Zdeněk Nešpor Knihy

Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880–2011 a podrobné rejstříky

Podtitul: Nejcírkevnější století, nebo období zrodu českého ateismu? Autor - Zdeněk R. Nešpor a kolektiv. Původní monografie o vývoji náboženství a religiozity jako sociálního jevu v českých zemích v průběhu "dlouhého" 19. století (vymezeného Francouzskou revolucí či u nás josefínskými reformami a první světovou válkou). Předmětem zájmu je jak dominantní římskokatolická zbožnost, tak "povolené alternativy" v podobě evangelictví a židovství, tak ovšem i další, marginální náboženské směry, které se začaly nově uplatňovat v českých zemích (od starokatolíků či pravoslaví až po spiritismus a - s náboženstvím srovnatelné - antiklerikální hnutí). Kniha vznikla v rámci projektu "Intelektuální a lidová zbožnost v českých zemích v 19. století mezi nacionalismem a novou konfesionalizací" , podpořeného Grantovou agenturou České republiky (reg.č. 404/08/0029). Autoři: Zdeněk R. Nešpor, Marie Crhová, Martin Gaži, Kristina Kaiserová, Marie Macková, Pavel Marek. Počet vyobrazení 88 (z toho barevných 10). Vydání první.

Studie k podobám současné religiozity v České republice. Kniha shrnuje kvalitativní výzkum religiozity ve dvou českých městech střední velikosti - České Lípě a Mikulově - který probíhal v letech 2007-08 v rámci projektu Detradicionalizace a individualizace náboženství v ČR; výzkum byl inspirován šetřením Lancasterské univerzity v Kendalu.

Kniha analyzuje disparátní vývoj náboženství, církví a religiozity v České a Slovenské republice po rozpadu společného státu. Zatímco česká společnost je jednou z nejsekularizovanějších společností světa, na Slovensku náboženství už tradičně hraje významnou úlohu ve veřejném prostoru. Je to však celá pravda a vystačíme s tím, že všechny rozdíly připíšeme historickému dědictví? Po přiblížení odlišné historie a společenského postavení církví a věřících v obou zemích autor podrobně analyzuje vývoj vztahů mezi státem a církvemi, jejich financování a ekonomický provoz, církve jako náboženské organizace a jejich společenské a kulturní působení, stejně jako proměňující se religiozitu a názory veřejnosti. Ukazuje, že v obou společnostech se prolínají sekularizační i desekularizační tendence a že české a slovenské církve, ale ani jejich sekulární protějšky často nedokázaly adekvátně reagovat na aktuální společenské potřeby. Hledání individuálně i společensky přijatelného (postoje k) náboženství naší doby je tak zřejmě ještě před námi.

Církev československá (od roku 1971 Církev československá husitská) vznikla v roce 1920 ve snaze o podnícení nové české reformace, chtěla dát občanům nové republiky moderní, národně uvědomělé náboženství. Získala přitom bezmála milion členů a po většinu 20. století byla druhou největší českou církví. Prošla také pozoruhodným teologickým a organizačním vývojem, vybudovala nepominutelné kulturní dědictví modernistických chrámů, jako jedna z prvních otevřela duchovní úřad ženám. Kniha je prvním akademickým zpracováním stoletého vývoje tohoto důležitého náboženského společenství, nevyhýbá se přitom ani temným stránkám jeho dějin a neuhýbá před analýzou problémů, s nimiž se dnes potýká.

Zdeněk R. Nešpor ve své knize Děkuji za bolest… pojednává o české folkové hudbě 60.–80. let minulého století. Nepřináší v ní přitom souhrnné dějiny žánru z pohledu historika populární hudby, ani literární analýzu písňových textů z pohledu historika literatury, ale český folk – který považuje za jeden z našich nejvýznamnějších kulturních projevů daného období – pojednává způsobem v této oblasti u nás dosud zcela neobvyklým: folkovou hudbu a její posluchačské zázemí zkoumá z pohledu sociologie náboženství. Nejde mu přitom jen o vysledování a zhodnocení náboženských témat v písňových textech desítek pojednávaných autorů, ale o sociologické uchopení samé podstaty žánru. Kniha je tak v mnoha ohledech provokativní, ve svých hodnotících soudech neobvyklá, a lze jen očekávat, že vzbudí řadu polemických reakcí. Bylo by dobře, kdyby diskuse nad Nešporovou knihou oživila zájem o tento dnes pozapomínaný kulturní fenomén a přispěla k hlubšímu promýšlení hodnot, které české společnosti přinesl.

Dosud chybějící příručka k dějinám české a slovenské sociologie v letech 1918-1948. Jedná se o období, v němž nebývalé velké množství vyškolených sociologů působilo v politickém životě a významných správních funkcích československého státu. První prezident T. G. Masaryk je považován za zakladatele české sociologie. Práce je vybavena podrobnou bibliografií a jmenným rejstříkem.

Rozsáhlá monografie pojednává o proměnách české lidové zbožnosti a jejích zdrojů v souvislosti s nástupem modernity. V období vymezeném na jedné straně fungováním náboženství v tradiční, raně novověké společnosti, která povolovala jediné vyznání – katolicismus, přes vydání Tolerančního patentu a další josefinské náboženské reformy až po zrovnoprávnění protestantských vyznání s katolicismem v roce 1861, jež otvíralo cestu oddělení náboženství od státu. Současně docházelo k dechristianizaci společnosti, jejíž důsledky se plně projevily ve 20. století. Soustavně jsou sledovány změny intelektuální zbožnosti a jejich vliv na lidové vrstvy prostřednictvím náboženských knih, kázání apod., stejně jako vlastní lidová zbožnost, nakolik je dostupná z různých typů pramenů, a její úpadek ve prospěch výraznější recepce elitních ne/náboženských symbolických výkladů světa v 19. století, mj. v souvislosti se vznikem českého nacionalismu. Kniha je doplněna obrazovými a mapovými přílohami, anglickým shrnutím, jmenným a věcným rejstříkem.... celý text

Aktuálně vydávané dílo nemá v našich podmínkách obdoby. Autor se pokusil zmapovat moderní české, moravské a česko-slezské evangelické církve (a starokatolické církve) v zemském smyslu. Encyklopedie obsahuje popis jednotlivých sborů a církevních staveb Českobratrské církve evangelické (která vznikla spojením českojazyčných reformovaných a luteránů), někdejší Německé evangelické církve, Slezské církve evangelické a Starokatolické církve. Zahrnuty jsou také evangelické sbory v Těšínsku, které po jeho rozdělení připadly Polsku. Součástí knihy je obšírná kapitola o vývoji českého, moravského a slezského evangelictví (a starokatolicismu) od 18. století do současnosti a uměleckohistorický rozbor evangelického církevního stavitelství v tomto období z pera historičky umění Blanky Altové. Připojeny jsou i mapy geografického vývoje evangelických církví (a starokatolické církve).