Zatímco v bibli je apokalyptický žánr zastoupen jen okrajově, apokryfních spisů, jež do biblického kánonu nebyly přijaty, je celá řada. Tyto apokalypsy neboli „zjevení“ se pohybují na rozhraní židovské a křesťanské literatury a zrcadlí dobu neklidu a pronásledování, jež v prvních staletích po Kristu zažívala raná církev. Český překlad dvaceti apokryfních spisů z řečtiny, latiny a koptštiny, připravený v Centru biblických studií v Praze, je doprovázen zasvěcenými úvody a komentáři.
Souborné vydání apokryfních evangelií sepsaných do roku 150 po Kristu. Překlady z řeckých, koptických a latinských originálů. První svazek edice "Knihovna rané křesťanské literatury" obsahuje všechna apokryfní evangelia, která vznikla do roku 150 po Kr. S odbornými komentáři tu v novém překladu vycházejí mj." Tomášovo evangelium, fragment Evangelia Petrova, Evangelium Mariino, Rozhovor se Spasitelem, ...
U příležitosti 90. výročí vzniku Českobratrské církve evangelické vyšla unikátní publikace Česká synoptická Bible. Obsahuje text Českého ekumenického překladu (vydání po poslední revizi v roce 2000) a Bible kralické (v rozsahu celého vydání z roku 1613) ve dvou sloupcích vedle sebe na jedné stránce. Synoptická Bible vychází z kánonu původní kralické "Śestidílky", v jejímž pátém díle byly zahrnuty jak deuterokanonické knihy, které používá Římskokatolická církev, tak i některé pseudepigrafy, užívané církvemi pravoslavnými.
Sazba se vyznačuje vynikající čitelností. Kromě biblického textu obsahuje odkazy jak z Českého ekumenického překladu, tak z Bible kralické, poznámky z Českého ekumenického překladu a "sumáře" na začátku každé kapitoly v Bibli kralické.
Na konci každé dvoustrany končí oba překlady stejným veršem, takže není potřeba opakovaně otáčet stránku.
MIROSLAV ŠEDINA: Filosofie a etika v řeckém konceptu připodobnění Bohu – Od Platóna k Filónovi Alexandrijskému.
JAN DUŠEK: Milost v kumránských rukopisech Řád Jednoty a Damašský spis.
JIŘÍ MRÁZEK: Milost podle Čtvrtého Ezdráše.
PETR SLÁMA: „Povstane z trůnu soudu a posadí se na trůn milosti“ – milost v rabínské literatuře.
JAN ROSKOVEC: Milost v janovských spisech Nového zákona.
JAN A. DUS: Milost u Ignatia Antiochejského.
MATYÁŠ HAVRDA: Milost a svoboda v myšlení Klementa Alexandrijského.
VÁCLAV VENTURA: Milost v pojetí prvních mnichů – Dopisy Antonínovy a Pachomiana.
FILIP OUTRATA: Milost u Juliána z Aeclana.
VÍT HUŠEK: Dědictví Augustinovy teologie milosti (do synody v Orange r. 529).
TEREZA POŠTOVÁ: Milost v moraliích Řehoře Velikého.
LADISLAV CHVÁTAL: Zbožštění skrze darované synovství – pojetí milosti u Maxima Vyznavače.
LENKA KARFÍKOVÁ: „Jeho návrat k Otci je zbožštění člověka“ – milost podle Eriugenových výkladů k Janovi.
První list Petrův četli na přelomu 1. a 2. století maloasijští křesťané, kteří se ve většinové pohanské společnosti cítili jako vyděděnci (a právě tak ho četli a čtou i věřící v jiných těžkých dobách). Autor je nabádá, aby se jako svobodní lidé v Kristu nebáli a ve zkouškách stáli pevně zakotveni ve víře. Podle Kristova příkladu mají i nelehké společenské postavení vnímat jako příležitost ke zvěstování evangelia. List věrně i tvořivě navazuje na prorocké a žalmové tradice Starého zákona, teologii apoštola Pavla i synoptická evangelia.
Dílo 10 autorů, kteří přednášejí na protestantských a katolických fakultách ve Švýcarsku, Francii, Itálii a Německu. Každé novozákonní knize je věnována samostatná kapitola, v níž se probírá obsah, literární struktura, teologický záměr, nové otázky, o nichž se diskutuje v posledních letech, a seznam doporučené literatury (doplněný o tituly dostupné v češtině). Samostatné kapitoly jsou věnovány také dějinám novozákonního kánonu a textové kritice.
Druhý díl novozákonních apokryfů, nazvaný „Příběhy apoštolů“, navazuje na první svazek „Neznámá evangelia“ a zaměřuje se na příběhy Ježíšových učedníků, kteří šířili evangelium. Tyto texty, vznikající od 2. století v řecky mluvící oblasti Středomoří, se věnují méně známým apoštolům a rozšiřují vyprávění o Petrů a Pavlovi, jak je popsáno v biblické knize „Skutků“. Obsahují zázračné činy a martyrium apoštolů, přičemž většina příběhů končí popisem mučednické smrti.
Literárně jsou tyto apokryfní skutky rozmanité, kombinují kázání, modlitby a prvky z helénistických románů, což je činí přitažlivými pro soudobé čtenáře. Zajímavé jsou i hymnické pasáže, jako je Píseň o perle či Ježíšův tanec s učedníky. Tyto texty nebyly zařazeny do biblického kánonu kvůli svým odchylkám od církevního učení, včetně gnostických spekulací a popírání Kristova vtělení. Postupem času se však jejich misijní funkce změnila na funkci zábavnou, s důrazem na zázraky a méně sporné teologické výklady.
Kromě hlavních apokryfů obsahuje výbor také koptské Skutky Petra a dvanácti apoštolů a další pseudepigrafní listy, které jsou připisovány apoštolu Pavlovi, včetně oblíbeného Listu o neděli.
Judova epištola je nejkratší z tzv. katolických či obecných listů. Autor, který se představuje jako „Juda, bratr Jakubův“, se obrací ke všem Božím „povolaným“, bez ohledu na jejich původ či společenské postavení. S pomocí řady starozákonních obrazů jim vysvětluje povahu vnitřních konfliktů v tehdejších křesťanských sborech a vybízí je k zápasu o jejich překonání v perspektivě víry, lásky a milosrdenství. Se jménem apoštola Petra je spojována řada raně křesťanských spisů, jejichž skuteční autoři zůstávají neznámí. Dva z nich se nacházejí v biblickém kánonu. Zatímco autor Prvního listu Petrova se zamýšlí nad prekérním postavením křesťanů ve světě pohanů, autor Druhého listu Petrova varuje své čtenáře před falešnými učiteli nacházejícími se přímo v jejich středu. Povzbuzuje je, aby vytrvali na cestě ctnosti a nenechali se odradit těmi, kdo zpochybňují Boží soud a Kristův druhý příchod. List má formu závěti apoštola Petra a zčásti je inspirován Judovou epištolou, se kterou sdílí homiletický tón a důraz na starozákonní tradici.
