Antropologická imaginace
Cesty za pravěkým uměním
Václav Soukup (* 1957) je český antropolog a kulturolog působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve své výzkumné, publikační a pedagogické činnosti se zaměřuje na kulturní antropologii, paleoantropologii a kulturní ekologii. Vydal řadu odborných studií a monografií, které jsou věnovány teorii kultury a dějinám antropologického myšlení.






Cesty za pravěkým uměním
Kniha čtenáře uvádí do vývojových proměn výtvarné rekonstrukce prehistorického světa, zejména období mladého paleolitu. Pozornost je věnována výtvarné tvorbě českých a zahraničních umělců od 19. až do počátku 21. století. Výklad sleduje postupný vývoj a základní milníky výtvarné rekonstrukce pravěku a evoluce člověka na území Evropy i ve Spojených státech amerických. Tvůrci umělecké rekonstrukce ztvárňují fyzický vzhled i způsob života našich evolučních předků, přičemž kladou důraz na vizualizaci evolučních proměn morfologie rodu Homo v kontextu prehistorických přírodních ekosystémů, flory a fauny. Tuto uměleckou produkci podporovaly postupně narůstající vědecké poznatky a empirická data z oborů prehistorické archeologie a paleoantropologie. Umělci v mnoha případech pracovali s dobovými domněnkami, archeologickými fragmenty a spekulativními představami otevírajícími prostor pro fantazii, tvůrčí volnost anebo únik z oficiálních uměleckých proudů. Výtvarné rekonstrukci pravěku a evoluce člověka se proto nevěnovali pouze vědecky orientovaní umělci, jako jsou Charles R. Knight, Rudolph Franz Zallinger a Zdeněk Burian, ale i Mikoláš Aleš, Jaroslav Panuška nebo Jan Konůpek. V současnosti svět pravěku zachycují John Sibbick, Julio Lacerda, Cícero Moraes, Élisabeth Daynes, bratři Kennisové nebo Pavel Dvorský a Petr Modlitba.
Publikace přináší historický přehled štukatérského řemesla a seznamuje s různými materiály a používanými technikami. Přibližuje základní mezníky technologie zpracování štukové masy, jež se vyvíjela v důsledku rozvoje technologických znalostí a také v závislosti na konkrétním slohovém období. Kniha nabízí výběr z bohatého sbírkového fondu Národního technického muzea, konkrétně Sanderovy sbírky, která zahrnuje architektonické prvky z nejrůznějších slohových období i výzdobné plastické elementy plošné a prostorové. Seznamuje s využitím této techniky v českých dílnách či ateliérech, kde jsou kontinuálně dodržovány původní techniky štukatérství a historické materiály. Přináší reflexi o stavu a vývoji štukatérství v českém prostředí po roce 1989. Zároveň ukazuje, jak se štukatérství uplatňuje v moderním interiéru nebo v tvorbě designových produktů a artefaktů.
Dvorskou společnost Norbert Elias poprvé vydal v roce 1969. Tato kniha představuje široce pojatou analýzu utváření se společenských a sociálních vztahů v dvorském prostředí v období starého režimu. Středobodem autorova zájmu je dvorská společnost francouzského krále Ludvíka XIV., jež podle jeho názoru vytvořila zcela nové modely společenského chování aristokracie, jež v jistých proměnách přežívaly hluboko do 19. století a jež i při zániku monarchií ve většině západního světa ovlivňují chování politických i kulturních elit do současnosti.
Ahoj, jmenuju se Lilly a spolu se svými rodiči cestovateli objevuji svět. Tentokrát jsme navštívili PAŘÍŽ! V parku jsem se seznámila s Amelií, která ztratila štěně, a protože rozumím řeči psů, nabídla jsem se, že jí pomohu s hledáním. Během pátrání jsme viděly spoustu nádherných památek, navštívily psí módní přehlídku, vylezly na Eiffelovu věž, spořádaly spoustu makronek… a nejen to. Chceš vědět víc? Tak si přečti můj cestovatelský deník!
Blíží se Halloween a Klárka s Kazem vyrážejí do Seattlu navštívit Klárčinu sestřenici. Zavítají do místní knihovny… a najdou tam ducha! Pátrání po jeho rodině je zavede až do tajných podzemních tunelů pod městem, kde se to duší aktivitou jen hemží. Podaří se jim rozkrýt všechny záhady i tentokrát?
Kaz není obyčejný kluk, je to duch. Klárka zas není obyčejná holka – na rozdíl od ostatních lidí totiž dokáže vidět duchy. Jejich detektivní kancelář je proto jako stvořená pro řešení zapeklitých záhad! Další případ je zavede do domu, ve kterém straší. Rodina, která tu bydlí, ho plánuje prodat, neznámý duch jim to ale pěkně komplikuje. Podaří se Kazovi a Klárce zjistit, co se děje? Narazí zde Kaz na dalšího člena své ztracené rodiny?
Kaz není obyčejný kluk, je to duch. Klárka zas není obyčejná holka – na rozdíl od ostatních lidí totiž dokáže vidět duchy. Jejich detektivní kancelář je proto jako stvořená pro řešení zapeklitých záhad! Hledání Kazova dávno ztraceného strýčka je tentokrát zavede do pekárny, a dokonce i do kina. Během pátrání potkají dalšího dušího detektiva, který se ale s duchy příliš nepáře. Podaří se Klárce a Kazovi rozplést komplikovanou záhadu i tentokrát?
Kaz není obyčejný kluk, je to duch. Klárka zas není obyčejná holka – na rozdíl od ostatních lidí totiž dokáže vidět duchy. Jejich detektivní kancelář je proto jako stvořená pro řešení zapeklitých záhad! Třetí případ je zavede do Klárčiny školy, kde začal nácvik divadelního představení. Během zkoušek se začaly ozývat divné zvuky a povídá se, že někdo prý dokonce viděl ducha. Kaz se nemůže dočkat, až celou školu prohledají. Co když je to někdo z jeho ztracené rodiny, po které zatím bez úspěchu pátrají?
Předmětem publikace je zrození lidské kreativity v kontextu evoluce lidstva. Zvláštní pozornost je věnována vývoji, popisu a interpretaci pravěkého umění. V první části knihy je předložen model antropogeneze a evoluce člověka s důrazem na vznik a migraci anatomicky moderních lidí (Homo sapiens). V ohnisku teoretické analýzy se také ocitá každodenní život pravěkých lovců a sběračů, vývojové proměny paleolitické industrie i způsoby využívání jeskyní a převisů. V souvislosti s genezí lidské tvořivosti je dále analyzován a interpretován fenomén protoumění: neutilitární artefakty, které byly vytvořeny již v období starého a středního paleolitu. Kniha se rovněž pokouší objasnit smysl a význam pravěkých výtvarných artefaktů prostřednictvím teorií a hypotéz o původu lidské tvořivosti a umění. Druhá část publikace představuje konkrétní umělecké projevy v obdobích mladého paleolitu (aurignacien, gravettien, solutréen a magdalénien) včetně materiální technologie. Mobilní a parietální umění jsou systematicky a chronologicky kategorizována, popsána a interpretována v kontextu jejich objevu i aktuálních poznatků.