Silvester Lavrík Knihy

Je krátce po válce a spišským Strážkám vládne revoluční národní výbor pod dohledem majora Rudé armády. Ovládá vše, až na místní baronku Margitu Czóbelovou. Mladý komunista Šlauko dostane za úkol ji jako „nájemník“ zámku hlídat a slídit. Baronka lest prokoukne, ale nechá Šlauka sedávat v ateliéru, kde místo krajin maluje portrét Lenina, aby se i ona zapojila do zavádění nových pořádků. Šlauko poslouchá její vzpomínky, pomalu propadá jejímu kouzlu i vlastní hanbě a coby vypravěč pak skládá obraz z osudů lidí známých i neznámých a z dějin kdysi bohaté Spiše propletených s dějinami Evropy. Margita Czóbelová (1891–1972) prožila život plný zvratů. Války, rozpady impérií, revoluce a totalitní režimy jí vzaly skoro všechno, hrdost a humor si ale vzít nenechala. Také se jí podařilo za chránit rodinné obrazy, písemnosti a zámeckou knihovnu. Vše (včetně díla svého strýce, malíře Ladislava Mednyánszkého) odkázala Slovenské národní galerii. Silvester Lavrík na základě barončiných deníků a dalších dokumentů vykreslil barvitý portrét jedné podivuhodné ženy a malého kusu stejně podivu hodné země.

Anička z Bánovců nad Bebravou, hrdinka, jež měla reálný předobraz. Lehce autistická dívenka, dcerka bánovského komunisty, který se kamarádil s „židáky“, důvěřivá a dobrá křesťanka, způsobem sobě vlastním vypráví příběh svůj, příběh svého města, příběh své země – Slovenska. Druhá světová válka a Slovenský štát, často nebezpečně idealizovaný. A monsignor Tiso, první slovenský prezident a politik, který kolaboroval s nacistickým Německem a vypravoval židovské transporty do koncentračních táborů; přesto jej i dnes mnozí uctívají. Dívčino vyprávění je proloženo dobovými novinovými zprávami a fotografiemi. Anička Tisa osobně znala, obdivovala jej, pravidelně ho vídala a psala za něj dopisy vojákům na frontu. I díky tomu je příběh muže, který se jako politik přecenil, jako kněz zklamal a jako člověk selhal, daleko silnější, plastičtější a znepokojivější. Rozčarování lidí blízkých, emotivních či „slabých duchem“, lidí, kteří vás bezmezně milovali, má totiž dopad daleko drtivější než jakákoli racionální úvaha a obžaloba odpůrců nebo historiků...

Zu je učitelka klavíru, žijící v jedné z neobyčejných vil na bratislavských Palisádách, která tvoří celý její svět. Tato ulice, plná magie a konvenčního realismu, je spíše městem v městě než pouhým místem. V příběhu se objevuje developer Alte, který se snaží přeměnit vilu na prosperující hotel. Zamiluje se do Zu, což vyvolává dramatické události. Lavrík, mistr vyprávění, kombinuje divokou fantazijnost s moderním jazykem a rychlými střihy, čímž vytváří soudobý jazyk, aniž by ztratil nit příběhu. Slovenská kritika uznává jeho román jako poctu slovenštině. Český čtenář má jedinečnou příležitost číst knihu v originálním znění, protože autor sám přeložil text do češtiny, považujíc to za psaní „nové knihy“. Příběh Zu a jejích přátel se tak stává přístupným i pro české publikum, a to v autentickém vyjádření.

V presne neurčený deň 20. storočia vychádza z Košíc osobný vlak a smeruje na Západ. Každý cestujúci sa ponáhľa do inej cieľovej stanice, vláčiac so sebou batožinu minulosti. Vo vlaku cestuje aj spisovateľ Sándor Márai. Inkognito. Pasažieri sa však nedostanú ďaleko. V Margecanskom tuneli, desať kilometrov od Košíc, vlak za nevyjasnených okolnosti zastane a tma, neistota aj démoni prebývajúci v nás sa začnú ozývať čoraz hlasnejšie...

Perokresba je tradičná výtvarná technika. Oceľové pierko, drevená rúčka, kalamár s tušom. Portréty, veduty, žánrové výjavy. Ilustrácie, obrázky k návodom na použitie. Karikatúra, vtip, komiks. Rytmus čmárania na okraj. To všetko ponúka perokresba. Technika postavená na zvládnutí pera. O to sa pokúša aj táto kniha. Aké tradičné.

Výber štyridsaťjeden najlepších esejí Silvestra Lavríka publikovaných počas uplynulých trinástich rokov v denníku SME a Denníku N zachytáva naliehavé a spoločensky významné témy. Mnohé z nich sú aktuálne aj dnes, iné sú spojené s rozhodujúcimi udalosťami v našich moderných dejinách, ku ktorým sa oplatí stále vracať. Aj teraz, pred predčasnými parlamentnými voľbami je príležitosť znovu pripomenúť si politikov a hlavne ich opakované sľuby o prosperita, slušnosti, spravodlivosti, vyšších dôchodkoch či podpore zdravotníctva, školstva či kultúry, ktoré zostali nenaplnené. Medzi esejami Silvester Lavrík čitateľovi v zamysleniach vysielaných v slovenskom rozhlase prezrádza prečo píše. Prečo odkrýva škaredé javy v našej minulosti a ich prežívania do súčasnosti. Verí, že pomenúvaním stále silného sklonu ľudí na Slovensku vzývať autoritárskych vodcov od Tisa cez Mečiara, Fica až k Putinovi nastavuje krivé zrkadlo, ktoré môže byť cestou k náprave spoločnosti. Texty sú doplnené unikátnymi metabilbordmi Pavla Demeša, diplomata a intelektuála, ktorý dlhé roky dokazuje, že mu na stave našej historickej pamäte záleží. To, čo on pre naše spoločenské vedomie podniká so svojím fotoaparátom vo voľných chvíľach už dve desaťročia, svedčí nielen o úsilí nepodľahnúť demagógii bezobsažnej politiky, ale jeho fotografie kombinácií politických a komerčných bilbordov či dopravných značení majú v sebe aj skrytý pôvab nechceného, silu paradoxu a sýty a inteligentný humor. Kniha je venovaná každému, kto nad Slovenskom nezlomil palicu, ani ju nezobral do ruky, aby ju roztancoval na chrbtoch protagonistov esejí a fotografií, hoci by si to stokrát zaslúžili.

Vo svojom prvom románe Silvester Lavrík opäť stavia na schopnosti rozprávať zaujímavý príbeh ako mozaiku skrytých súvislostí vedúcich k prekvapivým rozuzleniam. Živý, moderný a bohatý jazyk, zmysel pre vtipné strihy a vysoké tempo rozprávania robia z jeho písania reálne východisko pre príjemný plnokrvný čitateľský zážitok.

Dvojknižka a dvojcédečko Miniromány je výsledkom spojenia snáh Artfora a Slovenského rozhlasu: 35 v priemere trojminútových textíkov, 35 asi trojstranových nahrávok. Alebo naopak. Na tom koniec koncov nezáleží. Dôležité je, že na Slovensku sa píše.

Kniha obsahuje deväť poviedok – deväť pohľadov do zdanlivo obyčajného života