Milan Znoj
19. prosinec 1952
Doc. Milan Znoj, Csc. narozen 19. 12. 1952, České Budějovice. Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích studoval (1972–77) politickou ekonomii na VŠE (diplomová práce Teorie socialismu v sovětské ekonomické literatuře z 20. let) a filozofii a sociologii (1978–83) na FF UK (diplomová práce: Hegel a osvícenství); Ing., PhDr. V l. 1977–85 byl zaměstnán ve FÚ ČSAV, v oddělení – vytvořeném ze „zbytků“ Richtova a Tondlova týmu – pro teorii a sociální souvislosti vědy. V l. 1985–93 působil na katedře filozofie FF UK, v oddělení dějin filozofie. Přednáší dějiny novověké filozofie a spolu s M. Sobotkou vede hegelovský seminář. V r. 1988 obhájil kandidátskou dizertaci Věda a dějiny. K pojetí subjektu u Descarta a mladého Hegela, kterou napsal pod vedením M. Sobotky. Po listopadu 1989, kdy M. Sobotka převzal vedení katedry, se stal zástupcem vedoucího. V r. 1993 se habilitoval na základě práce Kant a mladý Hegel – dvě podání moderního humanismu a vrátil se do FÚ AV ČR, na odělení morální a politické filozofie. Nadále přednáší na FF UK. V r. 1990 se podílel na obnovení činnosti Jednoty filozofické; usiluje o obnovení České mysli (vyšlo zatím jen několik čísel). Je členem redakční rady Nové Přítomnosti. K filozofii se dostal na hegelovském semináři na FF UK, kde pod vedením profesora M. Sobotky byly dějiny filozofie pěstovány odborně a bez ideologických příměsí. Považuje se za hegelovce – v Hegelovi vidí myslitele, který postihl rozpory moderní doby a inspirativním způsobem uvažoval o jejich řešení. Zabýval se především mladým Hegelem, jeho Fenomenologií ducha a Filozofií práva. Toto své stadium završuje knihou Mladý Hegel na prahu moderny. Těžiště jeho zájmu se postupně přesouvá na témata politické filozofie, na otázky legitimity moderní demokracie, ideje rovnosti a svobody apod. Dospívá ke korektuře hegelovsky chápaného konceptu mravnosti, který formuluje tak, aby v politické a právní rovině byl slučitelný s liberálními myšlenkami rovného respektu k druhým lidem. Inspiraci přitom hledá v kantovské myšlence praktického rozumu a v Rawlsově teorii spravedlnosti. Tyto motivy jej přivedly ke studiu současných diskuzí mezi liberalismem a komunitarismem, které se pokouší interpretovat v českém kontextu. Věnuje se též české liberální tradici, kterou staví jak proti vágním myšlenkám tzv. českého demokratismu, tak proti ekonomickému liberalismu, který ovládl naši současnou politickou diskuzi.