Classic / British English This great story is set against the background of the French Revolution. Two men -- one French, one English, but very similar in appearance -- are in love with the same woman. The three of them, like the people of France, are faced with the dangers of life at a time when the guillotine never rests.
Vrcholný román čelní představitelky anglické romantické literatury, který se stal jedním z největších děl světové literární klasiky a čtenářsky stále velmi oblíbeným příběhem z viktoriánské éry. Jana, hlavní hrdinka románu, nepoznala rodičovskou lásku. Krutí příbuzní ji umístili do sirotčince, kde dívka strávila v nuzných podmínkách deset let, ale získala tu vzdělání. Zavržena rodinou své tety, téměř bez jediné spřízněné duše, ponižována až na samé dno lidské důstojnosti bigotními vychovateli, vyrostla zde v sebevědomou mladou ženu. Jako osmnáctiletá dostane práci vychovatelky na panství pana Rochestera a svitne jí naděje na lepší život. Majitel působí sice jako nerudný a zatrpklý morous, ale vyučovat jeho schovanku, Janu baví. Proto se rozhodne zůstat. Jenže dům skrývá mnohá tajemství a hrozby. Podivné rány, zoufalé výkřiky a strašidelný smích, které Jana v noci slýchá, rozhodně nejsou jen výplody její fantazie…
Román vyšel poprvé r. 1927 a brzy se zařadil se mezi nejlepší anglicky psané romány 20. století. Jedná se o dílo obsahující nejvíc autobiografických prvků, Woolfová se v něm pokusila vyrovnat se vztahem k rodičům a nastínit i jejich vzájemný vztah. Je to také kniha zabývající se různými fázemi dětství a mládí, a hlavně problémy spojenými s tvůrčí prací a možností či nemožností poznání lidí i světa kolem nás.
Zvedněme hlavu z proudu dní, kterým se necháváme nést, a rozhlédněme se – kam to vlastně máme namířeno? K úvahám potřebujeme klid, tak opusťme město přeplněné lidmi. Bude stačit pouť lesem, při které nohama rozhrnujeme listí? Aspoň jediný tichý týden přemítat v lesních samotách! „Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. (…) Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života… Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně – to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život.“ Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální…