Jovanka Šotolová Knihy

Převážně obrazová publikace poskytuje informaci o životě pravěkých lidí a nejstarších civilizací.

Ukázkový text jednoho z nejvýznačnějších představitelů „nového nového románu“.

Do provinčního hotelu vchází Bůh, jenž na sebe vzal lidskou podobu, přijal jméno Vincent Lauze. Celé dny spí, nebere telefon, občas vychází na bezcílnou procházku okolím. Recepční, starší dáma, nad ním drží ochrannou ruku. Přece se jí ale nepodaří uchránit ho před všetečnými otázkami ostatních hostů, před návštěvami policejního komisaře, duchovního i samotného ďábla, jenž jako by byl jeho dvojčetem. Bůh a la Vincent Lauze s nimi trpělivě hovoří, avšak přeje si jediné: pokojně, v dřímotě zmizet navždy. Smrt vchází do pokoje se setměním a moc se těší. Dokáže si odvést odevzdaného Vincenta Lauzeho?

Mrtví v bretonské tradici ve skutečnosti nezemřeli, pouze žijí ve světě paralelním k tomu našemu. Ten se probouzí, když my živí večer uléháme ke spánku. Mrtví se za noční tmy vracejí do svých příbytků, na pole či vyplouvají na moře. Oba světy se protnou na svátek Všech svatých a při svatojánské noci, jež nám živým nabízejí příležitost shledat se s dušemi mrtvých. Takové setkání nabízí i tato antologie, v níž i mrtví pochodují a jsou připraveni vzít vás s sebou na dávné pobřeží Armoriky. Někdy stačí jen chytit za ocas ještěrku… anebo rovnou ještěra?

Na březích japonské řeky Kusagawa leží chudá vesnice. Je domovem muže s výjimečným talentem. Rybář Kacuró ovládá umění lovu nesmírně vzácných kaprů. Zásobuje jimi císařský dvůr a díky tomu zajišťuje obživu pro celou vesnici. Jednou však při práci utone v rozvodněné řece. Na dalekou a náročnou cestu ke dvoru se s posledním úlovkem musí vydat mladá a nezkušená vdova Mijuki... Román od nositele Gouncourtovy ceny přináší působivé, historicky věrné líčení Japonska 12. století, v celé jeho krutosti i kráse.

Román U piána vypráví o Maxi Delmarcovi, jenž je celou svou bytostí oddán hudbě, a to dokonce i poté, co se z bytosti stává jen přízrak, k čemuž dojde dvaadvacet dní (a osmdesát šest stran) od chvíle, kdy ho čtenář poznal - je totiž zavražděn. Dále pak postava v románu vystupuje v této záhrobní podobě. Max trpí nezměrnou trémou, již zvládá jedině pomocí alkoholu. Jakmile ale sedí u klavíru a začne hrát, napětí mizí. Na rozdíl od předchozích románů, například Jdu nebo Velké blondýny (Les Grandes blondes, 1995), se vypravěč tentokrát zaměřuje na jedinou postavu, jediný osud, tedy na zmíněného Maxe.

Dokud se tančí, ještě není tak zle – tragikomický román, který se stal literární senzací nejen ve Francii.“ „Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá jména omrzela dříve a jiná později, tenhle zvyk měla ráda.“ Příběh poněkud extravagantní rodiny vypráví chlapec, který objevil otcův deník, v němž zaznamenal, jak se bláznivě zamiloval do jeho matky. Do ženy milující tanec a zábavu, ale se sklony k šílenství. Humorný i dojemný příběh uchvátil nejprve Francii a nyní dobývá svět. „Otec mi vyprávěl, že než jsem se narodil, lovil mouchy, a lovil je harpunou.“ Tak začíná neuvěřitelné vyprávění o krajně neobvyklé rodině a jejím mazlíčkovi Mademoiselle Superfétatoire, což je exotický druh ptáka z čeledi jeřábovitých. V nepořádné domácnosti se často pořádají večírky, při nichž se pijí litry vína a flambují humři, zatímco rodiče hlavního protagonisty tančí na melancholickou píseň Niny Simoneové, nazvanou Mr. Bojangles. Ta prostupuje celým románem, jenž jinak líčí velký a tragický milostný příběh. Pětatřicetiletý Olivier Bourdeaut napsal svou knihu během sedmi týdnů poté, co v životě „ve všem ostatním selhal“, jak sám prohlásil. Z debutového románu dyslektického spisovatele se ve Francii stala taková senzace, že se jeho čtenáři nahlas smějí a pláčou v pařížském metru.

Příběh Bolera a výstředního skladatele. Posledních deset let v životě slavného hudebního skladatele Maurice Ravela popisuje Jean Echenoz s dokumentární přesností: Ravelův dům v Montforte, jeho šatník, denní režim, cestu po Americe, spolupracovníky, ženy, které se o něho staraly, nevydařené přátelství s Paulem Wittgensteinem, příběh slavného Bolera, autonehodu, která skladatele připravila o možnost pracovat, číst i spát. Echenoz nevynechává ani jeho dandyovské obsese, výstřednost a egocentrismus, nápady i nálady.

Katka Krátkozraká žije s tatínkem v desátém pařížském obvodě a touží stát se tanečnicí. Jenže nosí brýle. Nevýhoda? Kdepak! Když si je totiž sundá, ocitá se v jiném světě, jemnějším a přívětivějším. Tam s tatínkem často utíkají. Ale čím se vlastně tatínek živí? Proč od nich odešla maminka? A uvidí ji Katka ještě někdy? Patrick Modiano se v příběhu pro děti i dospělé vrací ke svým typickým tématům: zkoumání lidské paměti, identity a plynutí času.

Ve svém románu s poněkud záhadným názvem Možnost ostrova se autor vypořádá s celým lidským pokolením – dílo se odehrává ve stádiu vrcholného úpadku světa, těsně před zánikem západní civilizace na Zemi a po něm. V karikatuře „současnosti“ se odehrává tragikomický příběh Daniela1, cynického zbohatlíka, který je ponořen do svého vnitřního světa a kterého ze všeho nejvíc zajímá úspěch u žen a pochybná kariéra. Smrtelnou ránu mu zasadí jeho milenka, o čtvrt století mladší Esther, pro kterou je sex pouze potřebou a která Daniela1 brzy nahradí daleko mladšími muži…