et l'après Auschwitz. Myriam Anissimov, née en Suisse dans un camp de réfugiés, a consacré plusieurs années à cette biographie.