Claudia Ancelot Knihy

"Válka s Mloky" je svého druhu Čapkova "současná historie", neboť čerpá bohatě - jako málokteré jeho dílo - z historické reality ze situace v polovině let třicátých ... Tlumočí svým způsobem alegoricky skutečnost, především však proniká ke smyslu dějů ... Zdánlivě dost náhodně skloubena, obracejíc se každou chvíli jakoby bez plánu tam a opět jinam, je "Válka s Mloky" románem ve skutečnosti velmi promyšleným, v jehož konfúznosti je řád a záměr: být adekvátní době. Pohled z mnoha stran, zprostředkovaný střídáním prostředí, zprávámi z novin, projevy, prohlášeními, posudky a anketami, má vyjádřiti mnohotvárnost skutečnosti, koexistenci různého a rozmanitého, toho, čím dříve Čapek jinde opájel jakom celou skutečností, co však zde, "zastoupeno" hrozivou skutečností dějinnou, navršeno a zmnohonásobeno, vzbuzuje již pouze jeho obavy.

Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatele: In these letters written to April Gifford (Dubenka) between 1989 and 1991 but never sent, Bohumil Hrabal (1914–97) chronicles the momentous events of those years as seen, more often than not, from the windows of his favorite pubs. In his palavering, stream-of-conscious style that has marked him as one of the major writers and innovators of postwar European literature, Hrabal gives a humorous and at times moving account of life in Prague under Nazi occupation, Communism, and the brief euphoria following the revolution of 1989 when anything seemed possible, even pink tanks. Interspersed are fragmented memories of trips taken to Britain — as he attempted to track down every location mentioned in Eliot’s “The Waste Land” — and the United States, where he ends up in one of Dylan Thomas’s haunts comparing the waitresses to ones he knew in Prague. The result is a masterful blend of personal history and fee association rendered in a prose as powerful as it is poetic.

Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě - její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní nechat oči. Vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má Maryša opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, a proto nedá dopustit na oblíbeného řezníka, pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu, (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi) všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si, až na Francina, který zabíjačku nesnáší - raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba (ostatně to je jeho nejoblíbenější jídlo). Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec...

" Aussi musicienne que Proust, par son sens des images et des suggestions continues(...) elle sait concentrer en quelques phrases le pervers et le ridicule d'un personnage ". J. M. de Montrémy La Croix " Cynthia Ozick peuple les rues de ses villes de survivants (...) ils ont perdu les racines de leur passé, parce qu'ils ont perdu la langue. Mais ils ne peuvent pas adhérer au présent. Ils ont émigré de la réalité. " Cécile Wajsbrot, Le Magazine Littéraire.