Jiří Šubrt Knihy

Dějiny latinsky psané literatury od jejích počátků v polovině 3. stol. př. Kr. až do konce 5. stol. po Kr. včetně křesťanských autorů.

První reprezentativní výbor z latinských a řeckých textů se zaměřuje na raně křesťanské mučedníky, kteří se v prvních třech stoletích nenechali odradit od své víry a postavili se oficiální římské moci. Svazek obsahuje přes dvacet významných martyrologických spisů, vzniklých převážně ve 3. a 4. století, a zahrnuje různé narativní postupy, které se objevují v nejstarších hagiografických vyprávěních. Tyto texty zahrnují stručné zprávy, jako jsou acta martyrum (např. Akta mučedníků ze Scilli, Akta Iústína a dalších), a detailnější vyprávění o umučení, tzv. passiones (např. Umučení Polykarpa, Dopis obcí v Lyonu a ve Vienne). Dále je zde zahrnuta „první křesťanská biografie“ – Život Cyprianův jáhna Pontia, která využívá antickou rétoriku. Kniha obsahuje literárně historickou studii Jiřího Šubrta, vysvětlující poznámky, bibliografie, rejstříky a barevnou obrazovou přílohu. Svazek, připravený pracovníky „Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty“ při UP v Olomouci, osloví historiky, teology, religionisty i širší veřejnost se zájmem o duchovní dějiny evropské kultury. Překlady z latinských a řeckých textů provedli Iva Adamková, Pavel Dudzik a Petr Kitzler.

Biografie tří poustevníků (Vita Malchi monachi captivi, Vita Hilarionis, Vita Pauli primi eremitae), jejichž autorem je sv. Jeroným, tvůrce latinského překladu bible a zakladatel „náboženského románu“. Latinsko-české vydání.

Přestože sociologická teorie je dnes už etablovaným podoborem sociologie, jenž má své otce zakladatele, kanonické knihy, heroická období překotného vývoje, vlastní zásobu klíčových pojmů i celosvětově proslulé časopisy, není zcela snadné vyložit, co je vlastně jejím pravým obsahem. Tuto otázku se autoři pokoušejí zodpovědět v úvodní části knihy; poté následuje třiadvacet portrétů nejvýznamnějších osobností soudobé teoretické sociologie s cílem představit jejich hlavní myšlenky a ukázat, čím nejvíce obohatili často nejednoznačně vymezený prostor systematického uvažování o společnosti. Jsou mezi nimi jména jako Claude Lévi-Strauss, Talcott Parsons, Robert K. Merton, Jürgen Habermas, Michel Foucault, Ralf Dahrendorf a řada dalších. Kniha se nevěnuje teoretizování o společnosti jako takové, ale přináší pojednání o vybraných teoriích a teoreticích, kteří zásadním způsobem přispěli k rozvoji sociologického myšlení. Cílem je umožnit čtenáři vstupní nahlédnutí do produkce soudobé sociologické teorie a poskytnout mu základní orientaci pro budoucí četbu primárních sociologických textů.

Kniha se zabývá životem a dílem sociologa Norberta Eliase, jeho studií o civilizačním procesu a také velkými tématy Eliasovy pozdní badatelské periody, mezi které patří také umírání.

Jako jedna z prvních knih vydaných v ČR podává tato útlá publikace ucelený přehled problematiky času perspektivou sociologické teorie.

Kniha otevírá nový pohled na zkoumání vztahu lidí k dějinám a jejich představ o minulosti. Historické vědomí je zde sociologickou perspektivou prezentováno nejen jako látka pro teoretické uvažování, ale především pro empirický výzkum. Klíčovou linií knihy je, že historické vědomí není invariantní entitou, nýbrž má samo historicky proměnlivý charakter a je odrazem obecných společensko-politických poměrů. Autoři ukazují, že součástí historického vědomí jsou i u neodborné veřejnosti určité představy o vazbách mezi minulostí, přítomností a budoucností a také o povaze a průběhu dějinného procesu i sil, které ho ovlivňují; poukazují na to, jak charakter historického vědomí souvisí se zájmy a znalostmi, jimiž lidé ve vztahu k historii disponují, a analyzují rovněž vztah historického vědomí k dějinám vlastního národa a země. Předkládané poznatky byly získány pomocí výzkumných nástrojů sociálních věd, ty byly ovšem aplikovány na z velké části novou a neprobádanou látku. V mnoha rovinách proto tým badatelů nastoluje témata a formuluje otázky, které se při úvahách o historickém vědomí dříve neobjevovaly.

Kniha se zaměřuje na základní dilema soudobé sociologické teorie, které spočívá v napětí mezi individualismem a holismem. Individualismus klade důraz na analýzu jednání jednotlivce, zatímco holismus zdůrazňuje potřebu uvažovat o společnosti jako celku. Autor čelí současným snahám překonat tuto antinomii a představuje vlastní pojetí, které vyzdvihuje dualistický charakter základních sociologických konceptů, inspirované Durkheimovým „homo duplex“. Tento přístup se nezaměřuje na převedení dualismu jednání a struktury na jejich dualitu, jak to činí Giddens, ale na perspektivu, v níž jsou klíčové pojmy – aktér, jednání a struktura – chápány jako intrinsicky dualistické. Kniha se ptá, zda je v každém individuu přítomna společnost a jak jedinci ovlivňují makroúroveň celospolečenských struktur. Zkoumá, zda soudobá sociologická teorie dokáže přistupovat k makrosociálním jevům jinak než funkcionalisticky a jaké místo přisuzuje aktérům jako tvůrcům sociální reality. Dále se zabývá tím, proč se sociologie na mikrosociální úrovni zaměřuje pouze na drobné anonymní aktéry a jejich každodenní aktivity.

Historická sociologie je hraniční disciplínou, která dnes prožívá v sociálních vědách svoji renesanci. Z jejího tematicky velmi bohatého obsahu byla pro účely této kolektivní práce zvolena jako klíčová problematika koncepcí usilujících odhalit, charakterizovat a vysvětlit povahu a směr dlouhodobých sociálních procesů.

Kniha přináší aktuální pohledy na otázky, které jsou kladeny v rámci historické sociologie, zejména té její části, jež je označována termínem civilizační analýza. Klíčová témata práce jsou spojena s koncepty civilizace a kultury v singuláru i plurálu. Autoři sledují problematiku různorodých, historicky se proměňujících přístupů k vymezení základních teoretických rámců a badatelských orientací v interdisciplinární perspektivě. Jednotlivé kapitoly seznamují s vývojem diskusí zaměřených na obsah a vzájemný vztah pojmů civilizace a kultura, představují osobnosti, které soudobý diskurs o civilizační analýze významně ovlivnily (Norberta Eliase, Arnolda J. Toynbeeho, Shmuela N. Eisenstadta), ale i některé módní nebo méně známé autory (Alvina Tofflera, Alexandra S. Panarina). Značná pozornost je věnována tematice modernizace, globalizace, světového systému, kulturních rozdílů, rozmanitosti modernit a civilizačních střetů. Rozebírány jsou koncepce Immanuela Wallersteina, Görana Therborna, Francise Fukuyamy a Samuela P. Huntingtona. Projekt civilizační analýzy chápou editoři této publikace nejen jako specifickou oblast badatelského zájmu, ale také jako cestu k formulaci nového sociálně-historického paradigmatu.