Andrzej Niemojewski

Andrzej Niemojewski (24. leden 1864, Rokitnica, Kujavsko-pomořské vojvodství, Polsko – 3. listopad 1921, Varšava) byl polský básník, spisovatel, novinář a volnomyšlenkář. V novinách publikoval od roku 1887. V roce 1891 vyšla jeho první knížka básní. Básnická sbírka Polonia irredenta z roku 1895 byla výsledkem jeho pobytu ve Slezsku a má výrazný sociálně kritický tón (jistou analogií v české literatuře jsou Slezské písně Petra Bezruče). Ve svém románu Listy człowieka szalonego (Dopisy šílencovy, 1899) se humorným způsobem distancoval od krakovské společnosti dekadentních spisovatelů, kteří vyznávají zásady „umění pro umění“. Ve svých článcích studiích se velmi kriticky zabýval náboženstvím. Dále se věnoval astrologii. Jeho dramata neměla většího ohlasu.

Rovněž překládal z francouzštiny. Používal pseudonymy: Lambro, Lubieniec A., Rokita. Byl členem nejstaršího polského akademické společnosti Konwent Polonia.

V roce 1921 zemřel, pochován byl na hřbitově 'Cmentarzu ewangelicko-reformowanym' ve Varšavě.