Thilo Sarrazin Pořadí knih

Thilo Sarrazin se ve své nejnovější práci zaměřuje na islám a jeho vliv na německou společnost. V první kapitole analyzuje náboženství z pohledu znalce Koránu, zatímco ve druhé kapitole poskytuje historický, demografický a hospodářský kontext současného islámského světa. Klíčovým bodem jeho analýzy jsou sociální a kulturní poměry v těchto společnostech, které jsou podle něj zásadně ovlivněny Koránem a jeho doslovnou interpretací, jež dominuje většině islámských představitelů. Sarrazin tvrdí, že Korán formuje muslimskou mentalitu, která je v rozporu se západními hodnotami a euroatlantickou politickou demokracií, jež odděluje světskou moc od náboženství. Dále upozorňuje na expanzivní povahu islámského učení, umocněnou vysokou porodností v islámském světě, která je spojena s nerovnoprávností a nízkou vzdělaností žen. Autor není optimistou ohledně střetu islámu se slábnoucí západní společností, ale na závěr nabízí návrhy na reformu imigrační politiky, která by se vyhnula ideologickým tabu multikulturalismu. Důležitou podmínkou úspěchu je otevřená kritika islámského náboženství, které západní elity často brání ve jménu boje proti islamofobii.

Autor je pro svou samostatnost myšlení, spjatou s odvahou říkat i nepopulární, ba tabuizované pravdy, značnou částí německé vzdělané veřejnosti vnímán jako postava přinejmenším „kontroverzní“. Ve své nové knize popisuje pravidla a podmínky dobrého vládnutí a zkoumá typické formy politického selhávání. Prohlašuje: „O budoucnosti Německa nebudou rozhodovat genderové otázky nebo debaty o světovém klimatu. Budoucnost Německa rozhodnou otázky měny, přistěhovalectví a vzdělanosti. Ve hře je tak zároveň i budoucnost Evropy.“ Přání otcem myšlenky je již čtvrtou autorovou knihou, kterou Nakladatelství Academia vydává.

Kdo rozhoduje o tom, co se smí říkat, a o čem je třeba mlčet? Názorová svoboda je v naší zemi zaručena ústavou. Avšak jak je tomu opravdu? V realitě se neustále střetáváme se zákazy něco si myslet a veřejně o tom hovořit. Velmi snadno se tak ocitáme u hranic toho, co lze veřejně sdělovat. Autor analyzuje konformismus bující všude kolem nás a konstatuje: Kdo vyslovuje názory nebo konstruuje souvislosti, které nezapadají do právě vládnoucího obrazu světa, bývá bez rozpaků označen za provokatéra. S jemu vlastní myšlenkovou pronikavostí staví Thilo Sarrazin tyto postoje a praktiky na pranýř, ukazuje, odkud pocházejí jejich příčiny, a pojmenovává čtrnáct zákazů myslet a hovořit ovládajících naši dobu.

Kdo rozhoduje o tom, co se smí říkat, a o čem je třeba mlčet? Názorová svoboda je v naší zemi zaručena ústavou. Avšak jak je tomu opravdu? V realitě se neustále střetáváme se zákazy něco si myslet a veřejně o tom hovořit. Velmi snadno se tak ocitáme u hranic toho, co lze veřejně sdělovat. Autor analyzuje konformismus bující všude kolem nás a konstatuje: Kdo vyslovuje názory nebo konstruuje souvislosti, které nezapadají do právě vládnoucího obrazu světa, bývá bez rozpaků označen za provokatéra. S jemu vlastní myšlenkovou pronikavostí staví Thilo Sarrazin tyto postoje a praktiky na pranýř, ukazuje, odkud pocházejí jejich příčiny, a pojmenovává čtrnáct zákazů myslet a hovořit ovládajících naši dobu.

Thilo Sarrazin (*1945) je významným politickým myslitelem a státníkem v Německu. Jeho kniha Deutschland schafft sich ab (2010), která vyvolala značný ohlas, zkoumá důsledky politického a ekonomického sjednocení Německa. Sarrazin byl klíčovým aktérem při zavádění německé měnové unie a v letech 2002 až 2009 působil jako finanční senátor Berlína. Jeho poslední dílo, nyní dostupné v českém překladu, se zaměřuje na euro a jeho roli v Evropě. Autor kriticky analyzuje historii a fungování eura, přičemž kombinuje statistiky, analýzy a osobní vzpomínky. V knize se postavuje proti názoru Angely Merkelové, že „padne-li euro, ztroskotá i Evropa.“ Sarrazin vyzývá k zamyšlení nad tím, zda je skutečně nutné euro zachovat za každou cenu. Tímto způsobem autor přináší nový pohled na aktuální ekonomické a politické otázky, které ovlivňují Evropu, a provokuje čtenáře k zamyšlení nad budoucností měnové unie. Kniha vychází v edici 21. století.

Sarrazin je autorem několika knih, z nichž zdaleka největší ohlas vzbudila kniha poslední, Německo páchá sebevraždu, která se od svého prvního vydání v srpnu 2010 dočkala již mnoha reedic a stala se jednou z nejprodávanějších knih v německojazyčném prostoru v posledních desetiletích. Autor v ní i na základě svých bohatých zkušeností z politiky a státní správy podává - bez ohledu na diktát politické korektnosti - břitkou, především na číslech a statistikách založenou analýzu toho, jak Německo - podle jeho názoru - podkopává samotné základy svého budoucího blahobytu, sociálního smíru a společenské stability. Sarrazin spatřuje ohrožení v kombinaci nízké porodnosti, přebujelého sociálního státu, který až příliš nabízí a ne dost požaduje, a především problematické imigrace zejména z muslimských států, která hrozí během nemnoha desetiletí zcela proměnit charakter hostitelské země. Právě autorova kritika v průměru obtížněji integrovatelných přistěhovalců tureckého či arabského původu, oproti nimž pozitivně vyzvedává např. příchozí z východní Evropy, Indie nebo Číny, vyvolala - zčásti kvůli určitému posunu až překroucení při prezentaci Sarrazinových názorů v médiích či jeho oponenty - nejostřejší kritiku a nejbouřlivější diskusi. Autor se snaží podat i návod, co lze proti jím vylíčenému ohrožení dělat.