Knihobot

Filip Müller

    3. leden 1922 – 9. listopad 2013

    Filip Müller byl jedním z mála přeživších členů Sonderkommanda v Osvětimi. Jeho svědectví o hrůzách vyhlazovacího tábora, kde byl nucen podílet se na kremaci obětí, představuje klíčový dokument o holocaustu. Müllerův psaný projev se vyznačuje syrovou upřímností a nezlomnou snahou zachovat památku těch, kteří zahynuli. Jeho dílo slouží jako naléhavé varování před nenávistí a jako svědectví o síle lidského ducha tváří v tvář nepředstavitelné brutalitě.

    Filip Müller
    Sonder Behandlung
    Sonderbehandlung
    W krematoriach Auschwitz
    Eyewitness Auschwitz
    Zvláštní zacházení
    Sonderbehandlung neboli Zvláštní zacházení
    • 2018

      Tři roky v osvětimských krematoriích a plynových komorách přinášejí unikátní autentické svědectví Čechoslováka Filipa Müllera, člena židovského sonderkommanda. Jeho popis hrůz, které zažil v táboře Osvětim-Březinka, zůstává jedním z nejdůležitějších zdrojů o masovém vyvražďování. Müller, narozený v roce 1922, byl deportován do Osvětimi v roce 1942 a brzy se stal součástí skupiny vězňů zapojených do tajné akce „Sonderbehandlung“. Detailně líčí otřesné zážitky z krematorií a plynových komor, včetně každodenního boje o přežití a vztahů mezi vězni. Popisuje také brutalitu táborových kápů a velitelů, z nichž někteří byli po válce souzeni, přičemž jeho svědectví sehrálo klíčovou roli. Müllerovo vyprávění je bez výčitek a nenávisti, a představuje děsivý dokument doby, který ukazuje na schopnost člověka k násilí. Po válce se vrátil na Slovensko, později se usadil v Praze a emigroval do Německa, kde v roce 1979 vydal svou knihu. Navzdory zdravotním problémům se účastnil soudních procesů proti osvětimským zločincům. Zemřel v roce 2013. České vydání obsahuje doslov historika Andrease Kiliana a je výsledkem úsilí jeho syna Michaela a Kiliana.

      Sonderbehandlung neboli Zvláštní zacházení
    • 2014

      Zvláštní zacházení

      • 256 stránek
      • 9 hodin čtení
      4,6(12)Ohodnotit

      Podtitul: Rodinný tábor terezínských Židů v Auschwitz II. – Birkenau Šoa, nacistické vyhlazování Židů, je v Čechách často vnímána jako něco cizorodého, nikoli jako nedílná součást národní tragédie. Zatímco příběh Lidic je známý, málokdo ví, že v noci z 8. na 9. března 1944 bylo v plynových komorách zavražděno téměř čtyři tisíce Židů z terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau. Tato událost, spolu s dalšími vraždami v červenci téhož roku, představuje největší masovou vraždu českých občanů během druhé světové války. Rodinný tábor byl zřízen nacisty v Birkenau v září 1943 a jeho prvními obyvateli byli Židé z Čech a Moravy deportovaní z ghetta Terezín. Tito lidé byli podrobeni šestiměsíční karanténě, po níž mělo následovat Sonderbehandlung, což v nacistické terminologii znamenalo smrt v plynové komoře. Karanténní lhůta vypršela v březnu 1944. Kniha Adama Drdy dokumentuje historii rodinného tábora na základě vzpomínek několika desítek přeživších a obsahuje dobové snímky a fotografie Radovana Kodery, které zachycují zbytky rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau.

      Zvláštní zacházení