Kniha mapuje dosavadní české akční umění a jeho osobnosti.
Akční umění je podstatnou součástí českého poválečného uměleckého dění. Záměrem publikace bylo zmapovat české akční umění v jeho celku, představit laické veřejnosti jeho rozmanitost a šíři, a také zrekonstruovat a popsat řadu akcí, o nichž by se jinak mladší generace neměla možnost dozvědět.
Z osobností vybíráme několik (známějších) z mnoha, o kterých publikace pojednává: Vladimír Merta, Milan Knížák, Dalibor Chatrný, Milan Kozelka, Vladimír Havlík, Jiří Valoch, Eugen Brikcius.
Podtitul: Akce, performance, happeningy 1949 - 1989
Procházka akční Prahou rozšiřuje poznání českého akčního umění o dosud nepublikované akce a fotografie. Je průvodcem, který lokalizuje více než sto padesát performancí, happeningů a dalších projektů konaných v Praze v letech 1949–1989. Tyto akce se odehrávaly na frekventovaných místech i v zapomenutých zákoutích města. Jejich zdokumentování přináší nový pohled na estetiku městského prostředí a odkrývá sociální a politický kontext doby. Těla performerů zviditelňují místa, která se téměř nezměnila, ale i ta, která zanikla a lze je zpřítomnit pouze skrze fotografii. Stání na původním místě akce posouvá interpretaci akčních děl a přesahuje prožitek z prohlížení jejich dokumentace. Celková mapa ukazuje, jak se pražské akce postupně přesunuly z veřejného prostoru centra města na periferii.
Tento alternativní průvodce časem a prostorem je určen každému, kdo se chce dozvědět více o českém poválečném umění a nahlédnout pod současnou skořápku města – projít turisticky frekventovaná místa s jinou optikou a objevit neznámá zákoutí Prahy, která byla kdysi významná.
Vychází v Edici Dokumenty, kde se Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze zaměřuje na kritické zhodnocení nedávného českého umění.
Kniha mapuje a zhodnocuje dílo konceptuálního umělce a spisovatele Milana Kozelky (1948–2014), který zanechal nesmazatelnou stopu v českém umění osmdesátých a devadesátých let. Od šedesátých let se věnoval poezii, jehož básně jsou dnes součástí českého beatnického hnutí. V sedmdesátých letech se Kozelka zaměřil na akční umění, přičemž jeho sérií Kontakty z počátku 80. let na Šumavě se proslavil. Jeho extrémní tělové akce, jako například zavěšení do divokého proudu Hamerského potoka, představují významný příspěvek k českému body artu. V tomto období také rozvíjel svou výtvarnou tvorbu, zahrnující konceptuální kresbu a land-artové instalace. Kozelka byl aktivním organizátorem kulturního dění na neoficiální scéně, jeho byt v Templové ulici v Praze se stal místem setkání, performancí a diskuzí. V 80. letech vystavoval na alternativních výstavách nezávislé scény, jako byly Chmelnice – Mutějovice (1983) a Setkání na tenisových dvorcích Sparta (1982). V devadesátých letech založil pobočku pražské alternativní organizace Artforum v Karlových Varech, kde organizoval výstavy, filozofické přednášky, literární festivaly a koncerty, a podílel se na regionálních aktivitách v Brně a Olomouci, vedle vlastní prozaické tvorby a antologií literárních textů.
Antologie obsahuje základní programové a teoretické texty (manifesty, statě z odborného tisku, projevy atd.) týkající se nejdůležitějších výtvarných proudů, skupin, významných výstav a událostí českého umění let 1939-1989, doplněné řadou oficiálních kulturně-politických dokumentů a textů k důležitým historickým událostem v období plném zásadních vývojových zlomů. Každý z pěti chronologicky uspořádaných oddílů uvádí krátká uměleckohistorická stať, všechny uvedené texty jsou provázeny potřebnými údaji a doplňujícími informacemi. Vlastní výbor textů doplňuje podrobný chronologický přehled daného období. Kniha je užitečnou příručkou pro historiky umění, výtvarníky, novináře a všechny zájemce o výtvarné umění.
Antologie České umění 1980-2010. Texty a dokumenty se soustřeďuje na formativní momenty a procesy nedávné doby. Zkoumanou periodu poznamenalo několik významných dějinotvorných předělů, jež proměnily nejen uměleckou formu a výtvarný jazyk českého umění, ale i pojetí kultury a společnosti. Vybrané texty a dokumenty jsou uspořádány do jedenácti tematických kapitol, které poukazují na jevy dobové diskuse i dlouhodobé tendence vytvářející na české výtvarné scéně určité názorové napětí. Jsou zastoupeny manifestační a programové texty, teoretické a kritické eseje, úvody k výstavním katalogům i některé úvahy umělců. Oblast výtvarného umění dále rámují studie z filozofie, sociologie, historie a politologie, které vytvářejí důležité kontextuální pozadí. Doplňují je texty zahraničních kritiků a teoretiků umění. Textovou část antologie doprovází rozsáhlá chronologie zachycující významné události domácího uměleckého provozu, dobové kulturní politiky a politické historie celého období. Antologie jako svého druhu konstruovaná historie českého výtvarného umění předkládá čtenáři jednu z možných variant, jak číst transformační kulturně-společenské procesy let 1980-2010. Navazuje na předchozí publikaci připravenou VVP AVU - České umění 1938-1989. Programy, kritické texty, dokumenty (Academia, Praha 2001) a její německou verzi Utopien & Konflikte. Dokumente und Manifeste zur tschechischen Kunst 1938-1989 (Hatje Cantz, Ostfildern 2007).
Podnázev souběžně polsky, česky a anglicky: jeszcze tu nie byłem = ještě jsem tu nebyl = I haven't been here yet. Vydáno u příležitosti výstav konaných v Moderním muzeu Wrocław 8.11.-20.12.2013 a v Domu umění města Brna 6.2.-16.3.2014.
Publikace Henry Moore a československé umění po roce 1945 sleduje v širokém politicko-společenském a uměleckohistorickém záběru vliv britského umělce Henryho Moora (1898–1986) na československé sochařství druhé poloviny 20. století. V podrobné chronologii a dvou odborných studiích zkoumá diplomatický rámec i další mechanismy provázející prezentaci a přijímání umělcovy tvorby v kontextu kulturní studené války, ale také vývoje sochařství ve specifických podmínkách státního socialismu. Kniha si klade otázku po stylotvorném vlivu Henryho Moora a zároveň zkoumá historii autorových výstav v bývalém východním bloku. Publikace vyšla u příležitosti stejnojmenné výstavy, uspořádané Galerií moderního umění v Hradci Králové (2024–2025). Klíčovými součástmi knihy jsou dvě odborné studie, které se vzájemně doplňují: Zuzana Krišková ve svém textu „Ozvěny díla Henryho Moora v Čechách a na Moravě ve druhé polovině 20. sto-letí“ zasazuje podněty vzešlé z Moorovy tvorby do vývo¬jové linie československého sochařství. Lujza Kotočová v příspěvku „Za hranicí sochařství: Henry Moore a diplomatické aspekty jeho výstav v Československu“ poukazuje jak na institucionální, tak na politické podmínky organizace autorových výstav.
Publikace mapuje Hladíkovu tvorbu v letech 1976 a 1981. Obsahuje dokumentaci jednotlivých akcí a hledá souvislosti v jeho tvorbě. Zrodila se ze spolupráce Pavlíny Morganové a Lumíra Hladíka a klade si za cíl přispět k tomu, že dílo Lumíra Hladíka znovu najde své místo v kontextu českého akčního umění, kam bezesporu patří.
Průvodce po 220 místech spojených s historií a současností AVU vznikl při příležitosti 220. výročí založení Akademie výtvarných umění v Praze. Nabízí osm procházek či cyklistických tras v okolí školy a netradiční vhled do její historie doplněný originálními kresbami pedagogů, studentů a absolventů. Najdete zde popis uměleckých děl, domů, ateliérů, hospůdek či kaváren. Publikace vznikla pod vedením týmu Vědecko-výzkumného pracoviště AVU spolu se členy Katedry teorie a dějin umění, zaměstnanci Archivu AVU i externími odborníky.
Jak se výstavy výtvarného umění promítají do jeho psaných dějin? A jak by vypadaly dějiny českého umění druhé poloviny 20. století, pokud bychom se na ně dívali právě z tohoto pohledu?
Zatímco tradičně bývají dějiny umění koncipovány jako dějiny stylů a zaměřují se na jednotlivé osobnosti a díla, v publikaci Výstava jako médium jsou pojímány z pohledu tzv. exhibition histories, které se na Západě na přelomu milénia staly novou uměnovědnou disciplínou. České umění druhé poloviny 20. století je tak představováno na pozadí přelomových výstav, které v letech 1957–1999 spoluformovaly jeho vývoj.
Publikace na více než 1000 stranách rekonstruuje 60 pečlivě vybraných výstav, a to jak skrze texty, tak obrazovou dokumentaci. Výstava je v knize chápána jako autonomní formát kulturní produkce, ale zároveň i jako nástroj k prosazení určitých podob umění, jeho funkcí a veřejné legitimizace. Archiv rozdělený do pěti období uvádějí tři samostatné studie, které sledují metodologii aktuálního výstavního diskurzu, dějiny výstav a proměňující se institucionální podmínky vystavování daného období i dosud nezpracované téma autorů a organizátorů výstav, později označovaných jako kurátoři/kurátorky.
Kniha přináší nové pohledy na dosavadní interpretace vývoje českého výtvarného umění po roce 1957. Přestože se zabývá historií, klade si otázky, které bezprostředně vycházejí z podoby současného umění a jeho aktuálních problémů.
