René Descartes Knihy

Ve svých dopisech se Descartes dotýká centrálních otázek vlastní filosofie, takže korespondence tvoří doplněk četby jeho stěžejních prací. Dva z dopisů (otištěné též v českém vydání Descartových "Principů filosofie") představují vzhledem k tradičním výkladům Descarta překvapivou formulaci Descartova distancovaného postoje k metafysice. Čtenář se tak na základě četby korespondence může seznámit s tím Descartem, který upřednostňuje žitou zkušenost před výlučně racionálními próté-filosofickými stanovisky, rozvinutými nejslavněji v jeho "Meditacích o první filosofii". Korespondence může oproti až nekriticky tradovanému obrazu Descarta motivovat změnu přístupu k jeho dílu a celkovou proměnu stanoviska k Descartově úloze při konstituci novodobého myšlení.

Součástí Descartovy Rozpravy o metodě byly tři „eseje“, které ilus­trovaly Descartovu metodu. Jedním z nich je slavná Geometrie, zá­kladní dílo novověké matematiky, první revoluce od vzniku řecké geometrie. Český překlad J. Fialy je pořízen podle původního fran­couzského znění a doprovází jej faksimile prvního latinského pře­kladu podle vydání z roku 1683.

V posledním Descartově spisu z roku 1649 je vztah mysli a těla tematizován jak v rámci klasifikace jednotlivých afektů, tak i z hlediska tradičního cíle morální filozofie, kterým je ovládnutí tělesných vzruchů pomocí pevných rozumových úsudků. Originalita Descartova pojetí lidské emocionality v porovnání s touto tradicí pak spočívá nejen v tom, že pro každé z duševních hnutí nalézá vlastní definici a specifické uplatnění, ale především v tom, že poukazuje k možnosti prospěšného využití i škodlivých a těžko zvládnutelných afektů, z nichž můžeme s patřičným odstupem čerpat totéž potěšení, jako by se jednalo o představení na divadle.... celý text

Rozprava o metodě byla vydána roku 1637 v Leidenu jako předmluva ke třem spisům, v nichž Descartes vykládá své matematické a přírodně filosofické názory (Dioptrika, Meteory a Geometrie). Autor v ní seznamuje čtenáře s motivy své práce, předkládá její dílčí výsledky a nabízí k úvaze teoretické i praktické výhody svého vědeckého přístupu. Za zmínku především stojí, že zde formuluje principy své vědecké metody a spolu s tím i podává náčrt své metafyziky. Stejně historicky významná je i jeho výzva změnit postavení člověka ve světě, již lze shrnout autorovými slovy: „staneme se jakoby pány a vlastníky přírody“. Rozprava o metodě je jedním z prvních textů, v nichž je vysloveno moderní porozumění člověka sobě i světu.

První české vydání slavné Descartovy diskuse s jeho současníky, kteří se kriticky vyjádřili k jeho spisu Meditace o první filosofii, je doplněno novým českým překladem Meditací. Tento svazek obsahuje šest souborů námitek, jež Descartovi k jeho knize sepsalo několik významných myslitelů (např. Th. Hobbes, P. Gassendi či A. Arnauld). Přeložili V. Glombíček, T. Marvan a P. Zavadil.

Klasické dílo novověké filosofie vychází v novém překladu s paralelním latinským textem a poznámkami, obsahujícími mimo jiné hlavní odchylky francouzského autorizovaného překladu od původní latinské verze. V latinském originále se souběžným českým překladem.

Další z „esejů“ z Rozpravy o metodě v němž Descartes předvádí svou metodu na nauce o světle, zvláště pak na objevu zákonu lomu světla a jeho důsledcích. Francouzko-česky, s původními obrázky a závěrečným komentářem překladatele.