Vodově zelená je autobiografická kniha psaná formou deníku, která zachycuje vzpomínky a deníkové záznamy z let 1981-84. Nabízí svědectví o historickém dramatu, kdy na konci druhé světové války Titova Jugoslávie obsadila území obývaná Italy, včetně Istrie a Fiume, kde se autorka narodila. V předchozích letech zde probíhal fašistický útlak a nacionalistické násilí vůči Slovanům. Autorka zažila vystěhování své rodiny, život v utečeneckém táboře v Terstu a problémy vystěhovalců v novém prostředí. Skrze vzpomínky na rodinu a osudy příbuzných se vyrovnává se svými zážitky a vztahy, přičemž zachycuje živý obraz doby. Text, psaný čistým a plynulým stylem, vyznívá usmířeně, s porozuměním pro slabosti lidí a obdivem k jejich statečnosti. Kniha je plná postav, velké historie a malých příběhů, které kombinují pikareskní, melancholické, komické a dramatické události. Je to dílo o plném životě, odvážném zvládání zděšení a reflexi, napsané proti zapomnění. Deníková próza byla přeložena do několika jazyků, včetně chorvatštiny, španělštiny a angličtiny.
