Filip Müller Knihy

Tři roky v osvětimských krematoriích a plynových komorách přinášejí unikátní autentické svědectví Čechoslováka Filipa Müllera, člena židovského sonderkommanda. Jeho popis hrůz, které zažil v táboře Osvětim-Březinka, zůstává jedním z nejdůležitějších zdrojů o masovém vyvražďování. Müller, narozený v roce 1922, byl deportován do Osvětimi v roce 1942 a brzy se stal součástí skupiny vězňů zapojených do tajné akce „Sonderbehandlung“. Detailně líčí otřesné zážitky z krematorií a plynových komor, včetně každodenního boje o přežití a vztahů mezi vězni. Popisuje také brutalitu táborových kápů a velitelů, z nichž někteří byli po válce souzeni, přičemž jeho svědectví sehrálo klíčovou roli. Müllerovo vyprávění je bez výčitek a nenávisti, a představuje děsivý dokument doby, který ukazuje na schopnost člověka k násilí. Po válce se vrátil na Slovensko, později se usadil v Praze a emigroval do Německa, kde v roce 1979 vydal svou knihu. Navzdory zdravotním problémům se účastnil soudních procesů proti osvětimským zločincům. Zemřel v roce 2013. České vydání obsahuje doslov historika Andrease Kiliana a je výsledkem úsilí jeho syna Michaela a Kiliana.

Podtitul: Rodinný tábor terezínských Židů v Auschwitz II. – Birkenau Šoa, nacistické vyhlazování Židů, je v Čechách často vnímána jako něco cizorodého, nikoli jako nedílná součást národní tragédie. Zatímco příběh Lidic je známý, málokdo ví, že v noci z 8. na 9. března 1944 bylo v plynových komorách zavražděno téměř čtyři tisíce Židů z terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau. Tato událost, spolu s dalšími vraždami v červenci téhož roku, představuje největší masovou vraždu českých občanů během druhé světové války. Rodinný tábor byl zřízen nacisty v Birkenau v září 1943 a jeho prvními obyvateli byli Židé z Čech a Moravy deportovaní z ghetta Terezín. Tito lidé byli podrobeni šestiměsíční karanténě, po níž mělo následovat Sonderbehandlung, což v nacistické terminologii znamenalo smrt v plynové komoře. Karanténní lhůta vypršela v březnu 1944. Kniha Adama Drdy dokumentuje historii rodinného tábora na základě vzpomínek několika desítek přeživších a obsahuje dobové snímky a fotografie Radovana Kodery, které zachycují zbytky rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau.

Filip Muller came to Auschwitz with one of the earliest transports from Slovakia in April 1942 and began working in the gassing installations and crematoria in May. He was still alive when the gassings ceased in November 1944. He saw millions come and disappear; by sheer luck he survived. Muller is neither a historian nor a psychologist; he is a source--one of the few prisoners who saw the Jewish people die and lived to tell about it. Eyewitness Auschwitz is one of the key documents of the Holocaust.

Filip Muller (1922-2013) -�urodził się w Seredzie w Czechosłowacji (dziś południowa Słowacja). W kwietniu 1942 z transportem słowackich Żydów trafił do Auschwitz, gdzie po kilku tygodniach wyznaczony został do Sonderkommando; pracował w nim do stycznia 1945, m.in. przy budowie krematorium i komór gazowych. Opisuje piekło przekraczające wszelkie granice ludzkiej wytrzymałości.