Claudia Ancelot Knihy

Toto dílo se pohybuje mezi novinovým žánrem a uměleckou fikcí; souvislost s oblastí publicisticky potvrzuje reportážní dokumentárností, uvolněnou kompozicí, fejetonním přiřazováním jednotlivých motivů - do sféry fikce proniká zejména obsažným, mnohoznačným, hyperbolizujícím obrazem mloků. Srůst těchto dvou poloh umožnil Čapkovi dosáhnout velké šíře záběru, celistvosti a obecné platnosti jakoby všeobsáhlého pohledu na buržoazní svět. V tomto obrazu nejdříve převažuje tón humoristický, postupně však přibývá prvků ostře satirických: jimi Čapek stále hlouběji odhaluje a zesměšňuje problematické společenské vztahy. K vydání připravil, ediční poznámku napsal a vysvětlivky zpracoval Rudolf Skřeček. Doslov napsal Zdeněk Pešat. Vydání 20., v ČS vydání 6.

" Aussi musicienne que Proust, par son sens des images et des suggestions continues(...) elle sait concentrer en quelques phrases le pervers et le ridicule d'un personnage ". J. M. de Montrémy La Croix " Cynthia Ozick peuple les rues de ses villes de survivants (...) ils ont perdu les racines de leur passé, parce qu'ils ont perdu la langue. Mais ils ne peuvent pas adhérer au présent. Ils ont émigré de la réalité. " Cécile Wajsbrot, Le Magazine Littéraire.

Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatele: In these letters written to April Gifford (Dubenka) between 1989 and 1991 but never sent, Bohumil Hrabal (1914–97) chronicles the momentous events of those years as seen, more often than not, from the windows of his favorite pubs. In his palavering, stream-of-conscious style that has marked him as one of the major writers and innovators of postwar European literature, Hrabal gives a humorous and at times moving account of life in Prague under Nazi occupation, Communism, and the brief euphoria following the revolution of 1989 when anything seemed possible, even pink tanks. Interspersed are fragmented memories of trips taken to Britain — as he attempted to track down every location mentioned in Eliot’s “The Waste Land” — and the United States, where he ends up in one of Dylan Thomas’s haunts comparing the waitresses to ones he knew in Prague. The result is a masterful blend of personal history and fee association rendered in a prose as powerful as it is poetic.

Jen stěží bychom asi v Čechách hledali někoho, kdo by neznal tento půvabný příběh – ať už v tištěné podobě nebo ve zdařilém filmovém zpracování Jiřího Menzela. Vyprávění o krásné mladé manželce správce maloměstského pivovaru a její všemi obdivované hřívě předlouhých vlasů si našlo cestu k srdcím bezpočtu čtenářů i filmových fanoušků. Doslova neodolatelně působí také postava svérázného strýce Pepina (na plátně jej ztvárnil Jaromír Hanzlík). Idylická atmosféra ospalého maloměsta je takřka dokonalou kulisou pro vypravěččiny drobné výstřednosti i pro (především slovní) eskapády strýce Pepina, jakož i pro poněkud bizarní snahy jeho usedlého bratra, hrdinčina manžela. Koktejl, který autor namíchal z osudů těchto tří protagonistů a okořenil mnoha dalšími drobnými postavami, působí dodnes tak osvěžujícím dojmem, že se člověku ani nechce věřit, že vznikl před několika desítkami let.