Silvester Lavrík Pořadí knih

Je krátce po válce a spišským Strážkám vládne revoluční národní výbor pod dohledem majora Rudé armády. Ovládá vše, až na místní baronku Margitu Czóbelovou. Mladý komunista Šlauko dostane za úkol ji jako „nájemník“ zámku hlídat a slídit. Baronka lest prokoukne, ale nechá Šlauka sedávat v ateliéru, kde místo krajin maluje portrét Lenina, aby se i ona zapojila do zavádění nových pořádků. Šlauko poslouchá její vzpomínky, pomalu propadá jejímu kouzlu i vlastní hanbě a coby vypravěč pak skládá obraz z osudů lidí známých i neznámých a z dějin kdysi bohaté Spiše propletených s dějinami Evropy. Margita Czóbelová (1891–1972) prožila život plný zvratů. Války, rozpady impérií, revoluce a totalitní režimy jí vzaly skoro všechno, hrdost a humor si ale vzít nenechala. Také se jí podařilo za chránit rodinné obrazy, písemnosti a zámeckou knihovnu. Vše (včetně díla svého strýce, malíře Ladislava Mednyánszkého) odkázala Slovenské národní galerii. Silvester Lavrík na základě barončiných deníků a dalších dokumentů vykreslil barvitý portrét jedné podivuhodné ženy a malého kusu stejně podivu hodné země.

Anička z Bánovců nad Bebravou, hrdinka, jež měla reálný předobraz. Lehce autistická dívenka, dcerka bánovského komunisty, který se kamarádil s „židáky“, důvěřivá a dobrá křesťanka, způsobem sobě vlastním vypráví příběh svůj, příběh svého města, příběh své země – Slovenska. Druhá světová válka a Slovenský štát, často nebezpečně idealizovaný. A monsignor Tiso, první slovenský prezident a politik, který kolaboroval s nacistickým Německem a vypravoval židovské transporty do koncentračních táborů; přesto jej i dnes mnozí uctívají. Dívčino vyprávění je proloženo dobovými novinovými zprávami a fotografiemi. Anička Tisa osobně znala, obdivovala jej, pravidelně ho vídala a psala za něj dopisy vojákům na frontu. I díky tomu je příběh muže, který se jako politik přecenil, jako kněz zklamal a jako člověk selhal, daleko silnější, plastičtější a znepokojivější. Rozčarování lidí blízkých, emotivních či „slabých duchem“, lidí, kteří vás bezmezně milovali, má totiž dopad daleko drtivější než jakákoli racionální úvaha a obžaloba odpůrců nebo historiků...

Zu je učitelka klavíru, žijící v jedné z neobyčejných vil na bratislavských Palisádách, která tvoří celý její svět. Tato ulice, plná magie a konvenčního realismu, je spíše městem v městě než pouhým místem. V příběhu se objevuje developer Alte, který se snaží přeměnit vilu na prosperující hotel. Zamiluje se do Zu, což vyvolává dramatické události. Lavrík, mistr vyprávění, kombinuje divokou fantazijnost s moderním jazykem a rychlými střihy, čímž vytváří soudobý jazyk, aniž by ztratil nit příběhu. Slovenská kritika uznává jeho román jako poctu slovenštině. Český čtenář má jedinečnou příležitost číst knihu v originálním znění, protože autor sám přeložil text do češtiny, považujíc to za psaní „nové knihy“. Příběh Zu a jejích přátel se tak stává přístupným i pro české publikum, a to v autentickém vyjádření.

V presne neurčený deň 20. storočia vychádza z Košíc osobný vlak a smeruje na Západ. Každý cestujúci sa ponáhľa do inej cieľovej stanice, vláčiac so sebou batožinu minulosti. Vo vlaku cestuje aj spisovateľ Sándor Márai. Inkognito. Pasažieri sa však nedostanú ďaleko. V Margecanskom tuneli, desať kilometrov od Košíc, vlak za nevyjasnených okolnosti zastane a tma, neistota aj démoni prebývajúci v nás sa začnú ozývať čoraz hlasnejšie...

Perokresba je tradičná výtvarná technika. Oceľové pierko, drevená rúčka, kalamár s tušom. Portréty, veduty, žánrové výjavy. Ilustrácie, obrázky k návodom na použitie. Karikatúra, vtip, komiks. Rytmus čmárania na okraj. To všetko ponúka perokresba. Technika postavená na zvládnutí pera. O to sa pokúša aj táto kniha. Aké tradičné.