Ladislav Fikar Knihy

Baladická rapsodie v miniatuře. V překladu herce Radovana Lukavského a s doslovem Václava Renče.

Verše o lásce k ženě a k člověku na pozadí motivů přírodních, společenských, válečných i všelidských.

Výbor z díla, v autorově vlastním uspořádání. Obsáhlý výbor z básnických sbírek Závadových "Panychida" (1927). "Siréna" (1932), "Cesta pěšky" (1937), "Hradní věž" (1940), "Povstání z mrtvých" (1947) a "Město světla" (1950) ukazuje růst a zrání básníka monumentální obrazotvornosti od jitřivé a tragické melancholie k životodárné vyrovnanosti. (Databáze Národní knihovny ČR)

Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.

Básník a překladatel Ladislav Fikar, který byl jako nakladatel „dobrým andělem jiných autorů a jako dramaturg spolutvůrcem české filmové „nové vlny“, vydal za svého života jedinou sbírku veršů – Samotín. Když v roce 1975 zemřel, zapsal si Jan Zábrana do deníku, že je to „jedna z nejkrásnějších knih české poezie“. Ale co předcházelo její překvapující zralosti, kde pramenila Fikarova ohromná něha i plachá jemnost, a nakolik bylo jeho básnické mlčení mlčením definitivním? Odpovědi na tyto otázky naznačuje knížka Pod čarou, výběr z juvenilií a básní nezařazených do Samotína a cyklu Kámen na hrob, tedy veršů, které jsme už v naší edici Versus připomněli. Edice Versus.

Zpěvy staré Číny je označení pro několik básnických knih Bohumila Mathesia, obsahujících volná přebásnění staré čínské poezie. Tyto texty byly vydány v několika sbírkách a měly velký vliv na českou poesii dvacétého století. Bohumil Mathesius se k čínské poesii dostal poprvé vesbírce Černá věž a zelený džbán (1925). Tato sbírka se stala jádrem pozdější sbírky Zpěvy staré Číny (1939). Tuto sbírku Mathesius později doplnil o další básně, čímž vznikla sbírka Nové zpěvy staré Číny (1940) a později Třetí zpěvy staré Číny (1949). Později vydal Mathesius všechny tři sbírky v jednom svazku - Zpěvy staré Číny ve třech knihách (1950). Tato sbírka byla později několikrát znovu uspořádána, např. Jaroslavem Průškem (1960 pod názvem Zpěvy staré Číny). Několik dalších Mathesiových parafrází čínských textů do sbírek nezařazených (např. výbor Krásná slova o víně, soukromý tisk 1943, Zpěvy nové Číny, překlady moderní čínské poesie, 1948, texty z pozůstalosti). Celkově vyšlo do roku 1988 dvacet osm vydání některé části Mathesiových překladů. Všechny Mathesiovy čínské parafráze vyšly v kritickém vydání pod názvem Zpěvy staré Číny v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1988 v edici Jiřího Fraňka a Oldřicha Krále.

Ve sbírce Samotín se lyrický subjekt vrátil do času dětství, prvních lásek, k blízkým mrtvým. S velkou smyslovou intenzitou i myšlenkovou hloubkou vyslovil Fikar zejména téma opuštěnosti, okouzlení i žal z bytí. Poetický svět a hodnotový řád Fikarových básní ustaluje zvláště okruh vracejících se očistných, takřka archetypálních motivů.

Exilová sbírka brilantních básní, vybraných a řazených autorem. Předmluva Josef Škvorecký. Vysoce raritní vydání ve velmi omezeném nákladu.