Římská literatura
- 504 stránek
- 18 hodin čtení
Dějiny latinsky psané literatury od jejích počátků v polovině 3. stol. př. Kr. až do konce 5. stol. po Kr. včetně křesťanských autorů.






Dějiny latinsky psané literatury od jejích počátků v polovině 3. stol. př. Kr. až do konce 5. stol. po Kr. včetně křesťanských autorů.
První reprezentativní výbor z latinských a řeckých textů se zaměřuje na raně křesťanské mučedníky, kteří se v prvních třech stoletích nenechali odradit od své víry a postavili se oficiální římské moci. Svazek obsahuje přes dvacet významných martyrologických spisů, vzniklých převážně ve 3. a 4. století, a zahrnuje různé narativní postupy, které se objevují v nejstarších hagiografických vyprávěních. Tyto texty zahrnují stručné zprávy, jako jsou acta martyrum (např. Akta mučedníků ze Scilli, Akta Iústína a dalších), a detailnější vyprávění o umučení, tzv. passiones (např. Umučení Polykarpa, Dopis obcí v Lyonu a ve Vienne). Dále je zde zahrnuta „první křesťanská biografie“ – Život Cyprianův jáhna Pontia, která využívá antickou rétoriku. Kniha obsahuje literárně historickou studii Jiřího Šubrta, vysvětlující poznámky, bibliografie, rejstříky a barevnou obrazovou přílohu. Svazek, připravený pracovníky „Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty“ při UP v Olomouci, osloví historiky, teology, religionisty i širší veřejnost se zájmem o duchovní dějiny evropské kultury. Překlady z latinských a řeckých textů provedli Iva Adamková, Pavel Dudzik a Petr Kitzler.
Biografie tří poustevníků (Vita Malchi monachi captivi, Vita Hilarionis, Vita Pauli primi eremitae), jejichž autorem je sv. Jeroným, tvůrce latinského překladu bible a zakladatel „náboženského románu“. Latinsko-české vydání.
Přestože sociologická teorie je dnes už etablovaným podoborem sociologie, jenž má své otce zakladatele, kanonické knihy, heroická období překotného vývoje, vlastní zásobu klíčových pojmů i celosvětově proslulé časopisy, není zcela snadné vyložit, co je vlastně jejím pravým obsahem. Tuto otázku se autoři pokoušejí zodpovědět v úvodní části knihy; poté následuje třiadvacet portrétů nejvýznamnějších osobností soudobé teoretické sociologie s cílem představit jejich hlavní myšlenky a ukázat, čím nejvíce obohatili často nejednoznačně vymezený prostor systematického uvažování o společnosti. Jsou mezi nimi jména jako Claude Lévi-Strauss, Talcott Parsons, Robert K. Merton, Jürgen Habermas, Michel Foucault, Ralf Dahrendorf a řada dalších. Kniha se nevěnuje teoretizování o společnosti jako takové, ale přináší pojednání o vybraných teoriích a teoreticích, kteří zásadním způsobem přispěli k rozvoji sociologického myšlení. Cílem je umožnit čtenáři vstupní nahlédnutí do produkce soudobé sociologické teorie a poskytnout mu základní orientaci pro budoucí četbu primárních sociologických textů.
Kniha se zabývá životem a dílem sociologa Norberta Eliase, jeho studií o civilizačním procesu a také velkými tématy Eliasovy pozdní badatelské periody, mezi které patří také umírání.
Kniha se zaměřuje na otázky, které před více než půl stoletím formuloval Ralf Dahrendorf, a to zejména na zjednodušené představy o člověku v sociálních vědách. Dahrendorf spojil tuto představu se sociální rolí, kterou kritizoval. V první kapitole autoři sledují proměny myšlení o jedinci v sociologii od jejích počátků, přičemž se věnují významným postavám 19. a 20. století a ukazují napětí mezi svobodou a determinovaností. Druhá kapitola se zaměřuje na Talcotta Parsonse, který rozvinul teoretické otázky aktéra a sociálních rolí. Třetí kapitola představuje současnou analytickou sociologii jako alternativu k Parsonsovu přístupu. Čtvrtá kapitola se vrací k pojmu sociální role a zkoumá jeho historický kontext a teoretické koncepce, přičemž ukazuje, že návrat k tomuto pojmu může být užitečný pro řešení protikladu mezi individualismem a holismem. Poslední kapitola se věnuje vztahu jedince a společnosti, přičemž kriticky zkoumá koncepci P. L. Bergera a T. Luckmanna. J. Šubrt zde navrhuje novou koncepci aktéra, inspirovanou Durkheimem a Parsonsem. Kniha klade otázky o tom, co znamená „homo sociologicus“ a zda současná sociologie dokáže adekvátně zachytit lidské jednání a vztah jedince a společnosti.
Jako jedna z prvních knih vydaných v ČR podává tato útlá publikace ucelený přehled problematiky času perspektivou sociologické teorie.
Kniha otevírá nový pohled na zkoumání vztahu lidí k dějinám a jejich představ o minulosti. Historické vědomí je zde sociologickou perspektivou prezentováno nejen jako látka pro teoretické uvažování, ale především pro empirický výzkum. Klíčovou linií knihy je, že historické vědomí není invariantní entitou, nýbrž má samo historicky proměnlivý charakter a je odrazem obecných společensko-politických poměrů. Autoři ukazují, že součástí historického vědomí jsou i u neodborné veřejnosti určité představy o vazbách mezi minulostí, přítomností a budoucností a také o povaze a průběhu dějinného procesu i sil, které ho ovlivňují; poukazují na to, jak charakter historického vědomí souvisí se zájmy a znalostmi, jimiž lidé ve vztahu k historii disponují, a analyzují rovněž vztah historického vědomí k dějinám vlastního národa a země. Předkládané poznatky byly získány pomocí výzkumných nástrojů sociálních věd, ty byly ovšem aplikovány na z velké části novou a neprobádanou látku. V mnoha rovinách proto tým badatelů nastoluje témata a formuluje otázky, které se při úvahách o historickém vědomí dříve neobjevovaly.
Kniha se zaměřuje na základní dilema soudobé sociologické teorie, které spočívá v napětí mezi individualismem a holismem. Individualismus klade důraz na analýzu jednání jednotlivce, zatímco holismus zdůrazňuje potřebu uvažovat o společnosti jako celku. Autor čelí současným snahám překonat tuto antinomii a představuje vlastní pojetí, které vyzdvihuje dualistický charakter základních sociologických konceptů, inspirované Durkheimovým „homo duplex“. Tento přístup se nezaměřuje na převedení dualismu jednání a struktury na jejich dualitu, jak to činí Giddens, ale na perspektivu, v níž jsou klíčové pojmy – aktér, jednání a struktura – chápány jako intrinsicky dualistické. Kniha se ptá, zda je v každém individuu přítomna společnost a jak jedinci ovlivňují makroúroveň celospolečenských struktur. Zkoumá, zda soudobá sociologická teorie dokáže přistupovat k makrosociálním jevům jinak než funkcionalisticky a jaké místo přisuzuje aktérům jako tvůrcům sociální reality. Dále se zabývá tím, proč se sociologie na mikrosociální úrovni zaměřuje pouze na drobné anonymní aktéry a jejich každodenní aktivity.
Historická sociologie je hraniční disciplínou, která dnes prožívá v sociálních vědách svoji renesanci. Z jejího tematicky velmi bohatého obsahu byla pro účely této kolektivní práce zvolena jako klíčová problematika koncepcí usilujících odhalit, charakterizovat a vysvětlit povahu a směr dlouhodobých sociálních procesů.
Kniha přináší aktuální pohledy na otázky, které jsou kladeny v rámci historické sociologie, zejména té její části, jež je označována termínem civilizační analýza. Klíčová témata práce jsou spojena s koncepty civilizace a kultury v singuláru i plurálu. Autoři sledují problematiku různorodých, historicky se proměňujících přístupů k vymezení základních teoretických rámců a badatelských orientací v interdisciplinární perspektivě. Jednotlivé kapitoly seznamují s vývojem diskusí zaměřených na obsah a vzájemný vztah pojmů civilizace a kultura, představují osobnosti, které soudobý diskurs o civilizační analýze významně ovlivnily (Norberta Eliase, Arnolda J. Toynbeeho, Shmuela N. Eisenstadta), ale i některé módní nebo méně známé autory (Alvina Tofflera, Alexandra S. Panarina). Značná pozornost je věnována tematice modernizace, globalizace, světového systému, kulturních rozdílů, rozmanitosti modernit a civilizačních střetů. Rozebírány jsou koncepce Immanuela Wallersteina, Görana Therborna, Francise Fukuyamy a Samuela P. Huntingtona. Projekt civilizační analýzy chápou editoři této publikace nejen jako specifickou oblast badatelského zájmu, ale také jako cestu k formulaci nového sociálně-historického paradigmatu.
Během posledních tří desetiletí jsme svědky toho, že se problematika paměti stává jedním z dominantních témat sociálních a humanitních věd. Někteří autoři dokonce v této souvislosti hovoří o novém paradigmatu. Teoretických koncepcí, které se vážou na téma paměti, je dnes relativně mnoho, vzájemně se proplétají a ovlivňují ve svém vývoji. Vzniká tak situace, která není úplně přehledná, ba dokonce připomíná jakýsi koncepční labyrint. Předložená kniha si klade za cíl seznámit českého čtenáře se základními přístupy k dané tematice, a tím cestu oním pomyslným labyrintem zpřehlednit. Zároveň se snaží nastínit některé nové přístupy a možnosti, které se mohou stát podnětem a inspirací pro danou badatelskou oblast.
Editor Jiří Šubrt zařadil do monografie kapitoly, které odpovídají na otázky: co je historické vědomí; jaký je jeho vztah ke kolektivní paměti; co o tomto fenoménu vypovídají dotazníkové výzkumy; jak vypadají poznatky získané kvalitativní metodologií; co víme o vlivu náboženské tradice a o české národní identitě. Mezi autory publikace patří kromě sociologů také renomovaní historikové Miroslav Hroch a Zdeněk Beneš.
Kniha přináší komplexní pohled na problematiku veřejného mínění jako mnohovrstevnatého jevu, jehož percepce se neustále proměňuje. Uvádí příklady z historie a úvahy významných myslitelů, které ukazují, že veřejné mínění nelze chápat pouze jako čísla z průzkumů. Je to významný politický aktér, který hraje klíčovou roli v politickém procesu a v různých společnostech a politických systémech plní odlišné funkce a získává různé významy podle názorů odborné veřejnosti, politických aktérů a samotné veřejnosti. Kniha je určena těm, kteří chtějí lépe porozumět politickému procesu a roli veřejného mínění v něm. Obsahuje tematicky prolínající se bloky, které přinášejí plastický pohled na tuto problematiku v kontextu moderních demokratických společností. Úvodní část se věnuje původu, podobám a funkcím veřejného mínění na základě historických reálií a dobových reflexí. Dále jsou nastíněny směry dalšího vývoje veřejného mínění, zejména v souvislosti s proměnami komunikace a online prostředí. Druhá část se zabývá historií, metodami a postupy empirického výzkumu veřejného mínění a ukazuje provázání teoretických reflexí s reálnými společenskými úlohami.
Pátý svazek Soudobé sociologie je věnován rozmanitým teoretickým přístupům k problematice sociální změny. V protikladu ke všemu, co je statické, znamená sociální změna dynamiku a diskontinuitu. Týká se sociálních struktur, kulturních vzorců, společností, jejich subsystémů, organizací, institucí a skupin. Kniha se zabývá problematikou evoluční teorie, sociokulturní změny, moci, revoluce, formování států, utváření národní identity a demokracie. K dalším tématům patří proměny časovosti, individualizace, modernizace, teorie závislosti, globalizace, sociální hnutí, v neposlední řadě i metodologické otázky analýzy sociální změny.
Jaký obraz člověka nabízejí současné společenské a humanitní vědy? Tato otázka je středobodem zájmu autorského kolektivu, v němž má své zastoupení sociologie, antropologie, filosofie, historiografie, andragogika, psychologie i evoluční biologie. Ač je publikace jako celek svým zaměřením především teoretická, v jednotlivých kapitolách nalezneme množství konkrétních příkladů z reálného světa: od umění a vážení přes čtverylku a hokej až po panenku Barbie či vztah lidí k horám. Kniha ukazuje, že obrazy člověka v různých oborech nejsou zcela nesourodé, ale že naopak umožňují vzájemné obohacení. Nejde o soupeřící „pohledy“ na tentýž předmět zájmu, ale spíše o možnost mezi jednotlivými společenskovědními „hrami“ svobodně volit – s vědomím toho, že každá z nich má nejen své meze a pravidla, ale i svůj vlastní půvab.
Talcott Parsons (1902 - 1979) je klíčovou postavou 20. století v sociologii, jejíž význam vyvolává dlouhotrvající debaty. Někteří ho považují za inovátora, který posunul sociologickou teorii na novou úroveň, zatímco jiní ho kritizují za spekulativní přístupy a problematické základy. Existuje také názor, že jeho dílo patří minulosti a není relevantní pro současné sociální vědy. Autoři sborníku sdílejí přesvědčení, že Parsonse nelze opomíjet; jeho myšlenky si zaslouží pozornost a návrat k jeho odkazu má smysl. Sborník obsahuje různé příspěvky, které se zaměřují na různé aspekty Parsonsova díla a jeho vliv. Úvodní text Jiřího Šubrta představuje kontext, následovaný analýzou Miloslava Petruska, která zkoumá přechod od struktury jednání k teorii systémů. Pavel Machonin se věnuje osudům Parsonsova díla v Čechách, zatímco Richard Jung zkoumá jeho vliv na českou sociologii a teorii konvergence. Jan Urban přináší vzpomínky na Parsonse, a Jan Balon se ptá, zda byla jeho sociologie "americká". Dále se příspěvky zaměřují na hodnotové kulturní vzorce, pojetí societální komunity a jeho odkaz v medicíně. Témata jako sociální konflikt a Parsonsův vliv na komunitarismus také nacházejí své místo v diskuzi.
Problém času je transverzálním sociologickým problémem, který je přítomen v každé sociologické teorii i v každém výzkumu, byť mnohdy ve formě zamlčeného předpokladu. To je důvod, proč se v současné době šíří názor, že lepší pochopení času může přispět nejen k odhalení dílčích nedostatků a problémů sociálních věd, nýbrž k celkovému rozvoji teorie i výzkumu. Sociologické studie, jak zaznívá z úst radikálních kritiků, budou tak dlouho špatné, dokud sociologové lépe nepochopí podstatu a funkci času. Dosavadní úsilí o překonání tohoto stavu se orientuje na řešení tří vzájemně spjatých problémů: a) konstituce času jako sociální kategorie, b) fungování temporálních struktur na různých úrovních společenských systémů, c) místa a úlohy času v obecné sociologické teorii. Publikace přináší pohled na minulé i soudobé pokusy o řešení těchto otázek ve světové sociologii. Kniha je určena studentům humanitních oborů, odborníkům z oblasti sociologie a všem zájemcům o problematiku času.
Série učebních textů je zaměřena na aktuální otázky soudobé sociologie; druhý díl se tematicky orientuje na problematiku sociálního jednání a sociální struktury. Komplikovaný a nejednoznačný vztah mezi těmito dvěma klíčovými pojmy představuje už po mnoho desítek let pro teoreticky orientovanou sociologii intelektuální výzvu. Publikace zahrnuje rozmanité, v celku dosud nezpracované spektrum přístupů (od neopozitivismu, přes mikro- a makrosociologii až po diskurzivní analýzu či teorii her), reprezentované též různorodým autorským kolektivem zkušených specialistů i nadějných autorů mladší generace. Kvalitní texty jsou určeny jak studentům, kteří již mají základní znalosti oboru a chtějí se seznámit s novými tématy, tak sociologům a dalším odborníkům, kteří si chtějí udržovat kontakt s aktuální teoretickou sociologií, jejími problémy, polemikami a vývojem.
Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech. Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální společnosti a společnosti vědění, dále ekologickou problematikou, koncepty práce a kvality života, sociálním státem či koncepcí společnosti prožitku a narcismu. Další kapitoly se věnují teorii kultury, civilnímu náboženství, mediální realitě, multikulturalismu a jiným rizikovým oblastem, konfliktům a střetům v období postmoderny a globalizace.
Publikace mapuje významné teoretické trendy, jež ovlivňují charakter sociologie na počátku 21. století. Je určena studentům, kteří mají tuto problematiku ve svých studijních osnovách, i všem ostatním zájemcům z řad odborné i širší veřejnosti. Jednotlivé kapitoly referují o klíčových postavách soudobé sociologie, jakými jsou Immanuel Wallerstein, Zygmunt Bauman, Alvin Toffler, Niklas Luhmann, Richard Münch, Anthony Giddens, Manuel Castells, Ulrich Beck, Axel Honneth, Nancy Fraser, Amitai Etzioni. Teorie těchto autorů významným způsobem zasahují do aktuálních diskusí o povaze soudobého světa a mají často - nikoli však ve všech případech - i určité politické konotace.
Kniha je věnována teoretickým koncepcím, které se v sociologii prosazovaly během posledních padesáti let. Vzhledem k šíři dané problematiky učinil autor výběr osobností tak, aby reprezentovaly všechna významná paradigmata, o kterých se v současné literatuře diskutuje. Publikace tak představuje např. civilizační teorii Norberta Eliase, strukturalismus Clauda Lévi-Strausse, fenomenologickou sociologii Alfreda Schütze, behavioristickou sociologii Georga Caspara Homanse, teorii konfliktu Ralfa Dahrendorfa a další.
Tímto šestým svazkem se uzavírá série knižních publikací, které pod označením Soudobá sociologie začaly vycházet v roce 2006. Cílem celého projektu bylo zprostředkovat českému čtenáři informace o základních trendech soudobé světové sociologie. Poslední svazek řady obsahuje kapitoly, které jsou věnovány jednotlivým oblastem a specializacím sociologického bádání, tj. sociologii rodiny, města, venkova, sociální práce, medicíny, životního prostředí, sociální exkluze, práva, kriminologie, výchovy a vzdělávání, médií a masové komunikace, veřejného mínění, volného času, sportu, práce a řízení, politiky, armády, války, etnicity, náboženství a historické sociologii. Jednotlivé kapitoly jsou napsány čelnými odborníky z daných oblastí sociologického bádání.
Skripta věnovaná veřejnému mínění. první část má teoreticko-historický charakter, druhé dvě části obsahují příspěvky převážně metodologicko -aplikační povahy. (viz Pozámka editora)
This textbook considers understanding social processes to be the main task of sociology. From this perspective its authors demonstrate and explain problems which they consider to be crucial for contemporary social science. These are topics of a theoretical and epistemological nature, which are nevertheless closely connected with social development and issues arising from it. The book moves from the more general theoretical questions and dilemmas raised by key social thinkers, such as those connected with the concepts of actor, agency, institutions, structures and systems. It then leads to theoretical reflections on long-term developmental processes associated with the phenomena of power and life in current societies, including globalization, identities, migration, etc. It provides a comprehensive approach to the essential questions of sociology. Lucidly written and including the latest sociological perspectives, this book will find wide appeal among social science students and researchers, and is also for the socially aware general reader