René Descartes Pořadí knih

Další z „esejů“ z Rozpravy o metodě v němž Descartes předvádí svou metodu na nauce o světle, zvláště pak na objevu zákonu lomu světla a jeho důsledcích. Francouzko-česky, s původními obrázky a závěrečným komentářem překladatele.

Součástí Descartovy Rozpravy o metodě byly tři „eseje“, které ilus­trovaly Descartovu metodu. Jedním z nich je slavná Geometrie, zá­kladní dílo novověké matematiky, první revoluce od vzniku řecké geometrie. Český překlad J. Fialy je pořízen podle původního fran­couzského znění a doprovází jej faksimile prvního latinského pře­kladu podle vydání z roku 1683.

První české vydání slavné Descartovy diskuse s jeho současníky, kteří se kriticky vyjádřili k jeho spisu Meditace o první filosofii, je doplněno novým českým překladem Meditací. Tento svazek obsahuje šest souborů námitek, jež Descartovi k jeho knize sepsalo několik významných myslitelů (např. Th. Hobbes, P. Gassendi či A. Arnauld). Přeložili V. Glombíček, T. Marvan a P. Zavadil.

V posledním Descartově spisu z roku 1649 je vztah mysli a těla tematizován jak v rámci klasifikace jednotlivých afektů, tak i z hlediska tradičního cíle morální filozofie, kterým je ovládnutí tělesných vzruchů pomocí pevných rozumových úsudků. Originalita Descartova pojetí lidské emocionality v porovnání s touto tradicí pak spočívá nejen v tom, že pro každé z duševních hnutí nalézá vlastní definici a specifické uplatnění, ale především v tom, že poukazuje k možnosti prospěšného využití i škodlivých a těžko zvládnutelných afektů, z nichž můžeme s patřičným odstupem čerpat totéž potěšení, jako by se jednalo o představení na divadle.... celý text

Klasické dílo novověké filosofie vychází v novém překladu s paralelním latinským textem a poznámkami, obsahujícími mimo jiné hlavní odchylky francouzského autorizovaného překladu od původní latinské verze.

Ve svých dopisech se Descartes dotýká centrálních otázek vlastní filosofie, takže korespondence tvoří doplněk četby jeho stěžejních prací. Dva z dopisů (otištěné též v českém vydání Descartových "Principů filosofie") představují vzhledem k tradičním výkladům Descarta překvapivou formulaci Descartova distancovaného postoje k metafysice. Čtenář se tak na základě četby korespondence může seznámit s tím Descartem, který upřednostňuje žitou zkušenost před výlučně racionálními próté-filosofickými stanovisky, rozvinutými nejslavněji v jeho "Meditacích o první filosofii". Korespondence může oproti až nekriticky tradovanému obrazu Descarta motivovat změnu přístupu k jeho dílu a celkovou proměnu stanoviska k Descartově úloze při konstituci novodobého myšlení.

Myšlenkový postup šesti proslulých meditací se stal odrazovým můstkem celé moderní filosofie jakožto její fundament i partner dialogu. Úvahy rozvádějí důvody veškeré pochybnosti a důvod k důkazu boží existence. Stanoví povahu lidského ducha a podstatu hmoty, určují, v čem tkví pravda aomyl a vyznačují rozdíl rozumového a imaginativního poznání. M. Sobotka doprovází spisek nejen poznámkami, ale i výtečnou úvodní studií, v níž ukazuje Descartovo místo ve vývoji metafyziky a jeho pojetí vztahů "cogito" a "sum" ("ego").