Karel Hruška Pořadí knih (chronologicky)

Povídky, které napsal Franz Kafka (1883-1924) na Hradčanech, ve Zlaté uličce čp. 22, vyšly pod titulem Venkovský lékař knižně již za jeho života. Kafka ve svých krátkých textech stále znovu evokuje zčásti iracionální, zčásti nevyzpytatelný, vždy však znepokojivý a tísnivý svět, jemuž lze jen stěží uniknout. Jednou vyvolá řetězec nešťastných událostí chybné zazvonění lékařského zvonku, jindy se zjeví jacísi podivní kočovníci, vůči nimž je bezmocný i sám císař. Mluvící šakali nebo stěží definovatelný Odradek unášejí čtenáře do surreálna. Existuje nějaké východisko z tohoto znepokojivého světa? Dveřníkova odpověď v příběhu o usilovné touze „po zákoně“ zní: „Je to možné, ale ne teď.“

Na svém románu Proces začal Kafka pracovat již v roce 1914, prvního vydání se však toto dílo dočkalo až po autorově smrti, roku 1925. Zavádí nás do fantomatického, a přesto přesně viděného světa - do světa, v němž věci odporují logice všedního života a podléhají zákonitostem tíživého snu. V den svých třicátých narozenin se prokurista velké banky Josef K. probudí a ke svému překvapení zjistí, že dva neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby jej zatkli, protože je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem. Začíná rok trvající proces, v němž se průměrný úředníček musí utkat s neviditelným mocenským aparátem, s dusivou byrokracií, z níž pozná jen nejspodnější příčky, s přezíravostí okolí...To vše v něm vzbudí sic enejasný, ale nutkavý pocit vlastní viny. Kdo jej soudí a proč? ptá se čtenář společně s protagonistou románu, a přesto - anebo snad právě proto -že tato otázka zůstává až do poslední stránky bez odpovědi, je Kafkův Proces jedním z nejvýznamnějších literáráních obrazů odrážejících atmosféru pohnutého dvacátého století.

V publikaci naleznete anglický a český překlad původně německé povídky. Nejsou zcela identické a bude jistě zajímavé porovnat, jak si který z překladatelů s původním německým textem pohrál. Nicméně čeština Vám jistě pomůže tam, kde Vám bude angličtina připadat nesrozumitelná. Věříme, že si z obou překladů mnohé odnesete a kromě čtení samotného se přiučíte i něčemu novému v anglickém jazyce. V publikaci také naleznete jazykové komentáře.

Babička Boženy Němcové, s podtitulem Obrazy z venkovského života, patří mezi základní díla naší literatury. Vydaná byla poprvé roku 1855 a Němcová v ní kromě vlastních vzpomínek na dětství v Ratibořickém údolí využila také své znalosti lidových tradic a zvyků. Autorka napsala Babičku ve velmi těžkém období svého života, po smrti syna Hynka. Poetické obrazy Ratibořického údolí a Proškovic domácnosti byly pro ni útěchou a potěšením, a na čtenáře tak působí podobně. Snad i proto se Babička stala druhou nejoblíbenější knihou ve čtenářské anketě „Kniha mého srdce“. Na Staré bělidlo přijíždí za svou dcerou a její rodinou babička, která se svou moudrostí a laskavostí stává uznávanou i obdivovanou osobou všech lidí kolem. Babičce postupně začnou naslouchat i lidé ze zámku, včetně samotné kněžny Zaháňské. Němcová kolem babičky, žijící v harmonii s přírodou i s lidmi, vytvořila poklidné vyprávění s řadou „obrazů“, zachycujících ve zidealizované podobě venkovský život během plynutí roku. Přesto i ten má své dramatické příběhy, jako je smutný osud bláznivé Viktorky, nešťastně zamilované a z tragické lásky pomatené. Vyprávění plyne klidně a volně, v opakujícím se rytmu života na vsi. Snad proto je dodnes knihou, k níž se čtenáři vrací pro dojemné líčení klidného světa autorčina dětství, kde si lidé pomáhají, rodiny drží pospolu a naslouchají moudrosti starých lidí.

Toto ojedinělé kartografické dílo zobrazuje souvisle oblast velké Prahy a středních Čech v jednotném měřítku 1 : 20 000. Na 142 mapových stranách je zobrazeno území o rozměrech 80 x 55 km s následujícím ohraničením – od Slaného, přes Velvary, Kralupy n.Vltavou, Veltrusy, Neratovice, Kostelec nad Labem, Brandýs nad Labem-Starou Boleslav, Lysou nad Labem, Milovice, Sadskou, Poříčany, Český Brod, Kostelec nad Černými Lesy, Čerčany, Poříčí a Týnec nad Sázavou, Štěchovice, Mníšek pod Brdy, Zdice, Beroun, Lány, Nové Strašecí, Stochov, Kladno až po Zlonice. Mapa zohledňuje správní uspořádání a členění obcí, platné od počátku roku 2005. V mapě jsou dále zobrazeny nové příměstské obytné soubory se jmény ulic a nová obchodní a zábavní centra, jakož i síť městské a příměstské dopravy se všemi zastávkami. Rozsáhlý rejstřík obsahuje přes 16 000 hesel a obsahuje všechny existující názvy ulic ve městech a obcích.

Román vypráví o procesu zrání mladého muže v samostatného člena společnosti v duchu humanistických ideálů německé klasiky. V knize se čtenář setkává se silnými charaktery protagonistů, kteří v krizových okamžicích života jsou přísní k sobě, zocelují se odříkáním a kázní, zachraňují se tvořivou prací a službou bližnímu. Na cestě k dospělosti prochází hlavní hrdina školou života – odrůstá rodičovskému domu, musí se osvědčit v povolání, hledá životní vzory a potkává svou velkou lásku. Autor jako zanícený vyznavač klidného vývoje společnosti kreslí před očima čtenářů obraz harmonického světa a snaží se vštípit jim touhu po klidném, činorodém životě v souladu s přírodou a mravními principy. Sebevzdělávání a zapojení člověka do řádu přírody a společnosti je základním tématem autorova výchovného úsilí.

contains 19 fairytales translated from German

Dvě povídky z raného Rilkova tvůrčího období vyšly česky pouze jednou, v roce 1908 v Ottově nakladatelství. Rilke v nich popisuje prostředí, které důvěrně zná, totiž Prahu konce 19. století a problém, který se ho osobně dotýká: vztahy mezi Čechy a Němci. Důvody neshod a neporozumění vidí Rilke na straně radikálních Čechů a především studentů. Nový český překlad je součástí dvojjazyčného, česko-německého vydání, doplněného pro studijní účely gramatickým a lexikálním komentářem pod čarou. Pro středně pokročilé.

„Alles, was über dieses Buch gesagt werden kann, ist nur tastendes Nebenher. Man muß es selbst nachlesen, Zeile für Zeile, wie hier aus einem oft lieblichen Zusammensein von Ironie und Pietät die drohende Strenge des letztes Gerichts auftaucht. Mit diesem Buch nun wächst er vollends in die Nähe großer, zeitlos-prophetischer Kunst, eines Dante, eines Hölderlin. Was einer stammelnden Generation versagt blieb, woran sie sich ekstatisch verblutete: in diesen Fragmenten tritt es als künstlerische Vollendung in unsere Tage.“ Hans Sahl, in: Das Tagebuch (Januar 1927) „… so entsteht dieselbe Atmosphäre des Grauens und der Qual, die im Prozeß (grauenhafter, spukhafter) zu spüren war. Fragt man mich aber, welches der beiden Werke , schöner‘ ist, so muß ich bekennen: das Schloß. Denn in diesem Werk ist der große Erzähler Franz Kafka der Märchendichter, den seine kleineren früheren Werke ahnen ließen. Es gibt zauberhafte Seiten in diesem Märchen-Roman, seltsam humoristische Seiten, die ein Grauen und ein Lachen zugleich im Leser erwecken.“ Ludwig Winder, in: Bohemia (Januar 1927)