Pavel Luknickij
Pavel Nikolajevič Luknickij, rusky: Павел Николаевич Лукницкий (12.10.1902 — 23.6.1973) byl ruský sovětský spisovatel a sběratel materiálů o Anně Achmatové. Básník, prozaik i dramatik, historik, zeměpisec a cestovatel, řádný člen zeměpisné společnosti SSSR a zasloužilý kulturní pracovník Tádžické SSR. Narodil se v roce 1900 a hned po skončení universitního studia v Leningradě zahájil svou tvůrčí dráhu. Seznamoval se s životem kavkazských národů, byl námořníkem na Černém a Kaspickém moři, ale pak přenesl těžiště svého zájmu na Pamír. Zúčastnil se tří velehorských expedicí, v nichž pěšky i na koni urazil přes devět tisíc kilometrů, objevil a zakreslil na mapu objevené štíty, prameny řek i ledovce. Současně měl příležitost poznávat život pamírských horalů i jejich boj za nové společenské pořádky. Jeho knihy U podnoží smrti, Pamír bez legend, Cestování po Pamíru a další ho učinily známým. Za vrcholné dílo s pamírskou tematikou se považuje román Nissó. Zde se Luknickij projevil jako opravdový znalec života v horách i mistr v líčení krajiny. Román Nissó a osudy jeho hrdinky inspirovaly hudební skladatele D. Ganěva a S. Balasaňana a poskytly jim námět k libretům oper. Současně byl román zdramatizován a zfilmován. (přebal knihy Nissó)