Radovan Lovčí

Narozen 11. 4. 1977 v Plzni. Během svého života žil v Praze, Plzni a Plasích na severním Plzeňsku, kde má trvalé bydliště. Absolvent Gymnázia Plasy a studia historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK; Mgr., PhDr.).

Jak uvádí v několika vzpomínkových textech, k zájmu o historii jej přivedly nelehké rodinné osudy v době komunismu (několik muklů v příbuzenstvu v 50. létech v době domácího stalinismu i různé formy šikany za normalizace). Kvůli kádrovému původu, bojkotu členství v Pionýru i silnému angažmá části rodiny v římsko-katolické církvi byl vzdor prospěchu v plaské základní škole po léta důrazně upozorňován, že mu nebudou umožněna ani středoškolská studia. (Rodinu po r. 1948 "kádrově" poškodilo také angažmá jejích členů ve vysokých funkcích na plaském velkostatku knížat Metternichů.) Vše změnil teprve listopad 1989, který mu otevřel cestu ke gymnazijním a univerzitním studiím bez politických omezení.

Ačkoli část života prožil jako katolík, jeho příbuzenstvo i předci byli konfesně různorodí (katolíci, evangelíci, židé, přiženěným příbuzným byl přední český muslim a překladatel Koránu dr. Ivan Hrbek). Díky sympatiím k myšlenkám Tomáše a Charlotty Masarykových i kvůli neochotě být svázán jedinou konfesí a příliš závazným výkladem víry přestoupil během univerzitních studií k liberálně orientovaným unitářům. K odchodu z konzervativnějšího křesťanského prostředí jej vedl také nesouhlas s nerovnoprávností obou pohlaví v jeho rámci i podpora ženské duchovenské služby, o které občas publikuje. Na svém blogu píše, že se v životě pokládá za unitáře i ekumenicky založeného křesťana s univerzalistickým přesahem a je zvyklý chodit jako host na bohoslužby rovněž do jiných církví. Se sympatiemi se vyjadřuje o transpersonální psychologii. V roce 2023 o sobě uvedl v Literátech na trati č. 10 (str. 174), že "po skandálu v Unitarii Plzeň, spojeném se zneužitím finančních prostředků a podezřelým a skokovým nárůstem členské kartotéky (v níž se náhle ocitli různí příbuzní duchovního či zaměstnankyně obce) a který musel být dozorován vrcholnými orgány unitářů, jsem na výraz etického protestu proti těmto praktikám z plzeňské Unitarie odešel a v srpnu 2021 jsem vstoupil do Unitarie Brno."

Je autorem několika knih z oblasti literatury faktu a různých studií publikovaných v historických sbornících. Zaměřuje se na moderní dějiny, masarykologickou tematiku, dějiny unitářství a ženské duchovenské emancipace. Bezmála dvě dekády také recenzuje regionální vlastivědnou literaturu spojenou se severním Plzeňskem a přispívá do několika unitářských časopisů (duchovními zamyšleními, recenzemi, historickými či vzpomínkovými články).

Občas píše i beletrii, některé jeho povídky vyšly v kolektivních prozaických sbornících. K vydání připravuje několik humorně či absurdně laděných knižních novel.

Po většinu profesního života působil jako odborný redaktor v nakladatelství učebnic, kde – jak sám uvádí ve svých literárních profilech – v časové nouzi občas zasuploval též autorskou práci, a stal se tak (v rámci širšího týmu autorů) neplánovaně spoluautorem 11 učebnicových a didaktických publikací.