Pavel Grym

Pocházel z rodiny obchodníka, který se věnoval ochotnickému divadlu. Základní a gymnaziální vzdělání získal v Náchodě (mat. 1949). 1949–50 studoval češtinu a divadelní vědu na FF UK, 1950–52 a 1954–55 divadelní vědu na AMU (diplomová práce o režiséru Josefu Šmahovi). Ve dvouleté přestávce, po vyloučení z fakulty z politických důvodů, vykonával prezenční vojenskou službu. 1956–71 pracoval jako redaktor, později vedoucí redaktor v Lidové demokracii, 1971–90 postupně jako tiskový referent, tajemník uměleckého souboru a lektor-dokumentarista v Divadle Spejbla a Hurvínka. Od roku 1990 v důchodu.

Od poloviny 50. let přispíval do Lidové demokracie a Ochotnického divadla, dále do periodik Film a divadlo, Divadelní a filmové noviny, Repertoár malé scény, Dikobraz, Kmen, Nová Praha, Svět v obrazech, Týden, Lidové noviny, Tvar aj. – Od 60. let spolupracoval s Čs. rozhlasem, pro který psal pásma (Námořník z ostrovů Juana Fernandeze, 1962; Čechy na břehu mořském, 1962; Sherlock Holmes a ti druzí, 1962; Svůj širák odhazuji v dál, 1963; S puškou a lasem, 1964), původní hry (Bernardýn, 1987; Josef Spejbl hledá místo, 1987; Ona, on a Harpagon, 1988), podílel se na cyklu stovky rozhlasových večerníčků se Spejblem a Hurvínkem (od 1972); a adaptoval cizí náměty (Poslední most, 1964, na motivy Manfreda Gregora; Noční let, 1964, na motivy Antoina de Saint-Exupéryho; Pistole, 1966, na motivy Jamese Jonese). – Soubor svých písňových textů uvedl v pražském Luxoru s titulem Docela malý zvěřinec (1964). Podílel se též na autorských text-appealech v Paravanu a ve Viole. – Čs. televize uváděla jeho pásma (Uši plné moudrosti, 1972; Hurvínkova kouzelná obrazárna, 1980; Modrý den, 1983), hudební komedie (Kočky vycházejí za šera, 1983; Hledám tetu z kabaretu, 1984; Šach mat!, 1985) a medailon Miloše Kirschnera (Život plný loutek, 1987). – Jeho texty pro děti vycházely také na gramodeskách (1972–82: Loupežníci v začarovaném lese, Loupežnická historie, Spejbl a Hurvínek, Honza a drak, Prsten knížete Lucifera, Zuzanka a strašidýlko, Pověst o černém rytíři, Pekelné dukáty, Ďáblův skok, Uplakaný král, Baron Mluvka ze Samochval, Spejbl se učí psí řeči, Hurvínkova strašidýlka, Růže pro princeznu, Hurvínek a lupiči, Proč plují peřinky po obloze, Šíleně prolhaná princezna, Pohádky 1–3, aj.). – Užíval pseudonymů a šifer: Antonín Skála, Luboš Karen, Peter Goldberg; as, Gm, kar, pg, lm.

Grymova literární činnost sahá od kulturní publicistiky přes divadelní a rozhlasové hry, povídky, pásma, televizní scénáře až po písňové texty. Jeho publicistika, soustředěná v knize Nasbíráno cestou, zahrnuje postřehy z různých oblastí života a vyznačuje se kultivovanou ironií a laskavým humorem. Na pomezí beletrie stojí popularizační práce, v nichž Grym s důrazem na fakticitu pátrá po kuriozitách z historie (Té noci povstal golem) a z dějin literatury (Bukanýři, mušketýři, pistolníci). Kniha Sherlock Holmes a ti druzí nabízí orientaci ve světové detektivní tvorbě s přihlédnutím k sociologii jejích slavných literárních postav. Postupy literatury faktu využil i v knize Stržené masky, v níž zachycuje skutečné osudy a příběhy předobrazů literárních postav v dílech českých i světových spisovatelů (např. Maryši bratří Mrštíků, mim Jean Gaspard Debureau a román Františka Kožíka). Samotné autory připomíná v knize Mistři bez fraků humornými a anekdotickými příběhy z jejich života (Karel Čapek, Jindřich Hořejší, Karel Konrád, Karel Poláček aj.). Životní příběh Buffalo Billa představil v beletrizovaném životopise Král prérie, pod pseudonymem Peter Goldberg vydal několik westernů. Dále publikoval pohádky a prózy pro děti (Čáry máry fuč!, Čerti všude, kam se podíváš, Španělský dukát), pověsti z rodného Náchodska (Král na útěku, Liga na ochranu strašidel a čertů, Zhýralá komtesa Lucie), soubory anekdot (Anekdoty od A do Z), aforismů (Uvěřitelná dobrodružství pana G, Nemocnice), fejetonů (Kos na studni) a humoristických próz (Všivé časy...). Kafkovsky laděnou povídku Čínský drak určuje existencionalistický pocit bezútěšnosti a zmaru, doprovázený v hororových příbězích Ludvík (a jiné sny) groteskností a černým humorem.

V loutkových hrách Grym využívá – v duchu poetiky Divadla Spejbla a Hurvínka, pro něž pracoval především – kombinace současného tématu a pohádkových motivů, veseloherních prvků daných typem ústředních postav-loutek. Divadlem Spejbla a Hurvínka se zabýval také jako historiograf (Klauni v dřevácích, Spejbl a Hurvínek aneb Sólo pro Josefa Skupu). V komentovaných sbornících shromáždil kromě scének též dokumenty, vzpomínky a úvahy Skupových a Kirschnerových spolupracovníků.