Claudia Ancelot Pořadí knih (chronologicky)

"Válka s Mloky" je svého druhu Čapkova "současná historie", neboť čerpá bohatě - jako málokteré jeho dílo - z historické reality ze situace v polovině let třicátých ... Tlumočí svým způsobem alegoricky skutečnost, především však proniká ke smyslu dějů ... Zdánlivě dost náhodně skloubena, obracejíc se každou chvíli jakoby bez plánu tam a opět jinam, je "Válka s Mloky" románem ve skutečnosti velmi promyšleným, v jehož konfúznosti je řád a záměr: být adekvátní době. Pohled z mnoha stran, zprostředkovaný střídáním prostředí, zprávámi z novin, projevy, prohlášeními, posudky a anketami, má vyjádřiti mnohotvárnost skutečnosti, koexistenci různého a rozmanitého, toho, čím dříve Čapek jinde opájel jakom celou skutečností, co však zde, "zastoupeno" hrozivou skutečností dějinnou, navršeno a zmnohonásobeno, vzbuzuje již pouze jeho obavy.

Očima hrdinky vyprávění ožívají figurky malého města a jednotlivé epizody, v nichž jde především o nekonvenční husarské kousky této nezkrotné mladé ženy, podávají obraz zkostnatělé měšťanské společnosti, která s laskavou shovívavostí posuzuje výstřelky krásné správcovy manželky. Autor podává záměrně idylický obraz založený na vlastních vzpomínkách, umocněný jiskřivou fantazií a jazykovou originalitou.

Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatele: In these letters written to April Gifford (Dubenka) between 1989 and 1991 but never sent, Bohumil Hrabal (1914–97) chronicles the momentous events of those years as seen, more often than not, from the windows of his favorite pubs. In his palavering, stream-of-conscious style that has marked him as one of the major writers and innovators of postwar European literature, Hrabal gives a humorous and at times moving account of life in Prague under Nazi occupation, Communism, and the brief euphoria following the revolution of 1989 when anything seemed possible, even pink tanks. Interspersed are fragmented memories of trips taken to Britain — as he attempted to track down every location mentioned in Eliot’s “The Waste Land” — and the United States, where he ends up in one of Dylan Thomas’s haunts comparing the waitresses to ones he knew in Prague. The result is a masterful blend of personal history and fee association rendered in a prose as powerful as it is poetic.

" Aussi musicienne que Proust, par son sens des images et des suggestions continues(...) elle sait concentrer en quelques phrases le pervers et le ridicule d'un personnage ". J. M. de Montrémy La Croix " Cynthia Ozick peuple les rues de ses villes de survivants (...) ils ont perdu les racines de leur passé, parce qu'ils ont perdu la langue. Mais ils ne peuvent pas adhérer au présent. Ils ont émigré de la réalité. " Cécile Wajsbrot, Le Magazine Littéraire.