Marisa Madieri
1. leden 1938 – 9. srpen 1996
Marisa Madieri byla italská spisovatelka, jejíž dílo se zabývá tématy exodu a hledání kořenů. Její literární hlas je považován za jeden z nejjasnějších při vyprávění příběhů istrijského exodu. V jejím prvním románu se čtenáři setkávají s jejími zážitky z dětství a dospívání, z nichž mnohé se týkají života v uprchlickém táboře. Prostřednictvím svého psaní se Madieri ponořila do složitosti identity a nostalgie, což čtenářům nabídlo pronikavý pohled na tyto univerzální lidské zkušenosti.
Italská spisovatelka, která opustila své rodné město Fiume (nyní Rijeka) v Chorvatsku, poté italské město. Původní příjmení otce rodiny (povodeň, maďarský původ) bylo Madjarić, pak bylo upraveno na Madierich, Madieri. Rodina byla v roce 1949 vypovězena z Istrie a uprchla do Terstu. Po mnoho měsíců žila v nejistých podmínkách, spolu s mnoha dalšími italskými uprchlíky v uprchlickém táboře, v silech na vlakové nádraží. V Terstu pak žila celý svůj život. Ve Florencii studovala cizí jazyky a literaturu a zde se také setkala se spisovatelem Claudio Magrisem. Vdala se za něj a měla s ním dva syny, Františka a Pavla. Získala pilotní licenci v letecké dopravě a vykonávala dobrovolnickou činnost pro Centro di aiuto alla vita. Je považována za jeden z nejjasnějších hlasů, které vypráví o událostech exodu Istrie. Napsala dvě knihy Vodově zelená (1987) a Mýtina (1992) a několik povídek. Ve své prvotině líčí skázu svého rodného města, jeho identitu a další události související s jejím dětstvím a dospíváním, v němž také hledá své kořeny. Zemřela předčasně na rakovinu.
it.wikipedia.org2007Vodově zelená