Jakub Krejčí Pořadí knih (chronologicky)

Rozhovor s Jakubem Krejčím a Helenou Hrábkovou vedl Johan Hak u Zavěšenýho kafe v roce 2019.

V létě roku 1985 se uskutečnil na Střeleckém ostrově v Praze I. ročník Divadelní pouti, plenérové nabídky z velkého spektra divadelních žánrů s přesahy k hudbě, výtvarnému umění a happeningu. Letní Praha na sklonku minulého režimu měla nulovou kulturní nabídku a pod slogany „tradic staropražské pouti“ se od tohoto roku každoročně v létě konalo jedinečné divadelní setkání mimů, klaunů, loutkářů, muzikantů, artistů a žonglérů, kteří v paralelní nabídce umožňovali prožít krásný podvečer na jindy pustém ostrově v centru města. Setkali se zde skoro všichni ti, kteří ve druhé polovině 80. let odmítali angažmá v tzv. kamenných divadlech, motorem akce byli Václav Kotek, Jan Kratochvíl a loutkář Jakub Krejčí. Zastihli bychom zde i výtvarníka Pavla Beneše, režiséra Karla Makonje, Radima Vašinku s jeho kočovnou trupou, bratry Formany, Boba Klepla, Václava Koubka, Evu Holubovou, Pavla Kočího, Jiřího Reidingera a celou plejádu dalších samorostlých osobností tehdejší divadelní periferie a podzemí, umělců, kteří vesměs odmítli vábení tehdejší moci a rozpočtových kulturních institucí. Kniha v grafické úpravě Jana Zachariáše nabízí 351 černobílých fotografií Zdeňka Merty, který na Divadelních poutích druhé poloviny 80. let po pět let doslova žil a vytvořil seriály tisíců záběrů. Právě za tyto fotografie Zdeněk Merta také získal Cenu Divadelních novin v kategorii Publikační počin v oblasti divadla za rok 2015.

aneb Jak válčili staří Čechové. Po Historii trochu jinak (Jota, 2009) tu máme Historii zase trochu jinak – a opět nevážně o vážném. To je autorovi vlastní. Naše země se nachází ve středu Evropy, souvislosti českých dějin s evropskými nemohou nebýt. Přesto jsou jejich znalosti mezi lidem malé. Pro názornost je uvedeno několik skoro detektivních šetření, pár úvah a srovnání v příbězích evropské historie. Autorovou dlouholetou zálibou je uvádět na pravou míru obecně zažité historické omyly. Nyní si k tomu přibral i různá tajemství, spiknutí a překvapení, ze kterých si občas dělá legraci. Bulvár existoval vždy, nevyhýbaly se mu ve starých časech ani intelektuální elity. Zapisovaly se různé zajímavé příhody o významných lidech a činech své doby. Spíše prudernost dob pozdějších začala skrývat tyto pikantní perličky. Pár jich je odkryto. Lidé se rádi bojí, proč jim to nedopřát v textech o popravách všeho druhu a příbězích s nimi spojených? Statistika je suchopárná a říká se, že se dá dobře falšovat. Pokus o několik statistických shrnutí velice různých dějů tomu nedává za pravdu, nebo ano? Velká část knihy má téma české válčení. V úplnosti probere všechny konflikty, které měli Češi v minulosti se svými sousedy. Je docela zajímavé zjistit (třeba), který z těch sousedů byl vůči nám největším agresorem. Nebo jsme to byli my — slovanští holoubci?

Autor se zaměřuje na nejpozoruhodnější okamžiky české historie. S humorným nadhledem začíná událostmi našich nejranějších dějin a přináší několik originálních teorií a hypotéz se solidní oporou v pramenech. Vyprávění pokračuje vyvracením některých obecně zažitých omylů a čtenář může také zalistovat na stránkách historického bulváru, v oficiální historii často překrytých pruderností pozdější doby. Zúčastníme se rovněž napínavých detektivních šetření, čekají na nás vraždy, atentáty a podobné kratochvíle. Porovnání mnoha zajímavých dobových statistik nám otevře zcela nový pohled na časy dávno minulé.

Nezestárlý jazzový humor Karla Velebného. Kája Velebný vnesl do cimrmanovského tématu neopakovatelný, originální humor. Pro mě to bylo zjevení. Teprve skrze něj jsem se dostal k jazzu a začal se mi líbit, vzpomíná Jiří Šebánek na legendárního jazzmana a výborného člověka Velebného, od jehož smrti uplynulo letos už celých deset let. Jazzová improvizační hravost souzněla dobře s hravostí cimrmanů.