Kateřina Pietrasová Knihy

V kancelářské budově si lidé stěžují na pomalý výtah. Pokud budeme brát problém doslova, budeme se snažit výtah opravit nebo rovnou instalovat nový. Někdo však přišel na mnohem jednodušší a elegantnější řešení: umístit vedle výtahu zrcadlo, aby do něj lidé mohli při čekání fascinovaně zírat. Otázka tedy zní: Řešíme vždycky ten správný problém? Abychom to zjistili, musíme vystoupit z daného rámce čili problém přerámovat. Ve své graficky výrazné knize autor popisuje konkrétní postupy přerámování, nabízí příklady a nechává zaznít názory odborníků. Jeho cílem je, abychom si začali klást otázky, místo abychom unáhleně nacházeli řešení. Jak říká Eric Schmidt, bývalý generální ředitel Googlu: „Autor nám přesvědčivě ukazuje, že problém často začínáme řešit dříve, než se hluboce zamyslíme nad tím, zda řešíme ten správný problém. Chcete-li mít superschopnost řešit lepší problémy, přečtěte si tuto knihu.“

Alžírský režisér Mohammed Lakhdar-Hamina (*1934) a nedávno zesnulý syrský režisér Nabil Maleh (1936–2016) jsou společně považováni zakladatele svých národních kinematografií a klíčové postavy arabského filmu. Vzhledem ke své politicky angažované a esteticky jedinečné tvorbě jsou také známí na mezinárodní scéně. Málokdo však ví, že v 60. letech oba dva studovali na pražské FAMU a že se toto studium bezpochyby odrazilo v jejich tvorbě. Mezi další významné asijské a africké režiséry, kteří prošli studiem na FAMU patří srílanský režisér Piyasiri Gunaratna (1939) a tuniský dokumentarista Hafed Bouassida (1947), stejně jako desítky dalších režisérů, kameramanů a scénáristů z různých zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Dvojjazyčná publikace se zaměřuje na kulturní výměnu spjatou s pobytem filmařů ze třetího světa v Československu. Zahrnuje rozhovory s některými z režisérů (Hafed Bouassida, Pyasiri Gunaratna) a studie tvorby Mohammeda Lakhdara-Haminy (Olivier Hadouchi) a Nabila Maleha (Kay Dickinson). Publikace rovněž zahrnuje text Alice Lovejoy o cestě Františka Vláčila do Číny. Obecnějším kontextem se zabývá esej Daniely Hannové o arabských studentech v Československu.

Kniha představuje soubor deseti samostatných esejů, v nichž se Michael Kimmelman, americký teoretik a kritik umění, zamýšlí nad rolí umění v lidském životě, a to nejen z perspektivy individuálních umělců, nýbrž i „obyčejného“ diváka, kterému je tato kniha určena především. Autor v nich nabízí svůj osobní, místy filozoficky laděný, pohled na různá období, umělecké směry či tvůrčí individuality. Nejedná se však o žádný suchopárný faktografický přehled, nýbrž o zamyšlení nad životy a tvorbou několika slavných umělců (např. Bonnarda, Chardina, Heizera aj.), ale i těch, kteří v českém prostředí příliš známí nejsou. Autorův vypravěčský styl je barvitý a nabitý informacemi. Hlavním posláním knihy je ukázat čtenáři, co vše nám může umění nabídnout a jak se na něj dívat, a především jak zvýšenou citlivostí a vnímavostí vůči okolnímu světu proměnit svůj vlastní život ve svébytné umělecké dílo. Různorodost námětů knihy se v součtu skládá v jakýsi kabinet divů, jenž je ostatně též námětem jedné z kapitol.

Podtitul: Život s obsedantně kompulzivní poruchou. „Řekněme, že stojíte blízko okraje útesu a užíváte si výhled. Není tu žádná bezpečnostní zábrana a část vašeho mozku, která hlídá možná nebezpečí a instinktivně se jim vyhýbá, znervózní a vyšle signál nohám, aby udělaly krok zpět, a riziko tím snížily. Jiná část mozku tento příkaz pohnout nohama zaznamená a snaží se ho vysvětlit tím, že porovná imaginární hrozbu s realitou. Žádná bezprostřední hrozba tu však není. Klidně stojíte. Proč tedy ustupovat zpět? V čem je problém? Mozek – generátor vtíravých myšlenek – vystřelí (iracionální) návrh: problém musí být v tom, že jsi chtěl skočit.“ Vtíravé myšlenky má občas téměř každý. Ať už se týkají jídla, sexu, násilného chování, devět z deseti lidí občas napadne něco, co vzápětí vnímají jako šokující, nepřiměřené či děsivé. Pokud se takové nechtěné myšlenky vracejí opakovaně a donutí člověka vyhýbat se jim pomocí rituálů v chování, může se takové myšlení a chování rozvinout v obsedatně kompulzivní poruchu. Autor, který sám přes dvacet let s touto poruchou zápolí, v upřímné snaze jí porozumět nabízí přehled psychologických, výzkumných, historických, ale i osobních postřehů a poznatků. Osobní příběh se prolíná celou knihou od prvního výskytu, kdy se nemoc ozvala jako „sněhová vločka uprostřed léta“, přes rozvoj složitých kompulzivních obran proti vtíravým myšlenkám, až po léčbu ve skupinové terapii KBT.

Autorky vypráví o svém setkání s bhůtanskými šamankami v Himalájích. V knize zprostředkovávají jejich duchovní život a prožitky, rituály. Součástí knihy je také přehled dějin jejich tradice a životopis Sangje Čhözom, boží vyslankyně z 18. stol.

Zábavné hry a aktivity jsou určené pro děti ve věku 7–13 let a jejich cílem je pomoci dětem zkoumat, chápat a pozitivně vyjadřovat vlastní pocity. Jednotlivé aktivity se zabývají např. vztahy mezi vrstevníky, navazováním přátelství, ale i šikanou nebo žárlivostí. Jejich cílem je podpořit u dětí zdravé sebevědomí, rozvíjet jejich ambice a motivaci a pomoci jim, aby se v kolektivu cítily dobře a bezpečně. Každá aktivita je jasně vysvětlená, její popis zahrnuje cíl, jehož má být dosaženo, pomůcky, jež jsou k tomu zapotřebí, a celkový průběh.