Petr Samojský Knihy

Snad každý má nějaký názor na svatební obřad, kterým se spojují životní cesty dvou lidí. Při bližším pohledu zjistíme, že tematika svatby je nesmírně bohatá a dotýká se tak či onak života každého člověka. Autor knihy Petr Samojský nabízí bohatou inspiraci jak těm, kteří svatbu chystají, tak těm, kteří ji prožili před mnoha lety, mohou být již i rozvedení či žít v několikátém manželství. V knize zúročil své bohaté zkušenosti oddávajícího duchovního a svérázným způsobem je popsal v tematicky laděných kapitolách, například Manželství není ztráta svobody, Osvobození z pověr, Provázek od počasí nebo Soutěž o nejkoženějšího hosta. Autor knihu nabízí také jako podporu tvůrčího přístupu k svatbě i životu obecně a názorně ukazuje, jak lze svatební obřad uskutečnit tak, aby přesáhl mantinely formalit občanských a církevních sňatků a vycházel ze života, založení a hodnot snoubenců. Otázka „jak se to musí dělat“ je nahrazena otázkou „jakou svatbu bychom si opravdu přáli“. Svatbu můžeme posuzovat jako přechodový rituál, tradiční zvyk, příležitost k oslavě anebo prostou formalitu, která potvrdí, co k sobě lidé cítí, ovšem hlavně by měla být dobrodružstvím – událostí, která překračuje obyčejnost všedního dne. Nemusí to být dobrodružství adrenalinového typu, ale prostě smysluplný prožitek

Unitářská tradice disponuje řadou možností, jak pomáhat člověku na jeho duchovní cestě a jak mu asistovat ve zkvalitňování života. V této knize (sborníku z teologického semináře) se editoři soustředí postupně na tři témata: vztah k Bohu, vztah člověka k sobě samému a vztah člověka k druhým. Tato témata jsou vlastně pomyslnými pilíři, na kterých stojí stavba českého unitářství. Kniha vznikla se záměrem vytvořit především studijní, pracovní materiál. Přináší proto podklady ze zdrojů, které jsou jinak skryty v hlubinách archivů, konfrontuje je s otázkami všedního života i duchovní cesty, dává je do vzájemných souvislostí. Má sloužit jako podklad k diskusi, podněcovat uvažování čtenářů, inspirovat k prozkoumání dalších pramenů a literatury, a zejména přispět k připomenutí základní pravdy o životě člověka, že nikdo není sám.

Základ této knihy tvoří soubor deseti vybraných původních českých unitářských písní, doplněný CD s jejich autentickými archivními nahrávkami a zajímavými úvahami o jejich myšlenkovém odkazu. Milým bonusem, který jistě potěší duši každého příznivce českého unitářství, je zvukový záznam krátkého zamyšlení o životě a písni v duši předneseného samotným N. F. Čapkem. Ve všech ohledech tak lze tuto malou vázanou připomínku pozitivní duchovní atmosféry unitářů první republiky doporučit jako výborný dárek.

Kniha je sbírkou čtyřiceti životních příběhů lidí z různých dob a různých národností, kteří přímo anebo jen volně patří do tradice unitářství. Společné mají to, že byli pomyslně „požehnáni ohněm“; konfrontovali sami sebe a své ideály s tím, co by bylo pohodlnější, ale podle jejich mínění nesprávnou životní volbou, a následně si vybrali obtížnější cestu. Ne všechny v knize zařazené osobnosti pro své přesvědčení položily život, ale všechny musely překonat samy sebe v situaci, která hrozila určitým nebezpečím a osobními ztrátami. Oheň symbolizující toto ohrožení zde má však ještě druhý význam, můžeme ho vnímat i jako alegorii nadšení, zapálení pro věc, bez něhož si člověk jen stěží dobrovolně vybere méně pohodlnou cestu. Jsou zde zařazeny i mnohé poměrně známé osobnosti, například Thomas Jefferson, Ralph Waldo Emerson, Louisa May Alcottová, Charlotta Garrigue Masaryková či Rabíndranáth Thákur. Soudobé unitářství a univerzalismus staví na náboženské toleranci, respektu k názorům druhého a na individuálním přístupu ke spiritualitě. A i když se unitáři mohou mezi sebou v různých východiscích a přístupech lišit, měla by jim být vždy společná snaha nevnímat případné rozdíly jako překážku k pěstování kladných vztahů mezi lidmi a vědomí, že je to vždy především aplikovaná etika, respektive praktické skutky, jimiž lze vážit opravdovost vlastní duchovní cesty.

Nejdůležitějším rysem publikace je autorův důsledně otevřený přístup k lidské spiritualitě a snaha o její co nejširší pojetí. P. Samojský, jenž myšlenkové podklady pro sepsání této knihy shromažďoval v průběhu své dosavadní dvacetileté unitářské duchovenské praxe, hned v úvodu odděluje pojem spiritualita od spojení s jakoukoli konkrétní dobou, kulturou a duchovními, případně náboženskými směry. V takto čisté, obecné podobě pak spiritualitu ukazuje jako fenomén důležitý pro každého člověka – ať se označuje za úplného ateistu, nebo se v menší či větší míře ztotožňuje s nějakou formou víry v Boha. Z takového pojetí vyplývá i další autorův přístup ke spiritualitě: Vnímá ji jako univerzální kvalitu lidského života, a proto také podle jeho přesvědčení nelze u nikoho hodnotit ani měřit úroveň její přítomnosti, či nepřítomnosti. Na takto definovaném základě pak formou čtivých esejí, v nichž nechybí humor ani příběhy ze života, předkládá čtenáři k přemýšlení ucelený a systematicky zpracovaný neotřelý pohled na spiritualitu jako na „výzvu a příležitost k dalšímu krůčku na spirále osobního vývoje, který nekončí, dokud je člověk naživu“. Kniha je uspořádána do dvanácti tematických kapitol, z nichž každá vyjma první (která osvětluje teoretické základy) obsahuje pět svěžích zamyšlení ke konkrétním podnětům a situacím z každodenního života.

Učební text Unitářské akademie pro práci duchovního Náboženské společnosti českých unitářů.

Tato publikace povzbuzuje k hlubšímu vnímání spirituality a lidského tázání. Autor hned v úvodu klade otázku „kdo jsem já a proč?“, nikoli s cílem hledat odpovědi, ale zkoumat způsoby, jak tuto otázku integrovat do každodenního života. Osobní spiritualitu chápe jako obrácení se do sebe a učení se žít z vlastního zdroje bytí. Zaměřuje se na sílu prožitku a tvůrčí hledání cest, jak obohatit svou duši. Metafora „okno spirituality“ symbolizuje proces otevírání se posvátnému. Autor se věnuje významu rituálů a zkoumá výhody i slabiny tradičních a nových přístupů ke spiritualitě. V druhé části systematicky představuje cesty k vytváření vlastní spirituální praxe, ať už individuálně, nebo ve skupině. Život nabízí mnoho možností, jak dodat duchovní akcent každodenní monotónnosti a vnést do ní hlubší smysl. Stačí se učit vidět a vnímat tyto možnosti. Tato kniha může být užitečným pomocníkem na této cestě.

Ústředním motivem knihy je pobývání lidského společenství na této planetě od narození do smrti. Začíná úvahou o relativnosti pojmu cizinec, neboť cizím se může člověk cítit i v prostředí, kde se narodil, a opačně. Na to naváže příběh o tom, jak důležité je zejména pro dítě od narození, ale i pro dospělého člověka vnímat, že je ve „svém světě“ vítán. Dále se autor zamýšlí nad významem pohostinství v různých tradicích, významem domova, pocitem odcizení i možnostmi, jak jej překonávat. Ze svých úvah nevynechává ani Boha: Je Bůh v našem světe vítán? Nebo je to jediný dokonalý cizinec?